Hlavní navigace

Svrab (skabies)

Svrab je vysoce nakažlivé kožní onemocnění, které je dodnes mylně spojováno s chudobou a špatnými hygienickými návyky. Běžně se přitom šíří napříč všemi sociálními vrstvami a paradoxně jsou jím ohroženi i lidé, kteří po mýdle sahají hned několikrát denně. K tomu, aby se člověk nakazil, totiž stačí opravdu málo – návštěva koupaliště, přespání v hotelu i cesta veřejnou dopravou.

Od návratu z dovolené vás trápí úporné svědění pokožky a na těle se vám objevují nevzhledné pupínky? Pak existuje pravděpodobnost, že jste se nakazili svrabem, vysoce infekčním kožním onemocněním, za jehož vznikem stojí pouhým okem neviditelný parazit.

Ačkoli se mnoho lidí domnívá, že se tato nemoc šíří pouze mezi bezdomovci a obyvateli  rozvojových zemí, kterými zmítá chudoba i potíže s přelidněním, ve skutečnosti se jedná o problém globálního charakteru. Vyskytuje se totiž všude tam, kde je přítomen i člověk. Socioekonomický stav, etnikum či hygienické návyky přitom nehrají významnější roli. 

Obtíže způsobuje zákožka svrabová

Původcem onemocnění je roztoč známý jako zákožka svrabová, který k přežití potřebuje lidského hostitele. Konkrétně jeho kůži, do které se několik minut po kontaktu s člověkem zavrtává a tvoří v ní chodbičky pronikající až do jejích spodních vrstev. Tam následně klade jedno až dvě vajíčka denně. Jakmile se z nich vylíhnou larvy, razí si cestu zpátky na povrch těla, kde se poté přeměňují v dospělé jedince, a celý cyklus se opět opakuje.

Zákožky mohou na lidském těle přežít až pět týdnů a za tu dobu naklást i 50 vajíček. Neléčený svrab proto zpravidla končí extrémním přemnožením tohoto parazita, kdy se z jediné samičky postupně vyvinou stovky nových jedinců.

Jak se přenáší svrab?

Zákožkám se obvykle daří v takových komunitách, kde vedle sebe v blízkém kontaktu žije více lidí. Velmi rychle se nemoc šíří například mezi rodinnými příslušníky, nakazit se ale samozřejmě lze i v kolektivu zcela cizích lidí. Typicky se jedná o:

  •  školy, školky,
  • nemocnice,
  • domovy pro seniory,
  • ubytovací zařízení.

Zdrojem nákazy přitom nemusí být pouze lidé zanedbávající osobní hygienu, jak se část populace stále mylně domnívá, roztoči způsobující svrab se totiž vyskytují u pacientů všech sociálních vrstev. Nakazit se tímto kožním onemocněním mohou dokonce i ti jedinci, kteří se sprchují několikrát denně. Příznaky svrabu u nich však nemusí být tak patrné, což může komplikovat diagnostiku nemoci.

Kromě přímého kontaktu s pacientem k infekci dochází také skrze kontaminované předměty. Jedná se hlavně o ložní prádlo, ručníky i oblečení, které zdravý člověk používal společně s infikovanou osobou. Mezi sexuálními partnery se pak nemoc šíří nejčastěji pohlavní cestou.

Pravděpodobnost nákazy se samozřejmě zvyšuje v závislosti na stádiu nemoci. Při kontaktu s neléčenými pacienty anebo jedinci, u nichž lékař infekci potvrdil až v době, kdy došlo k silnému přemnožení zákožek, je přenos svrabu mnohem pravděpodobnější. Riziko rovněž stoupá s časem, který s nemocným dotyčný stráví. Krátké podání ruky je tedy zpravidla bezpečné.

Jaké má svrab příznaky?

V první řadě je důležité říct, že příznaky svrabu se neprojeví okamžitě po infikaci, a to i navzdory tomu, že se zákožky provrtávají do kůže už několik minut po kontaktu s novým hostitelem. U pacienta, který je roztočem napaden poprvé, může trvat i několik týdnů, než se dostaví první potíže. Inkubační doba svrabu tak může být dlouhá i 28 až 42 dní.

