Psychologie

Co dělat, když má žena pocit, že své mateřství nezvládá? Kde hledat pomoc odborníka? Je vůbec s kým své zkušenosti sdílet? A proč se předem není nutné bát, že psycholog či psychiatr je vstupenkou k hospitalizaci?

ROZHOVOR – Mít kam jít a na koho se obrátit, když se po porodu dostaví duševní potíže, přesně tohle potřebuje mnoho žen. A často to ani nemusí být psycholog či psychiatr, ale třeba jen máma s podobnou zkušeností. Jako Lucie Kočová, která vede pražské Centrum Úsměv mámy.

Zdravé hubnutí a řešení nadváhy jsou jejím celoživotním tématem. Iva Málková se mu věnuje již neuvěřitelných čtyřicet let, třicet let pak pod hlavičkou společnosti STOB (Stop obezitě).

Domácí násilí nenajdeme v žádném z výčtu příznaků nemoci COVID-19. Přesto v řadě států včetně ČR doprovází právě tento jev koronavirovou pandemii.

„Každý člověk je potenciální agresor, a za určitých okolností se může stát vrahem.“ Tak by s nadsázkou mohlo znít motto v situaci, kdy podobné okolnosti v podobě home office nastávají. Autorem výroku je Anton Heretik, slovenský univerzitní profesor a soudní znalec v oboru klinické psychologie.

ROZHOVOR – Instagramová (ne)realita, těhotenství a porod ve vyšším věku než dříve, ale třeba také partner, který vyžaduje plný servis. Co může stát za duševními potížemi žen v těhotenství a po porodu? A proč se jim u nás zatím nevěnuje téměř žádná prevence? V rozhovoru to vysvětluje Antonín Šebela, který se věnuje psychickému zdraví těhotných a matek.

Sáhnete-li po knize Nassima Nicholase Taleba Černá labuť s podtitulem „Následky vysoce nepravděpodobných událostí“, pak vězte, že její autor není první, kdo se rozhodl zbourat mýtus o existenci výhradně bílých – a tudíž očekávaných labutí… i událostí.

KOMENTÁŘ – Prezentace vládních opatření k pandemii koronaviru připomíná klasický psychologický pokus. Ten popisuje vznik tzv. naučené bezmocnosti u psů. Nám hrozí naučená bezmocnost koronavirová.

Světovou pandemii v jedné ze svých mnoha knih popsal již před lety jako událost, jejíž výskyt v budoucnosti je téměř jistý. Podle Nassima Nicholase Taleba byla nějaká forma globální pandemie prakticky nevyhnutelná. Ve svém díle však zdůrazňuje ohromný význam nepředvídatelných událostí a jevů.

ROZHOVOR – „Podstatou psychopatie je zejména absence strachu,“ popisuje hlavní poznávací znamení psycholog Radek Pěkný. Psychopati také potřebují neustálé vzrušení.

Typickým projevem nejistoty je neschopnost rozhodnout o tom, co je správné. Strach, zda učiníme dobré rozhodnutí. Uklidnit nás může fakt, že věci obvykle nedopadají nejhůř, jak by dopadnout mohly.

V předškolním věku je pro ADHD typická nadměrná živost. Dítě je jako z hadích ocásků. Stále běhá, někam leze, padá. Je hlučné a nepříliš šikovné. Ve škole jde spíše o projevy nepřizpůsobivosti školnímu řádu. Nu a v dospělosti je to lepší – o trošku.

„Máte-li pocit, že s vaším vztahem je něco v nepořádku, musíte si o tom s partnerem promluvit…“ Radu přímo kategorickou jsem si nedávno přečetl na internetu. Slyšel jsem ji již mnohokrát a vždy mám pocit, že mi poté vyskočí kopřivka.

„Při setkání s psychopatem doporučuji okamžitý úprk,“ radí psychiatr Radkin Honzák. Inu… jasná zpráva. Jenže – kdy jde skutečně o psychopata a jak při onom úprku postupovat?

