Psychologie

Podobně jako zemědělci, má i naše psychická kondice čtyři nepřátele: jaro, léto, podzim a zimu. Bádání rabínů v Izraeli prý došlo k závěru, že jediná záruka toho, že nebudeme prožívat „slzavé údolí“, je nenarodit se. Nejsem rabín, ale párkrát mne to napadlo taky.

Homeopatie se často využívá jako podpůrná a doplňková léčba k mnohým nemocem. Psychické potíže nejsou výjimkou. Jaký je lék první pomoci při nelehké životní situaci?

Psychopatie oficiálně není. Název však není podstatný. Jak poznáte, že váš blízký trpí touto neexistující diagnózou?

Diagnóza hysterie není součástí oficiálního seznamu duševních chorob. „Papíry na hlavu“ na ni dostat nemůžete. Neexistuje, a přesto je zde.

Žena, spíše než muž, v určitém věku bývá ohrožena psychosomatickými problémy, je úzkostná, podceňuje se. Před lety jsem objevil vynikající léčebnou pomůcku. Je to báseň.

Mentální anorektička (či méně často anorektik) nemusí být obětí prostředí a chyb jiných lidí. Mnohé tragédie nemají jednoznačného viníka. Jeho hledání je nejen marné, ale i znemožňující smíření s tím, co již nelze změnit.

Existuje sexuální úchylka, při níž je člověk vzrušován představou, že pojídá různé potraviny mnohdy z dosti neobvyklých míst. Vzrušení může být způsobeno i přípravou jídla. Nejen láska, ale i sex „prochází žaludkem“.

Trichofobie je chorobný strach z vlasů či chlupů. Nemocný člověk pociťuje úzkostné stavy při pohledu na vypadané vlasy, i na něčí hlavu plnou vlasů. V případě silnější formy této fobie může mít problém také při kontaktu s lidmi, kteří mají dlouhé nebo husté vlasy.

Objektem fetišistické touhy není osoba, ale předmět-fetiš. Sexuální vzrušení mohou vyvolávat i části těla a předměty s nimi související. Klasickým fetišem jsou nohy, spíše dámské, a boty – ideálně na podpatku.

Lidé mají tendenci naplnit předpovědi dle svého očekávání. Pesimisté si tak mnohé trampoty přivodí, nebo alespoň prohloubí sami. Včetně zdravotních následků.

Nebezpečí ve smyslu sexuální agrese ze strany „těch, co se rádi dívají,“ nehrozí. Šmíráctví má různé podoby.

Psychologové znají fenomén, kdy člověk bere jakékoli obecné a vágní popisy osobnosti jako přímo ušité na jeho osobu. Zejména když jsou pro něj příznivé. Tohoto jevu využívají různí manipulátoři.

Říká se o něm, že na rozdíl od jiných antistresových pomůcek pomáhá i například při ADHD. Fidget spinner je prý skvělý pro každého, kdo neví, jak zabavit své prsty. Psycholog si to nemyslí.

Richard, to byl král! Raději – i dnes – od něj dál. Lidé se syndromem pojmenovaným po kontroverzním panovníkovi nejsou zrovna parťáci do nepohody.

Není tomu tak dávno, kdy slušný člověk po úmrtí partnera chodil nejméně rok oděn v černém. Zármutku nelze uniknout, je lepší jej odžít, tvrdí jedni. Druzí naopak kritizují tuto „teorii odžití“.

Na lehátku, v hypnóze a hrst antidepresiv k tomu? Omyl. Psychoterapie dneška pomáhá čím dál více lidem v běžných životních situacích. Před první návštěvou si ujasněte, co potřebujete vy, co ve svém životě chcete změnit.

Užívání určitých léků v dětství může způsobit změny osobnosti, které se projeví až později. Vyvolává apatii. Mladým mužům chybí motivace a chuť do života. Nechtějí toho příliš, nechtějí nic zvláštního dělat, přejí si být jen takovým usměvavým peciválem.

70 % dospělých mužů v USA se potýká s nadváhou a každý třetí z nich s obezitou. Tloušťka je však jen jednou stránkou problému. Způsobuje pokles hladiny hormonů v těle, což se neblaze podepisuje na společenské a sexuální aktivitě, upozorňuje Philip Zimbardo v další ukázce z knihy Odpojený muž.

Muži naprosto netuší, co dělat, jak se kdy a kde náležitě chovat. Dnes dokonce marně hledají jakékoliv styčné body a bloudí společenskou krajinou jako turisté v cizí zemi, kteří nejsou schopni najít správnou cestu, ale nechtějí se na ni zeptat. Tvrdí to Philip Zimbardo v knize Odpojený muž.

Zhruba od devadesátých let minulého století je výzkumy prokázán vztah mezi dlouhodobým pocitem nudy a předčasnou smrtí. Jinými slovy: čím častěji a intenzivněji se nudíte, tím víc zkracujete dobu očekávaného dožití.

V rodinách sebepoškozujících bývá poměrně často tendence „strkat hlavu do písku“. Nevidět, neslyšet, a kdyžtak vše svádět na pubertu a tzv. telecí léta. Samozřejmě s tím, že vše pomine a je lépe to nerozmazávat.

„Štěstí je, když děti klidně spí a spotřebiče fungují.“ Na bonmoty autora předchozího výroku, Miroslava Plzáka, mívají lidé různé názory. Nesetkal jsem se ale doposud s rodiči, jež by k výše zmíněnému měli výhrady.

Sudičky nejsou scenáristky. Náš život je dán jen z části, jedeme po kolejích položených našimi rodiči a okolím, ale můžeme hodit výhybku. Přerušit patologické myšlenkové vzorce a nahradit je pozitivními.

Nepodceňujeme racionální pohled, leč emoce jsou při poznávání světa i sebe sama neméně podstatné. Problém nastává, je-li jich projevovaných a vnímaných buď moc, nebo naopak příliš málo.

Někdo dědí hudební nadání po tátovi. Jiný je pohybově nadaný po mamince. A ten nos a úsměv… vnučka je „celá babička“ na svatební fotografii. To není zdaleka vše, co si neseme životem po těch, co tu byli před námi.

Psycholožka Magdalena Dostálová se ve své praxi setkává s pacienty, kteří jsou závislí na nakupování, tzv. shopaholiky. Jsou schopni utratit vše, klidně za věci, které ani nerozbalí. Kvůli své vášni zanedbávají rodinu, přátele i zaměstnání.

Dermatilománie je nemoc, kterou neznají často ani odborníci. Pacienti neví, že jí trpí. Přitom se s ní nedá kvalitně žít. Začíná psychickým problémem a ten také způsobuje. Pacient se ocitá v uzavřeném kruhu. Lucie Šťastná se rozhodla pomoci všem, které dermatilománie trápí. Má s ní totiž sama zkušenost.

„Nemohu zemřít, pokud nenaučím znovu české matky kojit,“ řekl klasik české pediatrie, profesor Josef Švejcar, někdejší popularizátor umělé výživy kojenců. Nicméně ani dnes není kojení vhodné vždy a všude.

„Neexistuje neléčitelná nemoc, je jen neléčitelný pacient,“ říká Jan Šula, světoběžník, jenž střídavě žije v Říme a v Andoře a v Česku konzultuje pro lékaře ve skupině okolo sdružení Endala.

Tinnitus je porucha, při níž vám věčně hučí v uších. Není jednoduché s ní žít ani si najít životního partnera či partnerku. „Se mnou a mně podobnými nebude žádná žena žít jen v páru. Dost často budeme trojka. Ona, já a sice pomyslný, ale výkonný mužíček v mém uchu.“