Psychologie

Moudrost nepřijde sama s věkem, ale můžeme jí jít naproti. Dobrou zprávou je, že nikdy není pozdě začít na sobě pracovat. Osobnost se totiž vyvíjí i ve stáří. Nového psa novým kouskům naučíš, pokud se nechá.

Bývaly časy, kdy dětství bylo obecně považováno za stav plný štěstí, pohody a bezstarostnosti. Přitom trápení nejmladších „veteránů stresu“ mají vliv na chování dítěte a poznamenají ho – mnohdy na celý život.

Altruismus a pomoc jiným nejsou samozřejmostí. Příběh, o němž bude řeč, se odehrál před půlstoletím v New Yorku. Mohl se ovšem stát právě teď – třeba v kterémkoliv českém městě.

„Lékař by měl vědět, že pacienta v posledních fázích žití většinou zajímá duchovno více než medicínské informace. Má potřebu se pídit po smyslu života, zabývá se spirituálními otázkami. Je důležité, aby lékař takovému pacientu naslouchal, neshazoval jeho otázky ze stolu, neutíkal od nich a nezlehčoval je,“ říká teolog Aleš Opatrný.

Lidská psychika nedokáže být „mnohoobročníkem“. Jenže co omezit? Chceme být dobrým partnerem a rodičem, úspěšným v práci i v hektické zábavě. Vydělávat a žít naplno. Mít vše hned a platit potom.

„Nedávno jsem si koupil jeden ženský časopis a zhrozil jsem se. Co stránka, to nějaký tip nebo požadavek,“ říká vysokoškolský pedagog Marek Herman. Maminky podle něj často zaměňují mateřství za „uvařeno – uklizeno – zařízeno“.

Pokus o určení míry pravděpodobnosti rizikového chování, pravděpodobnosti zhoršení psychického i fyzického zdraví nabízí dotazník existující v několika variantách zvaný Bortnerova škála.

Psycholožka Alžběta Protivanská radí, jak se zbavit stresu, nepodlehnout nejistotě a jak se začít soustředit.

Může dieta založená na nezdravých potravinách zvýšit riziko deprese? Prof. Ruprich upozorňuje na možné souvislosti.

Tereza Zajícová je sestra autistické Dorotky z celovečerního dokumentu Děti úplňku, který vloni uvedla Česká televize. O životě s těžkým autistou napsala a nazpívala písničku: „Nemůžeme ti pomoci, nemůžeme tě zachránit, ale jsme tady,“ zpívá sestře.

Blázni to ve středověku neměli jednoduché. Buď je vyobcovali z města, nebo někam zavřeli. Nezřídka bylo jejich počínání označeno za dílo ďábla a likvidace ohněm byla jasná. Duševní poruchy tehdy nikdo moc neanalyzoval.

„Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo,“ slýchala zpočátku. „Tvoji přátelé jsou svině, blbci a dávají ti špatný příklad. Nevím, proč se zahazuji s tebou, když bych mohl mít lepší…“ přišlo později. A nakonec: „Došla mi s tebou trpělivost. Celou dobu jsem s tebou spal jen z lítosti.“

Anekdota popisuje neštěstí zbožného sedláka. Žena mu utekla, stodola vyhořela, kroupy zničily úrodu, kráva uhynula. Muž takto trápený osudem poklekl, otočil oči k nebi a zvolal: „Bože, zač mě trestáš?“ I otevřela se nebesa a mocný hlas pravil: „Ani nevím, nějak mě štveš!“

Pokud snad ano, žijete moderně, čelíte novým výzvám. Jak říkáváme my mladí, jste ready… Starší mohou dodat „chic“.

Podle Alfreda Adlera, žáka slavného Freuda, je základním motivem lidského jednání snaha o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti. Jenže nic se nemá přehánět.

„Hraničář“ je slangové označení osob trpících hraničním typem emočně nestabilní osobnosti. Ještě v polovině minulého století šlo o tzv. „sběrný koš“.

Doba se mění a počet odkladů nástupu do první třídy roste. Podmínky pro takové rozhodnutí vymezuje školský zákon. Kdy je odklad skutečně na místě? „Nepodceňujte ani Filipínskou míru,“ radil náš slavný dětský psycholog.

„Žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže,“ optimisticky tvrdí lidová píseň. Není to tak docela pravda. Navíc týrání může být pouze psychické. Stačí svého partnera vnímat jako svůj majetek a pečovat o něj hodně podle svého.

Diagnostika duševních chorob je parketa psychiatra. Pozor na tzv. škatulkování více či méně vzdělanými laiky. I pomočování může mít mnoho příčin rozdílné závažnosti.

Pokud matka dceru nechce, lze předpokládat, že dcera bude mít jednou komplikace v partnerských vztazích. Původně „nechtěné“ muže provází životem zvýšená kriminalita i vyšší psychiatrická nemocnost.

Z únavy mizí půvaby (života). Známe ji všichni, ale jen u někoho již bliká červená kontrolka. Jak jste na tom vy? Přiměřený odpočinek je nutnost, ne lelkování.

Znám desítky, možná stovky lidí, kteří se pocitem viny doslova utrápili. Nedokázali se smířit s něčím, co snad nebylo správné, leč v dané situaci nedokázali jednat lépe.

K titulku mne inspiroval muž, jemuž bylo po čertech úzko. Navíc měl strach z velmi konkrétních a častých problémů.

Nevhodné chování rodičů má vliv, nebo dokonce vyvolává neurózu u jejich dětí. Závislá porucha osobnosti sice není duševní poruchou chorobného charakteru, výchovu dítěte však může poznamenat zásadně.

Prokrastinace, tedy odkládání povinností na později, člověka většinou trápí. Zato když lenošíme, měli bychom si to pořádně užít. „Je vhodné rozlišit podstatné úkoly od nepodstatných a představit si, že uspěji,“ doporučuje Otakar Fleischmann.

Počet dětí patřících do sféry poruch autistického spektra stále roste. Jeden zdánlivě typický příznak může být u dítěte důsledkem mnoha příčin. To, co mylně považujeme za poruchu autistického spektra, může být ledacos.

Poměrně nápadné, časté potíže nedokáže dotyčný dlouhodobě potlačovat. Nemůže si pomoci. Z čeho všeho můžeme mít tik, jaké jsou druhy a kdo jimi trpí jednoznačně nejčastěji?

Flink si pohlídá, aby měl „své jisté“, dosti odpočinku a výhod. Zodpovědnost umně přesune na jiné. Jeho opak – solidní a zodpovědný člověk kráčí mílovými kroky k poruchám nálady, k depresím a sebeobviňování.

Podobně jako zemědělci, má i naše psychická kondice čtyři nepřátele: jaro, léto, podzim a zimu. Bádání rabínů v Izraeli prý došlo k závěru, že jediná záruka toho, že nebudeme prožívat „slzavé údolí“, je nenarodit se. Nejsem rabín, ale párkrát mne to napadlo taky.

Homeopatie se často využívá jako podpůrná a doplňková léčba k mnohým nemocem. Psychické potíže nejsou výjimkou. Jaký je lék první pomoci při nelehké životní situaci?