Slizké, ale chutné. Nejklouzavější houby

Nejznámější klouzek modřínový roste od června až do listopadu

V ČR navíc roste poměrně hojně několik druhů klouzků, jako je například klouzek obecný, slizký, zrnitý, žíhaný nebo žlutavý (a mnohé jiné). Mezi klouzky se také občas zařazuje i hřib strakoš a na pomezí mezi klouzky a hřiby se pohybuje také hřib dutonohý, který lze nalézt společně s naším neznámějším klouzkem modřínovým (sličným) zejména pod modříny nebo v jejich okolí.

Minimálně v některých lokalitách je přitom v současné době klouzků modřínových velké množství a kdo má možnost se na ně do lesa vydat, má k tomu nyní téměř optimální příležitost. I když je tento druh klouzku poměrně dost variabilní a kromě lesa roste od června až do listopadu i na lesních cestách a na okrajích lesních porostů, nelze si jej díky jeho oranžové barvě téměř s ničím splést.

Kromě toho patří klouzek modřínový k tvrdším klouzkům a nebývá na rozdíl od jiných klouzků tak červavý. Je ovšem poměrně hojně napadán lesními plži, což některé houbaře od jeho sběru odrazuje.

• 
• 
• 

Dalších 5 fotografií

Klobouk je pokrytý slizem, loupání nutné není

Ještě více ale houbaře odrazuje pracnost s čištěním klouzků. Všechny, klouzek modřínový nevyjímaje, mají klobouk pokrytý slizem, zvláště pak za mlada. A pokud je po dešti, jsou slizké všechny klouzky.

Sliz však můžeme na místě otřít třeba papírovým ubrouskem nebo zlehka oškrábnout nožem. Určitě je ale vhodné klouzky ukládat zvlášť v košíku mimo ostatní houby, aby nebyly slizem také potřísněny.

Sliz samozřejmě není jedovatý, ale je trochu nepraktický – a také proto mnozí houbaři klouzky buď ještě v lese, nebo po příchodu domů loupají. Ortodoxní houbaři tak ale nečiní a navíc, pokud je sucho, povrch klouzků zase tak slizký nebývá.

Všechny klouzky jsou jedlé. A některé i hodně zdravé

Jak již bylo řečeno, všechny u nás rostoucí klouzky jsou jedlé, a pokud nasbíráme jiné klouzky než klouzky modřínové, není s následnou konzumací žádný problém. Naopak, některé z klouzků mají dokonce příznivý vliv na lidský organismus, alespoň podle biochemických analýz, které v houbách detekovaly (šlo o klouzek zrnitý a klouzek obecný) mimo jiné osmadvacet druhů prospěšných mastných kyselin (např. kyselinu linoleovou, olejovou a palmitovou) a poměrně vysoký obsah různých organických kyselin.

Oba zmiňované druhy klouzků tak mají mít antimikrobiální, protirakovinné a také antioxidačními účinky. Z významných bioaktivních látek s protirakovinovými vlastnostmi z nich byl izolován suillin a několik dalších tetraprenylfenolů příbuzných suillinu, působících například jako prevence rakoviny nosohltanu a broncho-plicního karcinomu. Účinnou látkou proti některým typům rakoviny je také suillusin, obsažený v klouzku zrnitém, který navíc vykazuje i výraznou antioxidační aktivitu, dosahující až 73% účinnosti v porovnání s účinkem známého antioxidantu – vitaminu E.

Stejně jako v případě všech jedlých hub pak i v případě klouzků platí, že jde o stravu vhodnou při dietách – houby se totiž skládají dominantně z vody a vlákniny, ale jejich konzumace člověka zasytí.

Vaření s klouzky

Klouzky lze přidávat do polévek, omáček nebo gulášů, nebo je lze také obalit a osmahnout na pánvi, obdobně jako řízek.

Řadu receptů nabízejí různé mykologické publikace, vzhledem ke klouzavosti klouzků je ale zajímavý recept, který už v minulosti zveřejnila na svých stránkách Česká mykologická společnost a který se ilustrativně jmenuje „Podruchelská klouzanda“.