Dodnes jde o největší zdokumentovanou epidemii primární amébové meningoencefalitidy (PAME) na světě. V letech 1962 až 1965 si vyžádala 16 obětí ve věku od osmi do pětadvaceti let. Příčinou byla améba Naegleria fowleri, které se dnes přezdívá „mozkožrout“. V posledních letech se o ní přitom mluví hlavně v souvislosti s ojedinělými případy ze Spojených států nebo Slovenska.
Co se dozvíte v článku
Oběti spojovalo stejné místo
Krytý plavecký bazén ve Vrbenského lázních patřil po svém otevření k chloubám Ústí nad Labem. Areál navštěvovaly tisíce lidí, probíhaly zde plavecké výcviky škol i sportovní tréninky a bazén sloužil veřejnosti prakticky po celý rok. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se právě tady mohl objevit původce jednoho z nejzáhadnějších infekčních onemocnění své doby.
Améba Naegleria fowleri.
K prvnímu podezřelému úmrtí došlo v roce 1962 a poté následovala další. Nejvíce případů pak přibylo během let 1963 a 1964. Nemoc měla velmi rychlý průběh. Pacienti nejprve přicházeli s bolestmi hlavy, horečkou, nevolností nebo zvracením. Lékaři je zprvu léčili, jako by měli běžnou bakteriální meningitidu, jejich stav se ale během několika dnů dramaticky zhoršil. Přidávaly se poruchy vědomí, křeče a otok mozku a všichni pacienti nakonec zemřeli.
Teprve zpětně se ukázalo, že všechny oběti spojovala jediná věc, a sice, že v předchozích dnech navštívily stejný bazén. Většina z nich byla účastníky plaveckých kurzů a šlo převážně o děti a mladé dospělé.
Zdroj nákazy se našel až po 11 letech
Laboratoře opakovaně analyzovaly vodu i technologii bazénu a hledaly bakterie nebo viry, které by mohly nemoc způsobovat. Žádný známý původce se ale nepotvrdil. Situaci navíc komplikovalo také to, že primární amébová meningoencefalitida byla tehdy prakticky neznámým onemocněním.
Zlom nastal až na konci roku 1967, kdy se k případu dostal parazitolog Lubor Červa z tehdejšího Vojenského ústavu hygieny, epidemiologie a mikrobiologie v Praze. Při zkoumání histologických preparátů mozkové tkáně zemřelých pacientů dospěl k závěru, že původcem onemocnění není bakterie ani virus, ale volně žijící améba Naegleria fowleri. Jeho zjištění později potvrdily další výzkumy a českoslovenští vědci patřili mezi první na světě, kteří toto onemocnění podrobně popsali.
O případu se lehce zmínil 3.10.1965 i deník Rudé právo.
Odhalení původce nicméně ještě neznamenalo konec pátrání. Zůstávala otázka, odkud se améba do bazénu dostávala. Rozbory vody totiž její přítomnost nevysvětlovaly a opakované výměny vody vedly jen ke krátkodobému zlepšení.
Teprve v roce 1978 se podařilo objevit skutečný rezervoár nákazy. Améby se množily v dutině za čelní stěnou bazénu, která vznikla při stavebním řešení objektu. Ve spáře mezi konstrukcí a obkladem měly ideální podmínky (teplo, vlhko i dostatek organických nečistot). Když se zvýšila hladina vody nebo se změnilo proudění, dostávaly se améby zpět do bazénu, kde mohly přijít do kontaktu s plavci.
Améba se do těla dostává nosem
Naegleria fowleri žije především v teplé sladké vodě a ve vlhkém prostředí. Daří se jí například v jezerech, termálních pramenech nebo špatně udržovaných bazénech. K nákaze ale nestačí vodu spolknout. Améba se musí dostat hluboko do nosní dutiny, odkud putuje podél čichového nervu až do mozku.
Právě tam způsobuje primární amébovou meningoencefalitidu (PAME), vzácné, ale mimořádně závažné onemocnění centrálního nervového systému. První příznaky se obvykle objevují jeden až dvanáct dní po kontaktu s kontaminovanou vodou. Nemoc začíná nenápadně bolestí hlavy, horečkou, nevolností nebo zvracením. Následuje ztuhlost šíje, poruchy vědomí, halucinace, křeče a rychle se rozvíjející otok mozku. Od prvních příznaků do úmrtí většinou uplyne méně než týden.
Tento rychlý průběh představuje jeden z největších problémů. Onemocnění se zpočátku podobá bakteriálnímu zánětu mozkových blan a správnou diagnózu se často podaří stanovit až ve chvíli, kdy je stav pacienta kritický. I proto patří úmrtnost naegleriózy dlouhodobě k nejvyšším mezi infekčními onemocněními. Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) zemře více než 97 % nakažených.
Největší epidemie svého druhu na světě
Přestože se o „mozkožroutovi“ pravidelně píše téměř každé léto, případů bývá jen několik ročně. Ve Spojených státech, kde je výskyt Naegleria fowleri dlouhodobě sledován, zaznamenávají v průměru nanejvýš několik infekcí za rok. V Evropě jde o ještě vzácnější onemocnění a žádná jiná epidemie způsobená tímto organismem si nevyžádala tolik obětí na jednom místě jako v Československu.
Vyšetřování ústecké epidemie mělo dopad i na provoz veřejných bazénů. Odborníci začali věnovat mnohem větší pozornost nejen kvalitě vody, ale také samotné konstrukci bazénových technologií. Ukázalo se totiž, že problém nemusí představovat pouze voda, ale i místa, kde se mohou vytvářet usazeniny nebo biofilm a kde se mikroorganismy mohou dlouhodobě množit.
Postupně se zpřísnily požadavky na projektování bazénů, jejich pravidelnou údržbu i monitoring. Hygienici dnes sledují mnohem širší okruh ukazatelů než v 60. letech a při podezření na zdravotní riziko mohou provoz koupaliště okamžitě omezit nebo uzavřít.
Účinný lék stále neexistuje
Přestože od ústecké epidemie uplynulo více než šedesát let, léčba naegleriózy zůstává jednou z velkých výzev moderní medicíny. Úspěšnost současné léčby je ale bohužel stále velmi nízká. Naději ovšem přinesl výzkum českých vědců z Biotechnologického centra Akademie věd a Univerzity Karlovy (BIOCEV).
Tým vedený parazitologem Janem Macháčkem testuje látku, která v laboratorních podmínkách dokázala amébu usmrtit výrazně účinněji než některé dnes používané přípravky. „Experimentální léčba buď významně prodloužila přežití, anebo dokonce myši infikované patogenem Naegleria fowleri vyléčila,“ informoval pro Denik.cz parazitolog Róbert Šuťák.
Výzkumníci nicméně zároveň upozorňují na skutečnost, že cesta k běžně dostupnému léku bude ještě dlouhá. Onemocnění je natolik vzácné, že farmaceutické firmy nemají velkou motivaci investovat do nákladných klinických studií.
Zdroje: magazin.aktualne.cz, denik.cz, seznamzpravy.cz, nzip.cz,
ČLÁNKY DO MAILU