Cesta od kuchyňského koutu za plentou k porodnímu boxu s monitorem byla přitom překvapivě krátká. Proměnila ji hygiena, medicína i politika a v Česku má svá vlastní specifika, včetně soudních sporů. Zatímco v minulosti vedly porody porodní báby, dnes plní tuto úlohu porodní asistentky a lékaři se specializací v porodnictví. A hlavním rozdílem je také to, že naprostá většina rodiček dává přednost nemocničnímu prostředí.
Co se dozvíte v článku
Ještě na začátku 20. století se rodilo hlavně doma
Po většinu lidských dějin se rodilo tam, kde se bydlelo. Odborné odhady uvádějí, že na počátku 20. století probíhalo kolem 90 % porodů doma pod vedením porodních bab. Tyto ženy se v obci těšily značné úcty a od druhé poloviny 18. století musely skládat i úřední zkoušky. Bába totiž nebyla jen „ta, co odrodí". Sledovala těhotnou, po porodu pomáhala s koupáním novorozence i s kojením a v případě potíží měla za úkol co nejrychleji přivolat lékaře.
Jedna žena tak plnila naráz hned několik úloh, které jsou dnes rozděleny mezi porodní asistentku, dulu, dětskou sestru i laktační poradkyni. Také platilo, že celý proces porodu byl čistě ženskou záležitostí. Muži se ho nijak neúčastnili, ani do něj nezasahovali. Rodičce byl v domě vyhrazen zvláštní kout oddělený plentou, ve kterém pobývala i po celou dobu šestinedělí.
Rodit v té době skutečně nebyla žádná procházka růžovým sadem. Neexistovala žádná antisepse a o spolehlivých kontrolách krvácení si ženy mohly nechat jen zdát. Lékař byl často přivolán příliš pozdě, proto řada komplikovaných porodů končila tragicky pro matku i dítě. Přesto byly domácí porody po staletí samozřejmou normou.
Semmelweis, mýdlo a přesun do porodnic
Zlomový impuls nepřišel ze samotných porodnic, nýbrž z laboratoří a nemocničních chodeb. Klíčovou roli v tom sehrál maďarský lékař Ignác Semmelweis, který v roce 1847 prosadil mytí rukou v chlorovém vápně a výrazně tím snížil úmrtnost rodiček na horečku omladnic. Na jeho pozorování navázaly objevy Louise Pasteura a Roberta Kocha a s nimi éra dezinfekce a sterilizace. Teprve tehdy se z nemocnice, kde se ženy bály rodit, stalo bezpečnější místo než domácí lůžko.
V průběhu 20. století šlo porodnictví rychle nahoru a postupy se výrazně profesionalizovaly. Díky tomu počet žen, které rodily v nemocnicích, neustále narůstal. Tempo bylo opravdu rychlé: ve Spojených státech amerických rodilo v porodnicích už v roce 1948 přibližně 95 % žen, u nás se podobného stavu dosáhlo v 60. letech. Hlavním argumentem byla vyšší bezpečnost matky i dítěte, kterou potvrzovala nižší čísla mateřské a novorozenecké úmrtnosti.
Vliv Antonína Jungmanna na české porodnictví
Kvalitní péče o rodičky byla založena na intenzivním vzdělávání porodních bab. V tomto ohledu má velkou zásluhu lékař Antonín Jungmann, který založil proslulou pražskou porodnickou školu. Ještě coby student sepsal v roce 1804 příručku Úvod k babení, historicky první učebnici porodnictví psanou česky. Byť z velké části vycházela z prací německých autorů, její přínos spočíval právě v jazyce: odborné rady se poprvé dostaly k ženám, které latinsky ani německy neuměly.
Jungmann se později stal profesorem porodnictví na pražské lékařské fakultě a přednášel dvojjazyčně – medikům německy, porodním bábám česky. Za zhruba čtyři desetiletí v čele porodnice u Apolináře prošlo jeho výukou přes osm tisíc bab a takzvaná pražská porodnická škola si vydobyla evropský věhlas. Nešlo přitom o samostatnou instituci, spíš o laťku, kterou Jungmann nastavil a která pak po generace držela úroveň českého porodnictví vysoko.
