Radium objevili v roce 1898 Marie a Pierre Curieovi při zpracování smolince. Získání čistého prvku bylo přitom extrémně náročné. Z několika tun rudy se podařilo izolovat jen nepatrné množství této látky, a z toho důvodu byla vnímána jako něco mimořádného.
Co se dozvíte v článku
Od medicínských pokusů k reklamě na krásu
V dalších letech se ukázalo, že radium samo od sebe vyzařuje energii, která dokáže ovlivňovat materiály i živé tkáně. Na začátku 20. století se proto začalo experimentovat s jeho využitím v medicíně. Nejprve šlo o dermatologii a později o onkologii, kde se záření začalo používat k ničení nádorových buněk.
Zhruba od desátých let 20. století se v reklamách začala objevovat tvrzení, že radium může mít pozitivní vliv na náš vzhled. Argumentace byla postavená na tehdejší představě, že slabé dávky záření stimulují buňky a podporují jejich činnost.
Kosmetické firmy proto začaly radium přidávat do krémů, pudrů, mýdel i zubních past. Reklamy mluvily o omlazení pleti, podpoře přirozené vitality nebo aktivaci kožních buněk. Ve skutečnosti ale neexistovala kvalitní dlouhodobá data, která by podobné účinky u zdravé populace potvrzovala.
Kosmetika Tho-Radia
Jedním z nejznámějších příkladů komerčního využití radia představovala francouzská značka Tho-Radia, která vznikla ve 30. letech 20. století. Její název byl složen z prvků thorium a radium, což mělo působit odborně. Reklamní kampaně tehdy navíc zdůrazňovaly, že kosmetika je vyráběná nejmodernějšími laboratorními metodami, a slibovaly viditelné zlepšení vzhledu pleti.
Tyto produkty byly cíleny především na náročné zákaznice, které hledaly luxusní péči. Prodávaly se v elegantních dózách a byly prezentovány jako kosmetika s vědeckým původem, nikoliv jako běžný kosmetický produkt.
Z historických zdrojů ovšem nevyplývá, že by Marie Curieová měla s těmito produkty jakoukoli souvislost. Její jméno bylo s radioaktivitou spojováno spíše nepřímo a sama proti komerčnímu zneužívání vědy vystupovala.
Radium nebylo jen v kosmetice
Kosmetika byla přitom jen jednou částí širšího trendu. Ve stejné době se radium objevovalo i v dalších produktech určených pro běžné použití. Na trhu se tehdy vyskytovaly například:
- minerální vody s příměsí radia,
- zubní pasty,
- tonika proti únavě,
- „revitalizační“ kapky.
Ve Spojených státech se velké pozornosti těšil například přípravek Radithor, který obsahoval roztok radia rozpuštěný ve vodě a byl propagován jako prostředek proti únavě, bolestem i celkovému vyčerpání organismu.
Galerie: Jako léky se dříve užívaly i jedovaté byliny
První varovné případy
Zásadní změna pohledu na radium přišla na základě konkrétních zdravotních případů. Jedním z nejznámějších jsou tzv. Radium Girls – dělnice v továrnách na výrobu svítících ciferníků. Tyto ženy nanášely luminiscenční barvu obsahující radium na ručičky hodin.
Aby dělnice vytvořily jemnou špičku štětce, často jej tvarovaly ústy. Tím docházelo k opakovanému vnitřnímu příjmu radioaktivní látky. U části z nich se postupně rozvinuly závažné zdravotní komplikace, od nekróz čelistí přes anémii až po zhoubné nádory kostí.
Další silný impuls pak přišel z USA, kde průmyslník Eben Byers užíval dlouhodobě přípravek Radithor. Po prodělaném úrazu jej začal pít pravidelně a během několika let spotřeboval více než tisíc lahviček. Radium se v jeho těle ukládalo v kostech a postupně je ničilo. Byers zemřel v roce 1932 a jeho případ se dostal do médií, kde vyvolal velkou pozornost.
Radium z kosmetiky postupně zmizelo
Ve 30. a 40. letech začaly úřady v Evropě i USA postupně zpřísňovat regulaci radioaktivních látek. Přibývaly vědecké poznatky o jejich dlouhodobých účincích a zároveň rostl počet zdravotních případů spojených s expozicí.
Po druhé světové válce se navíc změnil i společenský kontext. Radioaktivita byla spojována mimo jiné s jadernými zbraněmi a jejich následky. To definitivně ukončilo období, kdy bylo radium vnímáno jako vhodná kosmetická složka. Dnes už je jeho použití v kosmetice v rámci evropské legislativy vyloučeno.
Zdroje: jamanetwork.com, britannica.com, orau.org
ČLÁNKY DO MAILU