Psychologie

Nebezpečí ve smyslu sexuální agrese ze strany „těch, co se rádi dívají,“ nehrozí. Šmíráctví má různé podoby.

Psychologové znají fenomén, kdy člověk bere jakékoli obecné a vágní popisy osobnosti jako přímo ušité na jeho osobu. Zejména když jsou pro něj příznivé. Tohoto jevu využívají různí manipulátoři.

Říká se o něm, že na rozdíl od jiných antistresových pomůcek pomáhá i například při ADHD. Fidget spinner je prý skvělý pro každého, kdo neví, jak zabavit své prsty. Psycholog si to nemyslí.

Richard, to byl král! Raději – i dnes – od něj dál. Lidé se syndromem pojmenovaným po kontroverzním panovníkovi nejsou zrovna parťáci do nepohody.

Není tomu tak dávno, kdy slušný člověk po úmrtí partnera chodil nejméně rok oděn v černém. Zármutku nelze uniknout, je lepší jej odžít, tvrdí jedni. Druzí naopak kritizují tuto „teorii odžití“.

Na lehátku, v hypnóze a hrst antidepresiv k tomu? Omyl. Psychoterapie dneška pomáhá čím dál více lidem v běžných životních situacích. Před první návštěvou si ujasněte, co potřebujete vy, co ve svém životě chcete změnit.

Užívání určitých léků v dětství může způsobit změny osobnosti, které se projeví až později. Vyvolává apatii. Mladým mužům chybí motivace a chuť do života. Nechtějí toho příliš, nechtějí nic zvláštního dělat, přejí si být jen takovým usměvavým peciválem.

70 % dospělých mužů v USA se potýká s nadváhou a každý třetí z nich s obezitou. Tloušťka je však jen jednou stránkou problému. Způsobuje pokles hladiny hormonů v těle, což se neblaze podepisuje na společenské a sexuální aktivitě, upozorňuje Philip Zimbardo v další ukázce z knihy Odpojený muž.

Muži naprosto netuší, co dělat, jak se kdy a kde náležitě chovat. Dnes dokonce marně hledají jakékoliv styčné body a bloudí společenskou krajinou jako turisté v cizí zemi, kteří nejsou schopni najít správnou cestu, ale nechtějí se na ni zeptat. Tvrdí to Philip Zimbardo v knize Odpojený muž.

Zhruba od devadesátých let minulého století je výzkumy prokázán vztah mezi dlouhodobým pocitem nudy a předčasnou smrtí. Jinými slovy: čím častěji a intenzivněji se nudíte, tím víc zkracujete dobu očekávaného dožití.

V rodinách sebepoškozujících bývá poměrně často tendence „strkat hlavu do písku“. Nevidět, neslyšet, a kdyžtak vše svádět na pubertu a tzv. telecí léta. Samozřejmě s tím, že vše pomine a je lépe to nerozmazávat.

„Štěstí je, když děti klidně spí a spotřebiče fungují.“ Na bonmoty autora předchozího výroku, Miroslava Plzáka, mívají lidé různé názory. Nesetkal jsem se ale doposud s rodiči, jež by k výše zmíněnému měli výhrady.

Sudičky nejsou scenáristky. Náš život je dán jen z části, jedeme po kolejích položených našimi rodiči a okolím, ale můžeme hodit výhybku. Přerušit patologické myšlenkové vzorce a nahradit je pozitivními.

Nepodceňujeme racionální pohled, leč emoce jsou při poznávání světa i sebe sama neméně podstatné. Problém nastává, je-li jich projevovaných a vnímaných buď moc, nebo naopak příliš málo.

Někdo dědí hudební nadání po tátovi. Jiný je pohybově nadaný po mamince. A ten nos a úsměv… vnučka je „celá babička“ na svatební fotografii. To není zdaleka vše, co si neseme životem po těch, co tu byli před námi.

Psycholožka Magdalena Dostálová se ve své praxi setkává s pacienty, kteří jsou závislí na nakupování, tzv. shopaholiky. Jsou schopni utratit vše, klidně za věci, které ani nerozbalí. Kvůli své vášni zanedbávají rodinu, přátele i zaměstnání.

