Kdy je lepší jít k urologovi namísto psychologa

Legendární americký šachista Bobby Fischer začínal své partie tahem pěšce na e4. Mnozí poradenští psychologové – patřím mezi ně – použijí při setkání s klientem, hned po pozdravu, jako první otázku dotaz: „Co pro vás mohu udělat?“ Poté upřesní: „Jakou máte pro naše setkání zakázku?“ Učinil jsem tak a můj návštěvník vytáhl z kapsy jakýsi letáček. Nahlédl do něj a pravil: „Potřebuji psychoterapii. Chci a musím se změnit.“

Pokýval jsem hlavou a snažil jsem se být jedno velké ucho. Muž požadavek specifikoval výčtem stesků. Zdálo se, že letáček, do kterého při tom nahlížel, je psychologický dotazník určený ke zjištění míry postižení depresivně úzkostnou neurózou. Cituji jeho slova:

• nejsem v pohodě,
• pořád mě bolí klouby a svaly,
• potím se,
• špatně spím, dlouho trvá, než usnu, často se probouzím i během noci,
• přitom bych nejraději spal a spal, jak jsem unavený,
• stále jsem podrážděný, rozladěný, občas vzteklý pro maličkosti,
• také se cítím napjatý, nervózní, podivně neklidný,
• jsem úzkostný, mám strach a nevím vlastně ani z čeho. Občas se takový pocit blíží panice,
• nic mě nebaví, nic mi nejde jako dřív, ke všemu se musím nutit,
• v poslední době je můj život cesta od neúspěchu k ještě většímu neúspěchu,
• připadám si slabý tělesně i duševně, nezvládnu ani to, co dřív nebyl žádný problém. Prostě jsem postava k podpírání a nikde nikdo, kdo by mne podepřel,
• mám pořád špatnou náladu, chybí mi elán do života, pocit zbytečnosti a marnosti je stále silnější,
• vím, že dobře už bylo a již nikdy nebude,
• jsem prostě na dně, vyhořelý na troud,
• padají mi vlasy,
• ani na sex už nemám chuť. Dřív jsem věděl „nejlepší je to po ránu“, ale teď ráno nebo večer… škoda mluvit… nakonec je to tak asi dobře. On mě totiž sex přestal bavit.

Kdyby zdi pracoven psychologů mohly mluvit, jistě by k předchozím steskům dodaly: „Nic nového. Slyšely jsme to už tisíckrát.“

Též lehátka psychoanalytiků znají taková trápení důvěrně a tři sta hodin, v nichž takto trápícímu se analyzovanému jedinci naslouchají, není nic moc. Spíše málo.

Nemám rád „bez radné“ poradenství

Troufnu si tudíž podobně vyhořelým pánům nabídnout následující možnost k úvaze: Což dříve než ke znalci lidských duší zajít k průvodci po tajemstvích prostaty, varlat a blízkých zákoutí?

Ano, tušíte správně, nejprve zajít k urologovi. Nejenom proto, že po padesátce… jaksi ehm… mu máme intimní orgány ukázat každoročně. Též i proto, že po padesátce nic končit nemusí. Nelze vyloučit, že se dozvíme to, co zde zcela laicky charakterizuj slovy: Co je kafe bez rohlíka, to je hokej bez Bubníka… a chlap bez testosteronu.

Galerie: Testosteron u mužů

• 
• 
• 

Další 3 fotografie

Testosteron mění chlapce v chlapy

Co je káva a rohlík, je všeobecně známo. Vlasta Bubník byl „Jarda Jágr“ mého mládí. Testosteron je pohlavní hormon. Díky němu se chlapci mění v chlapy. Nemá to nic společného s druhdy populárním a stupidním televizním seriálem. Leč je to seriál výrazných fyzických změn.

Namátkou podporuje typické mužské ochlupení, růst svalstva, vousů, ba i penisu. Především však typicky mužské – někdy imponující, jindy poněkud odpuzující – chování. Optimisté jej nazývají mužností. Pesimistky machismem. Nejvíce oné kouzelné komodity produkují varlata v první polovině dvacátých let pánova věku. Po třicítce nastává nejprve lehký a posléze výraznější pokles. Po padesátce… inu nejlepší léta jsou již za námi. Nám, „chlapům věčně středních let“ se nabízí problematická útěcha: za našich mladých let jsme měli testosteronu na rozdávání. To dnešní – příliš blahobytně živení a u PC věčně sedící – mladíci mívají onoho hormonu o třetinu méně, než bývalo kdysi běžné.

Autor: Z prezentace Libora Zámečníka Nízká hladina testosteronu – co s tím? Více v článku 

Příznaky nedostatku testosteronu

Co teď, pokud se pánovi v letech elixíru nedostává

Lze se uchýlit k subjektivnímu léčitelství prostřednictvím milenky – obvykle mladší než jeho dcerka. Samozřejmě ne ta, co pro ni přítelkyně právě nakupuje výbavičku… Ale ta, jež byla zrozená v prvním manželství se ženou, s níž již nemáme společné zájmy, a tudíž soužití s ní se stalo peklem.

Můžeme se vrhnout do práce v naději, že karóši (japonsky smrt z pracovního vyčerpání) je v našich podmínkách nahrazena pouhým vyhořením (burn out syndrom).

Je možné stát se „otráveným gentlemanem“ brblajícím na všechno a všechny. To lze samozřejmě kombinovat s hojným přepíjením deprese, ať již o samotě, nebo v hospůdce (tč. již nezakouřené), leč nám přisouzené.

Nabízí se i varianta stálého hosta lékařských ordinací. Jak známo, zdravý člověk je jen nedokonale vyšetřený pacient. Však oni lékaři nakonec něco najdou.

Možností je ještě mnoho. Pro začátek doporučuji zadat do Googlu adresu www.muzveforme.cz. Najdeme tam elektronický dotazník AMS (Aging Male Symptoms). Jeho podobnost se subjektivními pocity výše citovaného návštěvníka psychologa není náhodná. Navíc – a to je dobrá zpráva – na onom webu je rubrika Kam k lékaři. Nabízí 38 kontaktů: 21 z Prahy, 8 mimopražských z Čech a 9 z Moravy. Nehodlám kálet do vlastního hnízda. Leč domnívám se, že navštívit některého MUDr. z tam uvedených je v určité situaci mnohem lepší než řešit otázky ze sféry postmoderního ontologického rozlomu, odcizení reelní imanence i fenomenologického postoje k bytí a vědomí. A to ani nemluvím o zcela koncepčních úvahách typu „odkud jsme přišli, kam směřujeme a jaký je smysl života“.

Naopak správná je inspirace veršem Jana Vodňanského: „Ukaž mi svou moč. Pak ti řeknu proč.“