Pokud se naopak jedná o jedince, který onemocnění již prodělal, objevují se první obtíže už v rozmezí jednoho až čtyř dní po kontaktu s infikovanou osobou. Nakažlivým pak pacient bývá po celou dobu, co se v jeho těle nachází živé zákožky.

A jaké jsou tedy konkrétní projevy svrabu? Pro nemoc je charakteristické intenzivní svědění kůže, které se zhoršuje zejména v noci, typicky poté, co se pacienti zahřejí či zpotí pod peřinou. V teplém a vlhkém prostředí totiž zákožky výrazně zvyšují svou aktivitu.

Dalším charakteristickým znakem nemoci jsou lehce vyvýšené nitkovité stopy v kůži zakončené dva až tři milimetry velkou kupkou (pupínkem), ve které se nachází samička. Tyto nepravidelné útvary mohou být dlouhé až několik centimetrů. Jedná se o důsledek zmíněných chodbiček, které paraziti tvoří tím, jak se zanořují do hlubších vrstev kůže. Cestičky mívají našedlou či lehce narůžovělou barvu a bývají okem viditelné. Není to ale podmínkou. Například u pacientů, kteří mají přísné hygienické návyky, nemusí být tento příznak vůbec patrný.

Zákožky nejintenzivněji napadají ty oblasti těla, které jsou pokryté jemnou kůží. Typicky se jedná o:

  • meziprstní prostory,
  • okolí genitálu a prsních bradavek,
  • hýždě,
  • zápěstí,
  • záhyb loketního či kolenního kloubu,
  • oblast podbřišku,
  • vnitřní strany stehen,
  • kotníky,
  • okolí pupku.

Naopak méně často bývá u dospělých postižena hlava, krk či krajina mezi lopatkami. V důsledku intenzivního svědění a tendence postižená místa škrábat vznikají pak v porušených oblastech strupy, do nich může být poměrně snadno zanesena sekundární infekce.

U lidí s oslabenou imunitou se může vyvinout také zvláštní forma svrabu, pro kterou jsou typické velké krusty a strupy lokalizované převážně na obličeji a rukou. V těchto oblastech se může nacházet až milion zákožek.

Svrab u dětí má jiný průběh

Oproti dospělé populaci bývá svrab u dětí výrazně vzácnější záležitostí. V případě, že se u nich infekce přeci jen projeví, mívá rozdílný průběh. Liší se hlavně výskytem napadených oblastí. Zákožky se na stejných místech jako u dospělých zavrtávají pouze v 10 % případů. U malých pacientů si roztoči tvoří chodbičky převážně na:

  • dlaních,
  • ploskách nohou,
  • obličeji,
  • zádech.

V některých případech se u dětí může objevit i svrab ve vlasech. Nákaza u nich bývá doprovázena také zduřením lymfatických uzlin, a to zejména v podpaží.

Léčba svrabu musí být pečlivá

Jak se co nejefektivněji zbavit svrabu? Ze všeho nejdůležitější je kontaktovat lékaře, který pomocí anamnézy, subjektivních pocitů pacienta a laboratorních testů přítomnost roztoče potvrdí, či naopak vyvrátí. Během léčby hraje důležitou roli stádium, v jakém byla nemoc diagnostikována. Tak jako u každého jiného onemocnění i v tomto případě platí, že čím dříve se pacient dostane do rukou odborníka, tím snadnější a úspěšnější léčba bude. Rozhodně se však nevyplatí spoléhat na babské rady a laické návody na domácí léčbu, které mohou celou situaci ještě více zhoršit.

Pokud se budeme zabývat terapií jako takovou, jejím základem bývají masti a krémy, které obsahují látky, jež mají na zákožky fatální účinky. Aby však byla léčba účinná, musejí se tyto přípravky aplikovat důkladně na celé tělo. V místech, kde mast chybí, jsou totiž parazité schopní přežít. U malých pacientů se navíc doporučuje natřít také obličej a vlasovou část hlavy.

Tuto léčebnou kůru je nutné podstoupit opakovaně, a to v závislosti na doporučení lékaře. Aby byl účinek krémů a mastí co možná největší, je během každé jednotlivé kůry pacientovi doporučeno se nemýt. Po jejím skončení je naopak nutné se vykoupat a také vyvařit i vyžehlit povlečení, ručníky a veškeré prádlo, s kterým nemocný přišel do styku.

