Hlavní navigace

Předávkování bylinkami? Kdy je to možné

Petr Havel

Byliny a bylinné čaje mají mnohé léčivé účinky, ale je třeba vědět, že i u nás roste řada potenciálně jedovatých rostlin. A také že i nadužívání bylinných čajů může vést ke zdravotním problémům.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Mnoho lidí se domnívá, že rizika vyplývající z konzumace bylinných čajů představují pouze pozůstatky pesticidů a obecně pozůstatků „lidské“ (hlavně zemědělské) chemie, které se vykytují ve volné přírodě. Jenže stejné, ne-li vyšší riziko pro lidské zdraví představují také jedovaté látky, které prakticky všechny rostliny obsahují.

Pamatovat bychom na to měli hlavně v současné době, kdy řada bylinek roste, kvete a sbírá se. A to především z toho důvodu, že o vzájemných reakcích rostlinných toxinů, schopnosti lidského organismu tyto látky ukládat a kumulovat ani o rizikových koncentracích jednotlivých rostlinných jedů toho zatím moc nevíme.

Otrava bylinným čajem

Jasné je ale jedno – pokud se na zajištění pitného režimu člověka podílí opakovaně konzumace bylinných čajů více než z poloviny, může být výsledkem neznatelná, pomalá, ale stále rostoucí otrava organismu.

Běžná konzumace bylinných čajíčků je samozřejmě pro drtivou většinu populace neškodná, přičemž za pojmem „běžná“ lze považovat zhruba tři šálky čaje denně.


Autor: Depositphotos.com

Množství toxinů v bylinkách můžeme ovlivnit i my sami – např. dobou sběru bylinek, skladováním, sušením a způsobem pěstování bylinek na zahrádkách

Teoreticky riziková dávka některé z rostlinných drog je ovšem stejně jako u všeho zcela individuální. Spektrum toxických látek, které rostliny obsahují, je přitom velmi široké. Patří do nich mimo jiné alkaloidy, glykosidy, silice či peptidy a najdeme mezi nimi i tak účinné jedy, jako je třeba akonitin (toxický alkaloid vyráběný z bylin rodu oměj), ricin (bílkovina 12 000× jedovatější než jed chřestýše), strychnin, nebo třeba jed kurare, známou to látku používanou k výrobě otrávených indiánských šípů.

Proč střídat složení bylinných čajů

Toxiny jako prostředek ochrany proti svým predátorům, což jsou většinou býložravci, obsahují v zásadě všechny bylinky. I proto se poměrně přísně dbá na to, jaké je složení směsí bylinných čajů prodávaných v lékárnách.

Jistým vodítkem toxicity je například prováděcí vyhláška k zákonu o potravinách č. 330/1997, v níž se byliny pro výrobu čajů člení do tří kategorií, podle toho, jak velký obsah té které bylinky ve směsích je maximálně přípustný.

Výroba bylinných čajů

Rostliny, jejichž některé části lze použít max. do výše 5 % hmotnosti:

  • A: andělika lékařská
  • B: badyáník pravý, bazalka, bedrník větší, benedikt lékařský, blahovičník, borovice, borovice kleč, brusinka
  • C: celer, cola, cípek objímavý
  • D: divizna sápovitá, divizna velkokvětá, dub letní, dub zimní
  • G: galgán lékařský
  • H: hadí kořen větší, hořec
  • CH: chaluha bublinatá, chrpa
  • J: jablečník obecný, jalovec obecný, jehlice, jetel červený, jetel bílý, jitrocel indický, jitrocel kopinatý, jmelí
  • K: kardamom léčivý, komonice lékařská, kosatec, kramerie trojmužná, kuklík městský, kukuřice, kurkuma
  • L: lékořice lysá, levandule lékařská, libeček lékařský, líska obecná, lopuch
  • M: marsdenie kondurangová, mořinka vonná, mochna husí, mochna nátržník, mučenka, muškátovník vonný, mydlice lékařská, myrtovník
  • O: olivovník, oman pravý, ořešák, ostropestřec mariánský, ostrožka polní
  • P: pelargonie, pelyněk černobýl, pelyněk pravý, petržel, petržel kadeřavá, pivoňka, plicník lékařský, podběl obecný, pohanka, prha, průtržník, prvosenka jarní, prvosenka vyšší, přeslička rolní, pukléřka islandská, puškvorec obecný, pýr plazivý
  • R: rdesno blešník, rdesno peprník, rmenec sličný, rosnatka, rozmarýna lékařská, rozrazil lékařský
  • Ř: řebříček obecný, řecký horský čaj, řepík, řimbaba
  • S: slunečnice, smil písečný, smrk, srdečník obecný, světlík
  • Š: šalvěj lékařská
  • T: topol, topolovka růžová, toten lékařský, trnovník bílý, trubkovec, třapatka nachová, třezalka, tužebník jilmový, tymián
  • V: vachta trojlistá, vilín viržinský, violka trojbarevná, vítod senega, vrba, vrbovka
  • Y: yzop lékařský
  • Z: zeměžluč hořká

