Incest a příbuzenské sňatky. Jaké dědičné nemoci se nejvíce objevovaly?

Obecně však víme, že jakékoliv příbuzenské sňatky v jedné pokrevní linii přinášely řadu útrap v podobě dědičných nemocí a vrozených vad, ačkoli lidé kdysi věřili tomu, že takové spojení podpoří a zachová skvělé vlastnosti rodu. 

Opak však byl pravdou a takovému rodu hrozilo spíše vymření.

Snížená inteligence, genetické vady a hrozba vymření rodu

Vědci Sebastian Ottinger a Nico Voigtländer z Kalifornské univerzity provedli výzkum příbuzenských sňatků evropských panovníků vládnoucích mezi roky 990 a 1800. 

Prozkoumali přes 331 evropských vládců, přičemž použili také analýzu amerického historika Adama Woodse, který se věnoval výzkumu inteligence. Bylo například zjištěno, že španělský panovník Karel II. z rodu Habsburků zrozený ze vztahu strýce a neteře je mnohem více inbrední (zdegenerovaný v důsledku příbuzenských sňatků), než kdyby byl potomkem dvou sourozenců. 

To ale potvrzuje teorii, že na postupnou degeneraci rodu má velký vliv neustálé křížení v jedné rodině z předešlých generací.

A dělo se tak především kvůli upevnění moci a zachování ideálních královských vlastností, schopností a dovedností jednoho rodu. Tehdy lidé ani zdaleka netušili, jaké problémy budoucím generacím způsobí. 

Těmito záležitostmi se začali vědci zabývat až ve 20. století, kdy se začalo upouštět od toho, že je zcela normální vzít si za ženu svou sestřenici nebo že je dobrý nápad provdat se za bratrance či svého strýce.

Přečtěte si také:

Nejhorší nemoci králů a královen. Vředy, dna, neplodnost, mor a neštovice

Vědci také zjistili velký vliv příbuzenských sňatků na sníženou inteligenci, zvýšení rozvoje genetických vad a snížení adaptační schopnosti rodu, což vede k postupné degeneraci rodu a hrozbě jeho vyhynutí. 

Neblahý osud potomka příbuzenského sňatku

Konkrétně zmíněný panovník Karel II. (1661–1700) byl nejen tělesně postižený, ale měl i vážné psychické problémy. Ještě ve svých šesti letech nedokázal chodit, měl nepřirozeně velkou hlavu, deformovanou spodní část obličeje a převislý ret, což bylo typické pro rod Habsburků (podobně to měl například také Rudolf II.).

Deformace obličeje Karlovi způsobovala potíže s mluvením i při jídle. I když se naučil číst a psát, nevěděl si rady při řešení problémů, byl nerozhodný a trpěl melancholií, depresí, silnými migrénami a komplexy méněcennosti.

Pravděpodobně byl neplodný nebo měl nějakou sexuální dysfunkci, manželství ale bylo kupodivu šťastné – jeho žena Marie Louisa Orleánská o něj něžně pečovala. Karel II. však byl pod silným vlivem své dominantní matky, která se starala o politiku a ke své manželce nebyl vždy shovívavý. 

Ta několikrát předstírala těhotenství, aby si zajistila pozornost a bezpečí, ale žádný potomek nepřišel a královna brzy zemřela. Bylo jí pouhých sedmadvacet let a spekulovalo se o tom, že ji její tchyně otrávila, aby se zbavila neplodné manželky svého syna. 

Další z teorií je, že Marie Louisa zemřela na zánět slepého střeva. Nešťastného Karla však jeho matka brzy znovu oženila, ale ani druhá manželka Marie Anna Falcko-Neuburská dědice neporodila. Král zemřel bezdětný, ve špatném stavu na selhání vnitřních orgánů ve věku osmatřiceti let.

Habsburská čelist a hemofilie

Karlův obličej byl typickým obličejem Habsburků. Jednalo se o takzvanou „habsburskou čelist“. Takto se popisovaly typické velké čelisti, výrazný spodní ret, dlouhý nos a velký jazyk, a to hlavně u mužů. 