Dermatilománie je nemoc, kterou neznají často ani odborníci. Pacienti neví, že jí trpí. Přitom se s ní nedá kvalitně žít. Začíná psychickým problémem a ten také způsobuje. Pacient se ocitá v uzavřeném kruhu. Lucie Šťastná se rozhodla pomoci všem, které dermatilománie trápí. Má s ní totiž sama zkušenost.

„Nemohu zemřít, pokud nenaučím znovu české matky kojit,“ řekl klasik české pediatrie, profesor Josef Švejcar, někdejší popularizátor umělé výživy kojenců. Nicméně ani dnes není kojení vhodné vždy a všude.

„Neexistuje neléčitelná nemoc, je jen neléčitelný pacient,“ říká Jan Šula, světoběžník, jenž střídavě žije v Říme a v Andoře a v Česku konzultuje pro lékaře ve skupině okolo sdružení Endala.

Tinnitus je porucha, při níž vám věčně hučí v uších. Není jednoduché s ní žít ani si najít životního partnera či partnerku. „Se mnou a mně podobnými nebude žádná žena žít jen v páru. Dost často budeme trojka. Ona, já a sice pomyslný, ale výkonný mužíček v mém uchu.“

Autisté mezi námi byli vždy. Byli zavíráni do ústavů a do pomocných škol. Na stále rozšířených mýtech je vidět, jak moc tito lidé potřebují pomoc, potřebují včasnou a správnou diagnostiku, aby se s nimi mohlo pracovat, učit je sociálním dovednostem a nenechat je na pospas nepochopení, posměchu a šikaně.

O lidech, kteří píší nenávistné komentáře na internetu. Hater je z principu proti. Negativismus je jeho životním názorem a na hlubší poznání někoho nebo něčeho mu nezbývá chuť ani čas.

Lidé trpící autismem, Aspergerovým syndromem, ale i ADHD (hyperaktivitou) mívají tzv. syndrom tulících se dikobrazů. Ti mají mnohé, velmi ostré ostny a velejemnou kůžičku. Stěží se mohou přitulit. Co mají tyto poruchy ještě společného a v čem se liší?

„Výborné například je, že na nás lidé již nekřičí,“ říká mladík s pohybovým handicapem. „Dřív si asi mysleli, že jsme i hluší. Se vztahy to je ale pořád složité.“

Na Mikuláše se každé dítě těší. Čert už tak dobrou pověst nemá. Mnohdy k jeho neoblibě a ke stresu, který děti v souvislosti s jeho návštěvou prožívají, přispívají i rodiče. Zpravidla tím, že na čerta neumí děti připravit.

Soudy v Československu jednaly, jako by ústava obsahovala tajný paragraf – děti patří tomu, kdo je porodil, a nikdy jinak. Časy se pomalu, ale výrazně mění. Pokud se však rozpoutá „rodičovské judo“, dopad na psychiku dítěte je drtivý.

Albert Einstein, Isaac Newton, Carl Jung, Mark Twain a další… Co mají společného kromě toho, že se stali hvězdami ve svém oboru? Tvrdí se o nich, že mohli trpět Aspergerovým syndromem.

Chcete nahlédnout do světa „autíků“, dětí s Aspergerovým syndromem? Máte možnost. „Je to naprosto obohacující a inspirující,“ říká režisér Miroslav Janek.

K výčtu jmen z titulku lze přidat další: Lorca, Rodin, Phelps, Jobs, Bush… A co je spojuje – hyperaktivita. Článek „Tvrdí: Za nás žádná hyperaktivita nebyla…“ vyvolal velký zájem. Autor se proto k textu ještě jednou vrací a reaguje na některé ohlasy.

„Deprese je černý pes, který tě zalehne.“ Citátem Winstona Churchilla začíná kapitola z knihy Peklo v duši – deprese a mánie, z níž vám přinášíme ukázku.