Císařským řezem se označuje chirurgické odstranění plodu z dělohy skrze břišní řez. Ještě v 19. století se prováděl zejména tehdy, když byl v sázce život rodičky. S příchodem ultrazvuku a dalších diagnostických metod, které umožnily sledovat vývoj a zdravotní stav plodu, se nicméně tento náhled změnil a větší ohled se při porodu začal brát i na nenarozené dítě.
Co se dozvíte v článku
Počátky císařského řezu
Kořeny císařského řezu údajně sahají až do antiky, kde byla v římském právu zakotvena povinnost vyjmout z umírající nebo již zemřelé těhotné ženy její plod, aby mohla být matka i dítě pohřbeny odděleně. Záchrana života rodičky tedy nepředstavovala primární cíl, dělo se tak především z náboženských a právních důvodů.
O provedení prvního císařského řezu, kdy by rodička přežila, se nicméně vedou spory. Často se v této souvislosti zmiňuje pastýř Jacob Nufer, který ho měl vykonat kolem roku 1500 na své ženě, jíž se dlouhou dobu nedařilo porodit přirozenou cestou. K vykonání zákroku mu měly dopomoci jeho zkušenosti z kastrace prasat. Problém je, že tento případ byl zaznamenán až s několikaletým odstupem, což vyvolává pochybnosti o jeho věrohodnosti.
Císařský řez jako krajní řešení
V souvislosti s prvním úspěšným císařským řezem se zmiňuje ještě rok 1610. Ve Wittenbergu ho měl provést chirurg Jeremias Trautmann. Pacientka ovšem po 25 dnech od zákroku skonala, pravděpodobně vinou embolie. Následovaly další pokusy, avšak ve většině případů končily úmrtím matky, a to v důsledku krvácení, infekce či sepse. Úmrtnost byla extrémně vysoká, v 18. století měla přesahovat 70 %, pročež se volily jiné postupy, například kraniotomie plodu.
Jednalo se o zákrok využívaný po staletí, který spočíval v rozbití lebky plodu za účelem jeho snazšího vytažení z porodních cest. Přestože to z dnešního pohledu zní drasticky, pro matku se jevil jako menší riziko než císařský řez. K výraznému snížení úmrtnosti při císařském řezu přispělo až zlepšení chirurgických technik, zavedení antibiotik, anestezie a krevních transfuzí.
Vadilo by vám, kdyby se vaše dítě mělo narodit císařským řezem?
Jak pomohla anestezie?
Pozitivní vliv na rozvoj císařského řezu měl kromě jiného zmíněný objev anestezie. Anestetika poskytla lékařům více času k provedení operace, díky čemuž mohli pracovat precizněji, ženy byly zase uchráněny před intenzivní bolestí, což u nich snižovalo riziko operačního šoku. Cesta k podání anestetik při císařském řezu byla ovšem trnitá.
Část společnosti na základě svého náboženského přesvědčení totiž věřila, že ženy mají přivádět děti na svět v bolesti jakožto odčinění Evina hříchu. Zahnat tyto domněnky pomohla královna Viktorie, která při porodu dvou svých dětí využila podání chloroformu, čímž uplatnění anestezie v porodnictví zpopularizovala.
Údajné pražské prvenství
Spekuluje se nicméně i o tom, že se možná první úspěšné provedení císařského řezu událo právě v našich končinách, a to v Praze již ve 14. století. K porodu mělo dle historiků a lékařů dojít na dvoře českého krále Jana Lucemburského, přičemž podstoupit ho měla Beatrix Bourbonská se svým synem Václavem, nevlastním bratrem Karla IV.
„A pokud jsme společně s historiky dali dohromady další konsekvence, co se v té době psalo o porodu toho či onoho panovníka nebo královny, tak s největší pravděpodobností se zdá, že se opravdu jednalo o císařský řez,“ uvedl v rozhovoru pro irozhlas.cz Antonín Pařízek, porodník z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Ten spolu s dalšími lékaři došel k tomuto závěru na základě pěti nepřímých důkazů. Mezi ty nejdůležitější patřilo, že porod přežila matka i dítě, ačkoli se pokládal za těžký, svým způsobem ojedinělý a překvapivě úspěšný. Ve prospěch zákroku hrálo to, že na královském dvoře působili pouze odborníci na slovo vzatí.
První úspěchy napříč kontinenty
V USA byl císařský řez prvně proveden roku 1794 Jessem Bennettem. Prvenství v rámci britského impéria se připisuje Jamesi M. S. Barrymu, který tehdy působil jako lékař britské armády v Jižní Africe. Zákrok v roce 1826 přežilo jak dítě, tak matka. Možná ještě zajímavější ovšem je, že po smrti Barryho se ukázalo, že tento lékař byl ve skutečnosti. Barry nejspíše vystupoval jako muž kvůli tomu, aby mu bylo umožněno studovat medicínu a poté tuto profesi vykonávat.
Svědectví o úspěšně provedeném císařském řezu v Ugandě pak přinesl v roce 1879 britský cestovatel Robert William Felkin. Zákroku přihlížel z pozice pozorovatele a později o něm publikoval stať, v níž celý průběh popsal. Důležitou roli při něm mělo sehrát banánové víno, které sloužilo k omámení rodičky a sterilizaci rukou místního léčitele i břicha těhotné ženy.
Léčitel měl následně provést v břišní stěně řez spolu s kauterizací, jíž se snažil minimalizovat krvácení. Masáží se poté pokoušel podpořit stahování dělohy, přičemž operační ránu uzavřel pomocí kovových jehlic. Co se týče oné pacientky, ta se ze zákroku plně zotavila, z čehož Felkin vyvodil, že se jedná o poměrně dobře rozvinutou metodu užívanou místními léčiteli.
Další milníky
Významný milník představovalo dále v roce 1882 zavedení děložních stehů po císařském řezu, o něž se zasadil německý porodník Max Saenger. Předtím k sešívání děložní rány nedocházelo, jelikož se předpokládalo, že je děloha schopna se stáhnout a uzavřít sama. Rodičky se následně často potýkaly s infekcemi a krvácením, jejichž výskyt po zavedení děložních stehů výrazně poklesl.
Ke zvýšení bezpečnosti zákroku vedlo i prosazení příčného řezu v dolním děložním segmentu na úkor podélného. O jeho rozšíření se mimo jiné zasloužil britský porodník John Munro Kerr. Tato metoda přispěla ke snížení míry infekcí a rizika ruptury dělohy.
V současnosti bezpečnost císařských řezů zajišťují moderní lékařské technologie a postupy perioperační péče.
Zdroje: britannica.com, nlm.nih.gov, academic-med-surg.scholasticahq.com, news-medical.net, akutne.cz
ČLÁNKY DO MAILU