Postele by se měly důkladně vyluxovat, matrace rozložit a vystříkat insekticidním prostředkem. Stejným chemickým roztokem by měly být ošetřeny i věci, které nelze vystavit vysokým teplotám. Ty je následně potřeba zabalit do igelitového pytle a nechat alespoň několik hodin uzavřené.

Do léčby je zároveň nutné zapojit všechny osoby, které se nacházejí v těsném kontaktu s postiženým, a to včetně těch, jež zatím žádné obtíže nemají.

Jak infekci předejít?

Jak už to tak u infekčních nemocí bývá, stoprocentní ochranu garantovat nelze. Lidé ale mohou učinit takové kroky, aby se šance nákazy minimalizovala.

Státní zdravotní úřad (SZÚ) doporučuje například:

  • dodržovat zásady osobní hygieny,
  • vyvarovat se těsnému kontaktu s neznámými osobami,
  • nespat v cizím ložním prádle a nepůjčovat si ručníky,
  • vybírat si pouze ověřená ubytovací zařízení.

Svrab v České republice

V České republice patří svrab k nejčastějším kožním infekčním onemocněním, podléhá navíc povinnému hlášení. Vyskytuje se v průběhu celého roku, přičemž mírnější poklesy jsou pravidelně zaznamenávány v jarních měsících. Podle dat Státního zdravotního ústavu se jeho výskyt od roku 2009 do roku 2018 pohyboval v rozmezí 28 až 43,4 případu nákazy na 100 tisíc obyvatel. Ze statistik SZU navíc vyplývá, že v posledních třech letech má nemoc mírně sestupnou tendenci. 

Zdroje: SZU.cz, ose.zshk.cz

Co je to svrab?
Jedná se o vysoce nakažlivé onemocnění, které způsobuje roztoč jménem zákožka svrabová. Dodnes je tato nemoc spojována převážně s chudobou, onemocnět jí přitom mohou lidé napříč všemi sociálními vrstvami. Infikovat se svrabem je totiž opravdu snadné – stačí návštěva koupaliště, jízda veřejnou dopravou či přespání v hotelu.
Jak poznat svrab?
Svrab je charakteristický intenzivním svěděním kůže, které se zhoršuje převážně v noci, typicky poté, co se pacienti zahřejí a zpotí pod peřinou. Dalším projevem nemoci jsou vyvýšené nitkovité stopy v kůži, které jsou zakončené dva až tři milimetry velkou kupkou (pupínkem). Nejvíce bývají postiženy tyto partie: meziprstní prostory, okolí genitálu a prsních bradavek, hýždě, zápěstí, záhyb loketního či kolenního kloubu, oblast podbřišku, vnitřní strany stehen, kotníky, okolí pupku.
Co způsobuje svrab?
Za kožním onemocněním stojí již zmíněná zákožka svrabová, což je pouhým okem neviditelný prvok, který k přežití potřebuje lidského hostitele. Konkrétně jeho kůži, ve které tvoří chodbičky pronikající až do spodních vrstev, kde samičky kladou vajíčka. Jedna zákožka dokáže v lidské kůži přežít až 5 týdnů a za tu dobu naklást až 50 vajíček, ze kterých se poměrně rychle líhnou noví jedinci.
Jak se svrab přenáší?
Obecně se zákožkám daří v komunitách, jakými jsou škol a školky, nemocnice, domovy pro seniory, ubytovací zařízení. Velice rychle se ale samozřejmě šíří také mezi jednotlivými členy domácnosti. Kromě samotných pacientů jsou infekční také kontaminované předměty, kterých se nemocní dotkli, a to včetně povlečení, ručníků či nábytku.
Jak se zbavit svrabu?
Ze všeho nejdříve je nutné kontaktovat lékaře, který na základě anamnézy, subjektivních pocitů pacienta a laboratorních testů přítomnost parazita potvrdí, či vyvrátí. Během léčby jako takové je pak důležitá pečlivost. Pacient musí poctivě užívat masti a krémy, které je třeba opakovaně aplikovat na celé tělo, a během každé jednotlivé kůry se ideálně nemýt. Dále je potřeba vyprat a vyžehlit veškeré oblečení, povlečení i ručníky, se kterými nemocný přišel do styku. Věci, které nelze vystavit vysokým teplotám, je dobré ošetřit speciálním chemickým roztokem a na několik hodin uzavřít do pytle.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).