Pátá nemoc

Trápí vašeho potomka červenofialová vyrážka na tvářích a končetinách? Pak se u něj pravděpodobně rozvinula pátá nemoc, což je infekční onemocnění typické pro dětský věk, které se přenáší vzduchem. Ačkoliv tato nemoc není nebezpečná, obvykle brzo sama odezní a navíc pacientům zanechává doživotní imunitu, představuje hrozbu pro těhotné ženy, které vlivem komplikací mohou v nejhorším případě i potratit.

Co je pátá nemoc?

Pátá nemoc, kterou lékaři označují také jako pátá dětská nemoc či erythema infectiosum, je virové infekční onemocnění vyvolané parvovirem B19. Ten napadá hlavně prekurzory červené krevní řady, ale v menší míře postihuje také endotelie, fetální monocyty, kůži a klouby. U pacientů s imunodeficitem a chronickou hemolytickou anémií pak může vyvolat dokonce aplastickou krizi.

Parvovir B19 se šíří vzdušnou cestou prostřednictvím kapének (při kýchání, kašlání nebo třeba smrkání), a to hlavně ve větších kolektivech, jako jsou různá předškolní nebo školní zařízení. K přenosu ale může dojít také krví a krevními deriváty, a existuje i možnost, že se infekce přesune z těhotné ženy na její plod, což může způsobit závažné komplikace včetně těžké anémie.

Epidemiologie

Pátá nemoc se spolu se spalničkami, zarděnkami, spálou a šestou nemocí řadí mezi dětské choroby, které doprovází teploty a výsev červené vyrážky. Jelikož ale mívá poměrně ustálený průběh, není těžké ji rozeznat. Objevuje se převážně na jaře nebo v zimě a nejvíce postihuje děti v předškolním věku. 

Zatímco pátá nemoc u dětí patří mezi běžné zdravotní obtíže, s nimiž se v průběhu života setká velké množství malých pacientů, pátá nemoc u dospělých je spíše vzácná. Jak již bylo zmíněno výše, tato choroba představuje nebezpečí především pro těhotné ženy a jejich nenarozené potomky. Závažný průběh však hrozí také osobám, které:

• mají oslabenou imunitu,
• trpí jiným onemocněním,
• se nakazily infekcí HIV,
• podstoupily transplantaci orgánu.

Inkubační doba

Inkubační doba páté nemoci činí zhruba jeden až dva týdny (asi 6–14 dnů), přičemž pacient bývá nejvíce nakažlivý ještě před rozvojem prvotních kožních příznaků. Obecně je však tato nemoc infekční pouze v malé míře a pro nemocného většinou nepředstavuje žádné velké nebezpečí.

Jaké má pátá nemoc příznaky?

Onemocnění se zpočátku projevuje velice nenápadně a svými příznaky, jako je zvýšená teplota, únava, bolest hlavy či bolest kloubů, může připomínat běžné nachlazení. Symptomy obvykle bývají mírné a někteří pacienti dokonce nezaznamenají žádnou změnu, jelikož u nich pátá nemoc probíhá bez jakýchkoliv viditelných projevů.

VIDEO: Infekční onemocnění u dětí

Zdroj: YouTube

Po uplynutí inkubační doby se na obličeji pacienta začíná rozvíjet charakteristická vyrážka, kterou lékaři označují jako makulopapulózní exantém. Ta pokrývá tváře nemocných, mívá červenou až fialovou barvu a svým tvarem leckdy připomíná motýlí křídla. Někteří ovšem tvrdí, že zarudnutí připomíná zfackované tváře, a proto se anglicky tento příznak někdy označuje jako „slapped cheeks“.

Následně vyrážka přechází také na trup, paže, hýždě a dolní končetiny, kde má obvykle charakter síťovité kresby. Kromě toho se ale může objevit také na dlaních a na ploskách nohou, čemuž se říká „gloves and socks syndrome“. Typická je pak i proměnlivá intenzita exantému, který se mění v závislosti na okolních podmínkách a může se tedy zdát jinak výrazný v chladném a teplém prostředí.

