Nejvýraznějším požadavkem praktiků je úplné zrušení preskripčních omezení na léky. V současnosti nemohou praktici předepisovat třetinu léků na chronická onemocnění dostupných na českém trhu, což podle nich v Evropě nemá obdoby. Pacienty tak musí zbytečně posílat pro předpis k ambulantním specialistům, například pro léky na cukrovku, poruchu metabolismu tuků, na srdeční selhání nebo chronické onemocnění ledvin.
Praktici by rádi prosadili změnu. Poukazují přitom na nedávné zkušenosti z okolních zemí, kde už praktici tyto léky předepisovat mohou. Systém zdravotní péče v Rakousku, Německu nebo Polsku to nijak neohrozilo, ubylo administrativy a pacienti na tom vydělali, když získali rychlejší přístup k potřebné léčbě.
Převzetí péče o chronicky nemocné
S tím souvisí další plán. Praktici by rádi převzali část péče o chronicky nemocné, kterou nyní rovněž zajišťují ambulantní specialisté, kteří k tomu ale často nemají dostatečné kapacity. Například časná stadia chronického onemocnění ledvin podle nich dokáže mít pod kontrolou i praktický lékař, pokud má k dispozici moderní léky. Velmi by to ulevilo nefrologům, kterých je málo a mohli by se pak soustředit jen na pacienty s těžkým postižením ledvin. A profitovat z toho budou i pacienti, kteří získají potřebnou péči. Mnozí z nich se z kapacitních důvodů dostanou k léčbě až v situaci, kdy se stav jejich ledvin zhorší, ačkoliv by si ji zasloužili dříve a jejich prognózu by to podstatně zlepšilo,
říká Petr Šonka, předseda sdružení praktických lékařů.
K tomu ale praktikům zatím chybí možnost předepisovat nejmodernější preparáty. Jde například o moderní léky na léčbu diabetu druhého typu, na léčbu dyslipidemie (zvýšená hladina tuků v krvi), na chronické srdeční selhání a na chronické onemocnění ledvin.
Praktici argumentují tím, že znají své pacienty nejlépe a že mají přístup k jejich kompletní zdravotnické dokumentaci. Mohou tedy komplexně sledovat vývoj chronického onemocnění v kontextu celkového zdravotního stavu pacienta a včas reagovat na případné komplikace. Odpadlo by tak zbytečné běhání pacientů mezi různými odbornostmi a systém by byl efektivnější. Výhodou praktiků je, že k nim chronicky nemocní pacienti docházejí pravidelně a starají se o ně pro více souběžných diagnóz, jako je například hypertenze, cukrovka, které dokáží řešit v rámci jedné návštěvy. A například péče o pacienty s lehkými stadii chronického onemocnění ledvin v tomto smyslu kapacity praktických lékařů příliš nezatíží,
vysvětluje šéf praktiků.
Samozřejmě i praktičtí lékaři se potýkají s kapacitními problémy a na řadě míst České republiky podle Petra Šonky není jejich péče tak dostupná, jak by bylo potřeba. Tento problém je ale možné vyřešit v horizontu deseti let, tím že navýšením počtu rezidenčních míst a zlepšením platových podmínek rezidentů přivedeme do praktického lékařství dostatek absolventů lékařských fakult.
Výdej léků přímo v ordinaci
Další změnou, kterou praktici prosazují, je možnost vydávat základní léky přímo v ordinacích. O tuto kompetenci přišli před zhruba patnácti lety a nyní by ji rádi získali zpět. V minulosti existovala výdejna léků až ve čtvrtině ordinací praktických lékařů, zejména ve venkovských oblastech, kde ani dnes není často dobrá dostupnost lékárny. Podle nich by to vyřešilo řadu problémů, na které si pacienti stěžují. Časté stesky pacientů se týkají záměny léků zejména v lékárenských řetězcích. Pacientům v nich často vydávají jiné preparáty, než jim lékař předepsal. I když jsou z hlediska účinku srovnatelné, některým pacientům mohou vyhovovat méně – mají jiné pomocné látky, které jim mohou dělat potíže, nebo jinou formu tablet nebo jinou velikost balení,
popisuje Šonka, čemu by praktici rádi zabránili. Lékárníci nicméně této změně nakloněni nejsou.
Máte svého praktika?