Klasifikace duševních poruch se dříve velice zjednodušovala. Před velkým entrée Freuda a Junga se ženy, které byly jako stvořené pro bláznovství, zavíraly do ústavů, kde často setrvaly po celý život v ne zrovna lidsky přijatelných podmínkách.

Monika odmala trpěla velmi častými opary na rtech a v okolí obličeje, které se jí velice špatně hojily. Vyzkoušela za svůj život mnoho mastiček, náplastí, doplňovala řádně vitamíny. Beze změny. Vše se však začalo měnit po tom, co se odstěhovala od rodičů. Dnes už ví, kde byl zakopaný pes.

„Syna mám ve střídavé péči. Hodně zlobí a chová se zvláštně. Vím, kluci prostě zlobí. No ano, zlobí. Ale přeci nejsou zlí, zákeřní a podlí. Je to strašné…“

Pravidelný jev u rozvádějících se a rozvedených je to, že jeden rodič manipuluje a poštvává dítě proti druhému rodiči. Odnesou to většinou všichni.

Ztrápený muž nazval svoji úzkost jako „úzký profil duše“. Poté se zamyslel a dodal: „Je to něco podobného, jako byste si v kartách vytáhli Černého Petra.“

ROZHOVOR – „Neopič se po ostatních! Nedrž ty diety! Brambůrky nejsou zdravé, nejez je!” Většina rodičů se možná právě slyší. Pozice „vychovatelů” teenagerů není jednoduchá. A alarmující jsou fakta o dnešní mládeži, její sebeúctě a sebevědomí.

Vzpomínky na dětství… Rodiče vás marně naháněli domů před setměním a přemlouvali, abyste si v zimě alespoň odběhli převléknout mokré věci… Tak už to dnes běžně nebývá. Děti jsou víc doma než venku. Je to jen reakce na současnou dobu?

Panická ataka, záchvat masivní úzkosti nebo také silná stresová reakce, potká alespoň jednou za život téměř každého z nás. Mohou ji vyvolat nejen silné emoce, ale také infarkt myokardu, poruchy srdečního rytmu či astma. Tento záchvatovitý stav, v němž se člověk často obává o svůj život, je také projevem panické poruchy a dalších duševních onemocnění.

Transakční analýza je psychoterapeutický směr, který popisuje několik klasických životních scénářů. Kdo hraje podle scénáře, má svou pevnou sociální roli, například Oběť, Zachránce či Pronásledovatel. Tito lidé nemohou, ba snad ani nechtějí svůj problém řešit. Donekonečna jej ale mohou rozebírat.

Nakolik je vhodné s dětmi cestovat, měnit místo pobytu? Nejde jen o dovolenou v zahraničí, ale vidíme, že dítě je o víkendu u babičky na chalupě, další týden jede s maminkou a jejími kamarády někam do penzionu, po návratu ho čeká pár dnů doma a víkend u druhých prarodičů…

„Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá…“ Báseň Adolfa Heyduka zřejmě zůstane přinejmenším názvem „věčně zelená“.

„…je blbá ženská,“ pravila jedna z klientek psychologa. Velmi se mýlila. Obětí psychopata – i opakovanou – může být jak žena, tak i muž. A výše intelektu v tom nehraje podstatnou roli.

Živé sny s podivným obsahem jsou součástí koronavirové pandemie. Vyskytují se hojně po celém světě. Bát se jich podle odborníků nemusíme, i když někdy jsou bizarní či působí děsivě.

Když je toho na nás moc, je těžké vymyslet i jednoduchou věc, jako co si dát k večeři. Pracovní úkoly se zdají být složitější než obvykle a na plánované večerní cvičení nedojde ani omylem. Jenže tím to obvykle nekončí.

Termín „psychická subdeprivace“, tj. částečná deprivace, částečné citové strádání, se poprvé objevil v závěru studie o dětech narozených z nechtěného těhotenství. Je to téměř půl století, mnohé se změnilo, mnohé platí stále.

Období menopauzy může být pro řadu žen značně nepříjemné – potýkají se nově s pocením, nespavostí, návaly horka, a někdy dokonce i psychickými poruchami. Může přechod fungovat jako jejich spouštěč?