Vědci potvrdili, že tento znak byl způsobený příbuzenskými sňatky. Genetik Roman Vilas z Univerzity v Santiago de Compostela se svými kolegy diagnostikoval obličejové deformity u patnácti členů habsburské dynastie na základě šestašedesáti realistických portrétů. Výsledek potvrzoval tuto teorii. Tuto čelist měl i známý císař Rudolf II.

Přečtěte si také:

Vrozené vady: Vyšetření zjistí mnohé, testy za tisíce si ale musíte zaplatit

Další genetickou poruchou v důsledku příbuzenských sňatků byla také hemofilie, tedy porucha srážlivosti krve, kterou sice přenášejí ženy, ale projevuje se jen u mužů, již na ni umírají. 

Právě anglická královna Viktorie (1819–1901) se stala známou přenašečkou této dědičné nemoci, jejíž příčinu v rodu vidí vědci v příbuzenských sňatcích. A máme tu další doložený případ. 

Slavný přírodovědec Charles Darwin se oženil se svou sestřenicí Emmou Wedgwoodovou, ale jejich děti se nenarodily zrovna v pořádku a nevydržely dlouho naživu. A právě příbuzenskému sňatku sám Darwin pln výčitek přikládal vinu za tyto tragédie.

Svatba s vlastní sestrou

Incest a příbuzenské sňatky se objevovaly již od starověku. Tehdy nebylo ničím neobvyklým, když si egyptští vládcové brali vlastní sestry, aby do svého rodu nevpustili nikoho cizího. 

Takovým příkladem byl panovník Tutanchamon, sám potomkem sourozenců, který se oženil se svou poloviční sestrou, jejíž matkou byla královna Nefertiti. Tutanchamon měl rozštěp patra a koňskou nohu, důsledkem jeho sňatku se sestrou pak byly mrtvě narozené děti. Údajně zemřel již ve svých devatenácti letech za nejasných okolností, buď v důsledku násilné smrti, anebo nehody.

Také v rodu královny Kleopatry se objevovala spousta genetických deformací a duševních postižení či sklonů k sadismu. Dalšími příklady mohou být spartský král Leonidas, který si vzal za ženu svoji neteř, anebo císař Claudius, který změnil zákon, aby se mohl oženit se svou neteří. Svatby mezi nejbližšími příbuznými jsou známy třeba i ve starověkém Japonsku, Koreji, Thajsku nebo u peruánských Inků, kteří si brali za ženy svoje sestry.

Incest je v některých zemích legální

A jak je to s incestem a příbuzenskými sňatky dnes? Stát se to může i čirou náhodou díky utajenému darování spermií, adopcí dítěte v patnácti, s nímž se setkáte v jeho dospělosti a zamilujete se do něj, anebo v případě, kdy se vyspíte se svým bratrem, o jehož existenci nemáte ani tušení, protože věříte tomu, že váš otec matku nikdy nepodvedl. 

Přečtěte si také:

Incest: Tabu nad jiné

Na základě fenoménu genetické sexuální přitažlivosti se to ale může opravdu stát, protože podle něj jsou jedinci nesoucí stejné geny k sobě zcela přirozeně silně přitahováni. Jde tu o podobnost vzhledu a určitou nedefinovatelnou blízkost, když nevíme, že dotyčný člověk je náš příbuzný.

Podle genetiky s našimi rodiči a sourozenci sdílíme 50 % genů, s polovičními sourozenci 25 % genů a s nejbližšími bratranci a sestřenicemi 12,5 %, protože máme společné jedny prarodiče. 

Za soulož s přímým příbuzným u nás můžete dostat tři roky vězení, v Íránu a Saúdské Arábii trest smrti. V Itálii je však incest legální, pokud ovšem nezpůsobí veřejný skandál, ve Francii, Belgii a Lucembursku, Španělsku, Rusku nebo Japonsku to však nikdo neřeší a incest je v podstatě legální. 

V Irsku a Německu je pak incest nelegální pouze v případě, kdy se jedná o heterosexuální pár – u homosexuálů to nikomu nevadí, protože spolu nemohou biologicky zplodit potomka.