V minulosti byla možnost záměny léků za jiný v lékárně podle Šonky v západních zemích zavedena proto, aby se část drahých originálních léků zaměnila za levnější generické. Cílem bylo ušetřit peníze a ulevit tak výdajům ze zdravotního pojištění. V Česku, ke máme ceny originálů a generik prakticky stejné, to nedává smysl. A lékárník tak často zaměňuje léky nikoliv ku prospěchu pacienta, nebo ekonomickému prospěchu zdravotního systému, ale k prospěchu svému. To, že pacient dostane pokaždé jiný lék se stejnou účinnou látkou vede často k tomu, že užívá jeden lék dvakrát v domnění, že se jedná o dva léky s různým účinkem. Je to nejčastější chyba v užívání léků, kterou v ordinacích vidíme a bylo by možné ji snadno odstranit. Pokud by praktik mohl lék vydat přímo při návštěvě, pacient by dostal přesně ten lék, který mu lékař doporučil,
přibližuje šéf praktiků.
Předešlo by se tím podle něj také situacím, kdy musí pacient do lékárny zajít opakovaně, protože ta nemá dostatečnou zásobu léku na skladě. Měl by ale praktik dost léků, bylo by to kapacitně reálné? Praktik běžně používá nižší desítky léků na nejčastější situace: hypertenze, cukrovka, antibiotika na infekce, léky na vysoký cholesterol, na bolest, na alergii atd. Těmi pokryje potřeby drtivé většiny pacientů ve standardních klinických situacích. Ty by měl v ordinaci a neznamená to pro něj problém. Pro léky, které napíše výjimečně,
by si pacient šel do lékárny, nastiňuje šéf praktiků.
Návštěvy u imobilních pacientů
Výdej léků v ordinaci by výrazně pomohl také při návštěvách u pacientů, kteří se třeba obtížně pohybují. Praktik by jim rovnou vydat třeba antibiotika pokud zjistí bakteriální infekci. Nemocný nebo starší člověk by nemusel žádat příbuzné nebo sousedy, aby mu lék vyzvedli, a navíc by dostal léčbu okamžitě. Praktici argumentují také tím, že pokud se uvažuje o tom, aby pacientům v budoucnu vozily léky zásilkové služby, stejně tak je bezpečné, aby léky mohli vydávat přímo oni. Mělo by to navíc výhodu v tom, že by pacient dostal léky po osobní konzultaci s lékařem, který by mu mohl vysvětlit způsob užívání a případná rizika.
Zvýšení počtu praktiků
V České republice ovšem přes milion lidí praktika vůbec nemá. Část proto, že to neřeší, část ale nemůže žádného sehnat. Primární péče tak není dostupná všem. Jedním z klíčových bodů reformy primární péče, která začala v roce 2018, je proto zvýšení počtu praktiků. Cílem je, aby počet pracovních úvazků praktiků do roku 2035 vzrostl o jeden tisíc. K tomu je ale potřeba navýšit počet rezidenčních míst, která slouží ke specializačnímu vzdělávání mladých lékařů.
Nedostatek praktiků je přitom dlouhodobým problémem, který se týká zejména menších měst a venkovských oblastí. Pacienti, kteří nemají svého praktického lékaře, mají horší přístup k preventivní péči a často řeší zdravotní potíže až ve stadiu, kdy už vyžadují nákladnou specializovanou léčbu.
Všechny tyto požadavky jsou součástí širší vize reformy primární péče, která by měla výrazně posílit roli praktiků v českém zdravotnictví. Reforma začala v roce 2018 a nyní je podle praktiků potřeba ji urychleně dokončit. Cílem je vytvořit systém, ve kterém bude praktický lékař skutečným garantem péče o zdraví svých pacientů. Praktik by měl být schopen poskytnout komplexní péči od prevence přes diagnostiku až po léčbu nejčastějších chronických onemocnění.
K tomu potřebuje adekvátní pravomoci, dostatek času na pacienty a podporu ze strany státu a pojišťoven. Pokud se podaří všechny plánované změny prosadit, český systém primární péče by se mohl podle sdružení praktických lékařů stát jedním z nejkvalitnějších v Evropě. To by mělo přímý dopad na zdraví české populace – včasná diagnostika, efektivní prevence a kvalitní léčba chronických onemocnění by mohly výrazně prodloužit délku života ve zdraví, v čemž Česko za vyspělými zeměmi stále zaostává.
ČLÁNKY DO MAILU