Exantém většinou nesvědí, ale může se slévat ve větší mapy, přičemž centrálně dochází k mírnému vyblednutí, a tím vyrážka dostává jakýsi „girlandovitý“ vzhled. Po několika dnech většinou mizí, může se však znovu objevovat na jiných místech po těle pacienta, což trvá klidně i tři týdny. Dochází k tomu především po expozici slunečnímu záření, přílišnému horku, zvýšené fyzické námaze nebo stresu.

Možné komplikace

Zatímco v mnoha případech onemocnění probíhá lehce, někteří pacienti trpící pátou nemocí bývají unavení, pociťují celkovou slabost, a v důsledku oslabení imunity mohou také trpět rýmou, zánětem hltanu nebo třeba lehkou angínou. U dospělých většinou chybí charakteristická vyrážka, ale bývají naopak postiženy klouby na rukou a na zápěstí nebo také kolena a kotníky.

Bolesti kloubů jsou u dětí spíše výjimkou, ale trápí až 80 % dospělých pacientů, u nichž se pátá nemoc projeví. Hlavně dospívající dívky se potýkají s artritidou drobných kloubů rukou nebo kolen, která může trvat až několik týdnů. Vzácně pak dochází k rozvoji některé z následujících komplikací:

• myokarditida,
• neuropatie,
• encefalopatie,
• hepatitida.

V případě lidí trpících poruchami krvetvorby, jako je chronická hemolytická anémie, ale také u pacientů s oslabenou obranyschopností organismu může přítomnost parvoviru B19 vyvolat aplastickou krizi. Během tohoto stavu, který lékaři označují také jako retikulocytopenie, dochází vlivem poruchy dozrávání erytrocytů v kostní dřeni ke snížení počtu nedospělých červených krvinek v periferní krvi.

Pátá nemoc v těhotenství

Pokud se pátá nemoc rozvine u nastávající matky, a to především během prvního nebo druhého trimestru těhotenství, situace je velice nebezpečná a je nutné ji neprodleně řešit. Virus se totiž může přenést skrze placentu na plod, což výrazně zvyšuje riziko jeho poškození. Mezi možné komplikace patří například asfyxie či hydrops plodu, v nejhorším případě ale může nastat i smrt dítěte v důsledku těžké anémie.

Ačkoliv je pravděpodobnost přenosu páté nemoci z matky na plod poměrně nízká (uvádí se zhruba 10 %), těhotné ženy by rozhodně neměly nic podceňovat a v případě podezření na pátou nemoc by měly urychleně vyhledat lékaře. Jedině tak mohou předejít rozvoji závažných komplikací, které by mohly skončit potratem.

Diagnostika

Vzhledem k tomu, že pátá nemoc u pacientů způsobuje výsev charakteristické vyrážky, lékaři toto onemocnění obvykle dokáží poznat už na základě fyzikálního vyšetření a popsaných příznaků. Etiologii může následně potvrdit izolace viru a průkaz specifických protilátek.

Léčba páté nemoci

Jelikož onemocnění obvykle probíhá bez jakýchkoliv větších komplikací, léčba páté nemoci bývá pouze symptomatická. Důležitý je především klid na lůžku a pravidelné doplňování tekutin. Pokud pacienta trápí vyšší horečka, je možné podat lék s paracetamolem či ibuprofenem na její utlumení.

Kožní příznaky většinou během 1–3 týdnů samy odezní, takže není nutné ničím vyrážku natírat. Pokud exantém nepříjemně svědí a nemocný má tendenci postižená místa škrábat, může lékař doporučit léky s protisvědivým účinkem (antihistaminika). Dospělým pak mohou pomoci léky proti bolestem kloubů.

Dojde-li k rozvoji aplastické krize, pacienti musí být hospitalizováni a přechodně jsou jim podávány krevní transfuze. Lidem s těžkým imunodeficitem je zase nutné dodat protilátky pomocí imunoglobulinových injekcí. Nemocného je zároveň v průběhu léčby vhodné izolovat od kolektivu, zejména pak zabránit jakémukoliv kontaktu s těhotnými ženami.

Zdroje: wikiskripta.eu, pediatriepropraxi.cz, solen.cz