Psychologie

ROZHOVOR – Psychiatři se již dnes setkávají s těmi, kdo nezvládli obavy z nemoci COVID-19 nebo neustáli důsledky protiepidemických opatření. Koronavirus pomalu přeplňuje ordinace, ale zásadní dopady mohou přijít až za několik let. „Pak už si to s koronavirem nikdo nespojí,“ domnívá se přednosta psychiatrické kliniky Martin Anders.

Měli jste někdy chuť pořádně si zařvat? Vydat ze svého hrdla nějaký zvuk? Třeba i klidně výt nebo kvílet? To všechno je naprosto v pořádku. Je to jen známka toho, že byste si měli častěji zazpívat.

Štěstí a zdraví si prý nekoupíme… Minimálně štěstí na finanční situaci záleží, říká nová vědecká studie. Současně ukazuje, že pro duševní zdraví a psychickou pohodu je důležité peníze sice mít, ale současně na ně příliš nemyslet.

Nedávný prezident USA býval označován i za císaře narcistů. Pouhý titul prezidenta by byl v této vybrané společnosti málo. Základní povinností v onom „klubu vyvolených“ je být báječný.

Aktuální složité období, které trvá již řadu měsíců, mění naše každodenní zvyky, automatické chování, a hlavně jistoty. Co pro nás tyto změny znamenají a pro koho jsou nejnáročnější?

Vlastní hlavu charakterizoval coby protržený koš s nepřehlednými zbytky informací klient psychologa. Stěžoval si mimo jiné i na potíže se spánkem a měl velké obavy z usnutí.

ROZHOVOR – Vidí nás druzí lidé stejně, jako my sami sebe v zrcadle? Jak se vlastně vnímáme my sami a proč svůj obraz zkreslujeme? Máte někdy pocit, že vám druzí zkrátka nerozumí a neví, jací ve skutečnosti jste? Odpovědi hledáme s psychologem Daliborem Kučerou.

Jsou dva druhy stresu: eustres – kladný, mobilizující síly, podporující osobní nezdolnost, a distres. Kdosi jej nazval „velkej vopruz“. Blokuje pozitivní projevy naší existence. Vyvolává negativní příznaky.

Osamělé Vánoce nejsou tragédie. Jak se na ně připravit a jak je zvládnout?

Strach z onemocnění, izolace nebo nejistoty. Současné období prožíváme každý jinak a někteří z nás se bohužel musejí vyrovnat i se ztrátou blízkého. Lékařka a farmaceutka poradí, jak šetrně pečovat o psychiku, a to i pomocí homeopatik.

KOMENTÁŘ – „Tak tohle jsou nejkrásnější Vánoce. Dětem zářily oči nad nadělenými dluhopisy od Alenky Schillerové. Švagr hospodský dostal rekvalifikační kurz na svářeče. Babička sadu respirátorů a hodinu dojetím plakala…“

Již první český ombudsman Otakar Motejl řekl: „Soudní znalci ničí lidem život.“ Jde o odborníky, jež vypracovávají znalecké posudky pro potřeby soudu i jiných institucí či soukromých osob. Jejich činnost se více než půl století řídila zákonem z roku 1967.

Máš-li smutek na duši, svěř se tetě Miluši. Tak zněl reklamní slogan dávné časopisecké rubriky. Dlouho před jejím vznikem bylo známo přísloví „sdělená žalost – poloviční žalost“. Fakt, že možnost vypovídat se léčí chmury, je všeobecně znám.

Lidé se od pradávna svěřují se svými problémy. Osobám blízkým, ale i těm, s nimiž je svede náhoda. Namátkou v čekárně, ve vlaku nebo v nemocničním pokoji… Jenže bývá mnoho povolaných a jen málo vyvolených – těch, kteří problému opravdu rozumí.

Strach a úzkost se tak docela odstranit nedají. Musí se překročit… a žít navzdory realitě co nejlépe dál. Dělat něco, co nás těší, nebo alespoň částečně uklidní.

Když jsem sledovala dětský pořad České televize o medicíně s názvem Operace Jauu!, dověděla jsem se informaci, která mne opravdu překvapila. Složení slz se mění podle toho, za jakých okolností z oka vycházejí. Co ještě o slzách nevíme?

