Agorafobie je obecně známa jako projev panického strachu z otevřených či veřejných prostor, v současné době byla ovšem přediagnostikována a pod pojmem agorafobie tak kromě strachu z otevřených prostor chápeme hlavně strach z míst, kde je velký počet lidí či kde je nemocný naopak naprosto sám. Tento strach podle výzkumů pravděpodobně vychází z obav, že nemocný se přestane ovládat, ztratí nad sebou kontrolu a ztrapní se. Často se agorafobici také domnívají, že na takových místech je v případu nehody, zranění či jiné nepředvídatelné situace špatně dostupná pomoc a může tak, podle nich, dojít ke katastrofě. Lidé trpící agorafobií vnímají přecitlivěle pochody svého organismu a tělesné reakce – pocení, říhnutí na veřejnosti, kýchnutí – běžné jevy se pro ně stávají nadmíru trapné a mohou vyvolat panický záchvat.
Při agorafobii se nemocný cílené vyhýbá místům, jež v něm vzbuzují pocity strachu a paniky – tento fakt vede často k tomu, že postižení se úplně uzavřou doma a nejsou schopni překročit hranice své „bezpečné zóny“ – území, které si pro sebe stanovali, jako nezávadné a bezrizikové. Agorafobie velmi ztěžuje jejich život, ovšem někteří nemocní jsou v rámci své „bezpečné zóny“ schopni dobře fungovat – práce z domova, zásilková služba do domu, domácí lékař apod.
Agorafobie se projevuje stejně jako ostatní fobie – při kontaktu se stresujícím podnětem se objeví třas, pocení, návaly horka a zimy, sucho v ústech, závrať a jiné. Pro agorafobii je ale typický silný pocit úzkosti – tzv. panický záchvat – nemocný neví, co má dělat, ztrácí soudnost, má pocit dušení se, bušení srdce, často také dochází k částečnému zamrznutí – neschopnosti pohybu.
Agorafobie se většinou projeví nejsilněji kolem třicátého roku života, velmi zřídka v dětství a po dosažení čtyřicetipěti let.
Při příznacích agorafobie je třeba vyhledat pomoc odborníka – psychologa nebo psychiatra. Fobie se zpravidla léčí specifickou psychoterapií, ve vážných případech s podporou účinných léčiv zmírňujících úzkost.
Lidí, kteří se zpotí, zrudnou, dostanou alergickou reakci kůže a nejsou schopni vyjít ven před publikum a něco jim říct, je víc, než si myslíme. Strach se však dá překonat