Otec u porodu? V české porodnici od roku 1984
Přesun porodů do nemocnic proměnil nejen místo, ale i to, kdo u něj vlastně smí být. Po staletí byl porod čistě ženskou záležitostí a paradoxně to platilo i v moderních porodnicích ještě dlouho poté, co domácí kout za plentou vystřídal porodní sál. Přítomnost otců u porodu tak byla další velkou změnou.
VIDEO: Jaký byl porod ve viktoriánské době?
Přelom se váže ke znojemské porodnici a k datu 29. března 1984 – tehdy u nás podle dochovaných záznamů poprvé stál muž přímo u porodu svého dítěte. Prosadili to zdejší porodníci Slezák a Štimpl a jejich zkušenost si rychle našla cestu do odborného tisku. Psalo se o tom, že přítomný partner rodičku zklidní, může zkrátit průběh porodu a prospívá i pozdějšímu vztahu obou rodičů.
Z výjimky se během jediné generace stala samozřejmost. Zatímco ještě prababičky rodily obklopené výhradně ženami, dnes je přítomnost otce u porodu běžná a rodičkami i personálem většinou hodnocená kladně.
Bezpečnost domácích porodů dnes
Na otázku, zda je domácí porod bezpečný, neexistuje jednoznačná odpověď. Rozsáhlá britská studie Birthplace in England (2011), která zahrnula přes 64 tisíc porodů včetně zhruba 17 tisíc plánovaných domácích, zjistila, že u žen s nízkým rizikem, které už dříve rodily, je plánovaný domácí porod pro dítě zhruba stejně bezpečný jako porod v nemocnici a přináší méně zásahů, jako jsou císařský řez, epidurál nebo nástřih hráze.
Zásadní je ale pojem „nízké riziko" a to, kolikáté dítě žena čeká. U prvorodiček táž studie zaznamenala mírně vyšší riziko nepříznivého výsledku pro dítě, a to 9,3 případu na 1000 plánovaných domácích porodů oproti 5,3 na 1000 v nemocnici. K tomu je nutná dojezdová vzdálenost do porodnice: u prvního dítěte skončí převozem do nemocnice zhruba 45 % domácích porodů, u dalších dětí kolem 10 %. Nizozemské kohortové studie, kde jsou domácí porody běžnou součástí systému, docházejí k podobnému závěru – pro nízkorizikové ženy jsou výsledky přinejmenším srovnatelné a zásahů je méně.
Bezpečnost domácího porodu ovšem stojí na mnoha faktorech, které například v Česku doposud nejsou samozřejmostí. Důležité je pečlivé vytřídění rizikových těhotenství, přítomnost zkušené porodní asistentky a možnost rychlého převozu do porodnice.
Rodit doma smíte, ale na vlastní riziko
Domácí porody sice v České republice zakázané nejsou, ale dlouho platilo to, že u nich nesměly asistovat porodní asistentky. Zákon jim totiž ukládal povinnost vést porod jen v prostorách s předepsaným vybavením. Dvě Češky, Šárka Dubská a Alexandra Krejzová, se proto obrátily až na Evropský soud pro lidská práva. Ten v roce 2016 jejich stížnost zamítl s tím, že Česko sice do práva na soukromý život zasáhlo, ale nepřekročilo prostor, který státům náleží.
Situaci částečně změnil až Ústavní soud, který v srpnu 2024 rozhodl, že porodní asistentky domácí porody vést mohou. Zároveň ale dodal, že nejde o „zdravotní péči". Na takový porod se proto nevztahují běžné garance a riziko nese sama matka. Soud přitom současnou právní úpravu označil za nepřehlednou a nepředvídatelnou a vyzval stát, aby ji konečně vyjasnil.
Kolik žen dnes doma rodí, přesně nikdo neví, protože se to systematicky neeviduje. Oficiální odhady plánovaných domácích porodů se pohybují řádově v desítkách ročně, expertky Úřadu vlády ale hovoří o stovkách a mimo zdravotnická zařízení se u nás narodí přes dvě stě dětí — většinou ovšem jde o překotné a neplánované porody.
Zdroje: uzis.cz, cuni.cz, muni.cz, usoud.cz, npeu.ox.ac.uk, bmcpregnancychildbirth.biomedcentral.com
ČLÁNKY DO MAILU