Posadit se do křesla, otevřít ústa a poslouchat, jak se rozbíhá vrtačka poháněná nohou jako šlapací šicí stroj. Přibližně takhle mohla začínat návštěva u zubaře v meziválečném Československu, kde se o chrup nestarali jen vysokoškolsky vzdělaní lékaři, ale často i zubní technici zvaní dentisté. Mladá republika přitom zdědila po monarchii obor, který se teprve učil stát na vlastních nohou.