Nejrozsáhlejší část se přitom týká těch, jichž může být ve směsích použito jen pět procent, přičemž mezi takové byliny patří i řada takových, které jsou běžně sbírané a jsou považovány za léčivé a prospěšné – například bazalka, brusinka, divizna, jetele, jitrocel, libeček, plicník, ostropestřec, podběl, šalvěj, třezalka, řebříček… a mnohé další. Což samozřejmě neznamená, že bychom tyto bylinky neměli sbírat a používat, stejně jako u každé stravy ale platí, že ničeho bychom neměli nadužívat. To například znamená, že složení bylinkových čajů bychom měli střídat.

Zvěři nevadí, člověku ano. A naopak

Množství toxinů v bylinkách můžeme ale také ovlivnit my sami – jednak dobou sběru bylinek (množství toxinů kolísá i jen v průběhu jediného dne) a dále skladováním, sušením a způsobem pěstování bylinek na zahrádkách. Je to ale docela věda a jednotný recept na minimalizaci rizik vlastně neexistuje.

Nakonec možná ještě jeden částečný mýtus – totiž že jedovatost bylin lze poznat podle toho, zdali jejich plody nebo jiné části konzumují jiní tvorové – například ptáci. Měřítkem rizika to ale není, některé jedy v rostlinách ptákům nebo třeba hmyzu neškodí, ale člověku ano.

Nejjedovatější byliny vyskytující se v naší přírodě, jako je durman, blín, paličkovice nachová, náprstník a další, jsou přitom obecně známé. Jiné ale ne, například šalvěj divotvorná (introdukovaný druh původem z Mexika), oměj šalamounek, kopretina vratič, trnovník akát, hlaváček jarní, jmelí, nebo třeba vlaštovičník větší.

Ještě větší nebezpečí než pro člověka představují planě rostoucí byliny pro domácí zvířata – i tady je výčet takových rostlin velmi široký, z těch nejčastěji se vyskytujících je pro kočku smrtelně jedovaté jmelí, problémy jí ale způsobuje i rebarbora, brambořík, břečťan nebo azalka. Ta představuje nebezpečí i pro psy, stejně jako mák, plody černého bezu, kapradiny, měsíček nebo již zmíněný břečťan.

Ve jménu tradice

Přestože je spotřebitelská veřejnost především v poslední době intenzivně přesvědčována zejména o rizicích konzumace masných produktů a obecně potravin živočišného původu, není tedy bez rizika ani strava rostlinná – a to i v těch případech, kdy mají příslušné suroviny image léčiv, minimálně v domácím léčitelství. Nebo v čínské medicíně. Tu ale nelze aplikovat otrocky, neboť vznikala mnoho let a tehdejší, z generace na generaci předávané zkušenosti poté, co se jich chopil farmaceutický a částečně potravinářský průmysl, už dávno s někdejšími recepty nepracují. Ani nemohou, dnešní prostředí je úplně jiné než tehdy, například ve složení půdy.

Značná část lékařů a nutričních odborníků proto před nadužíváním bylinek a nápojů z těchto bylinek varuje, byť veřejné informace o předávkování rostlinnými toxiny ukazující na přímou souvislost konzumace bylinných čajů nejsou. Což ovšem neznamená, že by neexistovaly. Možná jen při současné úrovni poznání nevíme, že to byly právě rostlinné toxiny, které případné zdravotní problémy způsobily.