Část praktiků neočkuje proti chřipce, covidu či žloutence. Co mohou pacienti dělat?

Jsou dny, kdy naočkujeme i dvacet zájemců, kteří nejsou v naší kartotéce, vyčíslila v první polovině října jedna z praktických lékařek z Prahy 6. Mínila tím především očkování proti chřipce a covidu. Dodala, že si nestěžuje, protože ordinace, kde působí, sama aktivně nabízí, že naočkuje i ty, kteří do ní jinak nechodí.  Z její poznámky ale bylo znát, že ji trápí kolegové, kteří sami neočkují.

Neočkují výjimky

Ordinací, ve kterých se neočkuje, není mnoho a zcela jistě nejde o systémový problém primární zdravotní péče. Proti chřipce očkují všichni praktici, až na pár výjimek. Podle dat, která máme z pojišťoven, v loňském roce proti chřipce očkovalo 98 procent praktických lékařů. Pravda je, že proti covidu všichni praktici neočkují. My se je snažíme přesvědčit, aby to dělali, říká v našem podcastu 120 na 80 Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů.

U covidu si lékaři nemohou objednat vakcíny po jedné dávce – v nejmenším balení je jich šest. Ne vždy ale má lékař tolik zájemců a je v riziku, že zaplacené vakcíny bude muset vyhodit. Podle Šonky je toto právě jeden z důvodů, proč se některé ordinace očkování vyhýbají.

Častěji se ovšem zájemcům o tuto formu prevence stává, že lékař sice očkuje, v ordinaci ale nemá vakcínu, a tak vystaví eRecept a oni si pro ni musí do lékárny. Přitom ceny nebo doplatky očkovacích látek se mezi lékárnami liší (proč, to vysvětlujeme v tomto textu). Pro pacienta je to navíc trochu komplikované. 

Kam jít, když lékař neočkuje

Pokud lékař neočkuje, musí pacientovi říci, na koho jiného se má obrátit. Pacienta může za kolegu naočkovat i jiný praktik. Je ale dobré se s ním předem domluvit. Třeba prostřednictvím jeho online objednávkového systému. Do ordinace pak nemusí zájemce o očkování ani volat, říká Petr Šonka. Tuhle možnost mohou využít i lidé, kteří svého praktika nemají. Těch je několik set tisíc. 

Dalším řešením je zajít do některého z očkovacích center. Najít je lze v této online mapě na webu Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Data do ní vnáší také praktičtí lékaři, takže mapa ukazuje i ordinace, kde očkují i zájemce zvenčí. Výhodou mapy je, že si uživatel může zvolit typ vakcíny, o kterou má zájem.

Dobré je předem si zjistit poplatek za aplikaci vakcíny. U praktických lékařů se zpravidla pohybuje v řádu desetikorun, v některých očkovacích centrech pak může vyjít i na 300 korun.

K tomu je potřeba přičíst cenu vakcíny, pokud není hrazena pojišťovnami. Tady je rozdíl třeba mezi očkováním proti chřipce a proti covidu – první si člověk platí sám, obvykle kolem pětistovky, druhé hradí pojišťovna včetně aplikace. S potvrzením o platbě za injekci proti chřipce však může člověk požádat svou zdravotní pojišťovnu o příspěvek. 

Pokud jde o cenu za očkování, některá očkovací centra poplatek uvádí rovnou v balíku s cenou vakcíny. Na požádání by ale měli říci, na kolik vyjde samotná očkovací látka a na kolik její aplikace. Tu ale člověk platí jen tehdy, pokud není vakcína hrazená zdravotní pojišťovnou. 

Může lékař neočkovat?

Otázkou je, zda praktický lékař, který neočkuje, neporušuje nějaká pravidla či zákony. Očkování je součástí léčebné péče, na kterou má lékař uzavřenu smlouvu se zdravotními pojišťovnami. Povinnost poskytovat tuto prevenci proto do jisté míry má,  vysvětluje Roman Chlíbek, který vede Českou vakcinologickou společnost.

Právě na pojišťovnu se proto mohou nespokojení lidé obracet. A ta lékaře má upozornit, aby dodržoval smlouvu. Pokud se tak neděje, nemusí mu ji pojišťovna prodloužit nebo uzavřít novou. Fakticky to ale zdravotní pojišťovny nedělají, protože jsou zodpovědné za to, aby síť preventivní péče byla dostatečně hustá a pro pacienty dostupná. A zrovna u praktiků asi nebudou stát o zavírání ordinací, když někde ani nedokážou pokrýt poptávku. 

Jedinou ochranou pacienta proto podle Romana Chlíbka je, že lékař má povinnost sdělit, kde jinde zájemce může vakcinaci podstoupit.