Účinná biologickou léčba první volby zatím dostávají lidé, kteří krom leukemie trpí ještě dalšími chorobami. Nikoli třeba mladí a jinak zdraví lidé. To je podle odborníků špatně, protože by z ní těžili nejvíc.
Co se dozvíte v článku
„Na sto tisíc obyvatel v Česku každoročně přibývá přibližně 6 nových pacientů s chronickou lymfocytární leukémií (CLL). Díky moderní cílené léčbě klesá úmrtnost a přežívání pacientů se začíná blížit přežívání zdravé populace. Tím ve společnosti přibývá osob, které s CLL žijí – v současnosti jde o zhruba 50 pacientů na každých sto tisíc obyvatel. Tato čísla z ní dělají nejčastější leukémii dospělých v naší zemi,“ vysvětlil profesor Michael Doubek, přednosta Interní hematologické a onkologické kliniky FN Brno a LF MU, na tiskové konferenci ke Světovému dni CLL, který připadá na 1. září.
Leukémii odhalil odběr
Jedním z pacientů, který se s chronickou lymfocytární leukémií už roky potýká, je pan Luděk Kopa (62) z Pardubic. Ten žil vždy aktivní život. Běhal, plaval, lyžoval, jezdil na kole. Patřil také mezi pravidelné dárce krve. „V roce 2011 jsem se chystal na jubilejní 80. odběr, měl jsem dostat i vyznamenání od Českého červeného kříže. Jenže místo oslav přišla špatná zpráva – výsledky nebyly v pořádku a lékařům se dlouho nedařilo zjistit, co mi vlastně je,“ vzpomíná.
Rozuzlení přišlo až díky dalšímu krevnímu vyšetření ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. „Pár dní po odběru už jsem věděl, že mám chronickou lymfocytární leukémii. Od začátku jsem si nastavil, že nemoc budu respektovat, ale zároveň s ní budu bojovat,“ říká.
První dva roky po diagnóze nevyžadovaly léčbu, pouze pravidelné kontroly – jedná se o postup běžný u pacientů, jejichž chronická leukemie se neprojevuje příznaky a je možné tedy po určitou dobu odložit terapii, která s sebou vždy nese určité riziko nežádoucích účinků.
Došlo na transplantaci kostní dřeně
To se změnilo na podzim 2013, kdy si Luděk při holení všiml zvětšených uzlin. Následovala biologická léčba v několika cyklech, kterou snášel dobře, a nemoc se podařilo dostat pod kontrolu.
„Jenže v roce 2015 se leukémie vrátila. Cítil jsem se hodně unavený, v noci jsem se potil, uzliny se zase zvětšily. Nebylo to tak nenápadné jako poprvé – tentokrát tělo dávalo jasně najevo, že je problém,“ popisuje Kopa období nástupu výrazných příznaků.
Lékaři začali mluvit o transplantaci kostní dřeně. Předcházela jí další biologická léčba, která měla nemoc znovu dostat pod kontrolu a připravit organismus na náročný zákrok. V květnu 2017 pak Kopa transplantaci podstoupil. „Po zákroku jsem sotva ušel pár set metrů. Ale věděl jsem, že pohyb mi pomáhá. Začal jsem chodit každý den, i když to bylo náročné.“
Ani tento zákrok však nebyl definitivním vítězstvím. V roce 2019 se nemoc ozvala znovu a Luděk pokračuje v léčbě dodnes, včetně několika změn medikace. Vedlejší účinky – výrazné hubnutí, noční pocení a únava – jsou nepříjemné, ale nezastaví ho. Nyní se připravuje na pouť Camino Primitivo do Santiaga de Compostela. „Vážím si každého dne, kdy můžu něco dělat. Přestal jsem řešit maličkosti, víc naslouchám svému tělu. A věřím lékařům – to je podle mě základ.“
Nemoc často odhalí preventivní vyšetření
Chronická lymfocytární leukémie je zhoubné onemocnění krvetvorby, při němž se v těle hromadí velké množství nefunkčních B-lymfocytů. Často se nemoc odhalí náhodou při krevním vyšetření v rámci preventivní prohlídky u praktického lékaře. I to je důvod, proč na prevenci chodit i v případě, že se cítíme dobře.
Typicky postihuje starší osoby, častěji muže. Vzhledem k tomu, že česká populace setrvale stárne, očekávají odborníci také přibývání pacientů s touto diagnózou.
Cílená léčba změnila prognózy
Dřív se léčila chemoterapií, to se ale mění. Objevily se totiž léky, které jsou účinnější a současně je terapie pro pacienty komfortnější. „Máme k dispozici nové cílené léky, které prokazatelně zlepšily výsledky. Velký význam v této oblasti mají klinické studie potvrzující účinnost a bezpečnost inovativních terapií – účast v nich je pro pacienty často jedinou cestou, jak se k dané léčbě dostat,“ popisuje Martin Šimkovič, lékař IV. interní hematologické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové.
Má to ovšem svá ale. Odborníci už dlouho upozorňují na to, že ne každý pacient se k cílené léčbě jako k terapii první volby dostane, a to kvůli omezené úhradě ze zdravotního pojištění.
„Týká se to zejména mladších pacientů s v první linii léčby, u kterých je standardně hrazena pouze chemoterapie, ačkoli by zrovna tato skupina nemocných z nové cílené léčby nejvíce profitovala,“ popisuje lékař I. interní kliniky – hematologie 1. LF UK a VFN v Praze Martin Špaček.
Fixní, nebo kontinuální léčba?
Cílenou léčbu je možné podávat buď formou fixní, nebo kontinuální terapie. Kontinuální znamená pár tabletek každý den do progrese onemocnění nebo dokud pacient léčbu snáší, tedy klidně i dlouhé roky. Fixní pak časově omezenou léčbu, kdy pacient dostává léky v tabletách i infuzích, po níž následují takzvané lékové prázdniny, tedy období bez léčby.
„Kvůli nežádoucím účinkům musí u některých typů nových léků ukončit léčbu přibližně 30 procent pacientů během prvních tří let. Specifické nežádoucí účinky cílené terapie si vyžádaly rozvoj multidisciplinární spolupráce, zejména s kardiology, gastroenterology a dalšími odborníky, aby byla zajištěna maximální bezpečnost pacientů,“ vysvětluje Anna Panovská, lékařka Interní hematologické a onkologické kliniky FN Brno a LF MU.
Šli byste na vyšetření, které by ukázalo pravděpodobnost onemocnění srdce nebo rakoviny?
Chronická lymfocytární leukemie se postupně stává onemocněním, s nímž se mohou lidé dožít stejného věku, jako jejich vrstevníci bez této nemoci. Medicína dokáže nemoc stabilizovat, ale před systémem stojí podle lékařů otázka, jak zajistit, aby se pacienti dožívali nejen stejně dlouhého, ale i co nejkvalitnějšího života?
„Česká hematologie prokázala, že patří ke světové špičce. Věřím, že tvrdá práce odborníků a stále vyšší informovanost i aktivní zapojení pacientů jsou nejlepší zárukou, že péče o lidi s CLL bude do budoucna zvládnutelná. Zároveň je ale nezbytné, aby se tohoto úsilí aktivně účastnili i další klíčoví hráči – ministerstvo zdravotnictví, zákonodárci i zdravotní pojišťovny,“ uzavírá profesor Doubek.