Demence je termín do hovorové češtiny přeložitelný nelichotivým slovem zblbnutí. Přesněji jde o s věkem získanou – ne tedy vrozenou – poruchu kognitivních (tj. poznávacích) funkcí. Jde o masivní devastaci dříve třeba i výrazně nadprůměrných schopností.

Co dělat, když má žena pocit, že své mateřství nezvládá? Kde hledat pomoc odborníka? Je vůbec s kým své zkušenosti sdílet? A proč se předem není nutné bát, že psycholog či psychiatr je vstupenkou k hospitalizaci?

ROZHOVOR – Mít kam jít a na koho se obrátit, když se po porodu dostaví duševní potíže, přesně tohle potřebuje mnoho žen. A často to ani nemusí být psycholog či psychiatr, ale třeba jen máma s podobnou zkušeností. Jako Lucie Kočová, která vede pražské Centrum Úsměv mámy.

Zdravé hubnutí a řešení nadváhy jsou jejím celoživotním tématem. Iva Málková se mu věnuje již neuvěřitelných čtyřicet let, třicet let pak pod hlavičkou společnosti STOB (Stop obezitě).

Domácí násilí nenajdeme v žádném z výčtu příznaků nemoci COVID-19. Přesto v řadě států včetně ČR doprovází právě tento jev koronavirovou pandemii.

„Každý člověk je potenciální agresor, a za určitých okolností se může stát vrahem.“ Tak by s nadsázkou mohlo znít motto v situaci, kdy podobné okolnosti v podobě home office nastávají. Autorem výroku je Anton Heretik, slovenský univerzitní profesor a soudní znalec v oboru klinické psychologie.

ROZHOVOR – Instagramová (ne)realita, těhotenství a porod ve vyšším věku než dříve, ale třeba také partner, který vyžaduje plný servis. Co může stát za duševními potížemi žen v těhotenství a po porodu? A proč se jim u nás zatím nevěnuje téměř žádná prevence? V rozhovoru to vysvětluje Antonín Šebela, který se věnuje psychickému zdraví těhotných a matek.

Sáhnete-li po knize Nassima Nicholase Taleba Černá labuť s podtitulem „Následky vysoce nepravděpodobných událostí“, pak vězte, že její autor není první, kdo se rozhodl zbourat mýtus o existenci výhradně bílých – a tudíž očekávaných labutí… i událostí.

KOMENTÁŘ – Prezentace vládních opatření k pandemii koronaviru připomíná klasický psychologický pokus. Ten popisuje vznik tzv. naučené bezmocnosti u psů. Nám hrozí naučená bezmocnost koronavirová.

Světovou pandemii v jedné ze svých mnoha knih popsal již před lety jako událost, jejíž výskyt v budoucnosti je téměř jistý. Podle Nassima Nicholase Taleba byla nějaká forma globální pandemie prakticky nevyhnutelná. Ve svém díle však zdůrazňuje ohromný význam nepředvídatelných událostí a jevů.

ROZHOVOR – „Podstatou psychopatie je zejména absence strachu,“ popisuje hlavní poznávací znamení psycholog Radek Pěkný. Psychopati také potřebují neustálé vzrušení.

Typickým projevem nejistoty je neschopnost rozhodnout o tom, co je správné. Strach, zda učiníme dobré rozhodnutí. Uklidnit nás může fakt, že věci obvykle nedopadají nejhůř, jak by dopadnout mohly.

V předškolním věku je pro ADHD typická nadměrná živost. Dítě je jako z hadích ocásků. Stále běhá, někam leze, padá. Je hlučné a nepříliš šikovné. Ve škole jde spíše o projevy nepřizpůsobivosti školnímu řádu. Nu a v dospělosti je to lepší – o trošku.

„Máte-li pocit, že s vaším vztahem je něco v nepořádku, musíte si o tom s partnerem promluvit…“ Radu přímo kategorickou jsem si nedávno přečetl na internetu. Slyšel jsem ji již mnohokrát a vždy mám pocit, že mi poté vyskočí kopřivka.