Hlavní navigace

Rizika GMO? Neliší se od jiných

7. 9. 2012

Sdílet

 Autor: Photl.com
Označení GMO je vnímáno všeobecně negativně. Bitvu pro a proti geneticky modifikovaným organismům řídí byznys. Genetika ale je cestou k růstu zemědělské produkce i kvality potravin.

Stejně jako před čtyřmi lety, v období historicky zatím nejvyššího růstu cen zemědělských surovin a potravin, se také v současné době častěji než obvykle diskutuje o metodách, jak stále početnější lidské populaci na planetě zajistit dostatek potravin za přijatelné ceny. Vzhledem k tomu, že lidí na Zemi přibývá, zatímco vhodné zemědělské půdy pořád ubývá, bude existence tohoto problému stále aktuálnější a potřeba přijetí systémového řešení stále naléhavější. Jednou z mála cest, která je v současné době k dispozici, je produkce geneticky šlechtěných plodin, známých pod všeobecně negativně vnímaným označením GMO (geneticky modifikované organismy).

Pěstování GMO vyžaduje méně chemie


Autor: Photl.com

Geneticky modifikovaná kukuřice je jedinou v Evropě komerčně pěstovanou GM plodinou, uvedl mluvčí ministerstva zemědělství Jan Žáček

Je přitom vhodné si připomenout, že primárním impulsem ke šlechtění GMO byla před několika desítkami let právě potřeba zvýšit produkci zemědělských plodin na hektar půdy. Marketing osivářských firem se proto zaměřil primárně na pěstitele plodin, zcela ale opomněl laickou veřejnost. Vzhledem k tomu, že pěstování modifikovaných plodin nevyžadovalo (a nevyžaduje) tak vysokou spotřebu chemických látek jako klasická (konvenční) zemědělská produkce, představoval ale byznys s GMO omezení byznysu výrobců postřiků a jiných chemických prostředků zaměřených na ochranu rostlin před škůdci.

Do hry pak vstoupila lobbistická organizace Greenpeace, která na základě vědecky nepodložených a emotivně laděných informací geneticky vyšlechtěné plodiny v očích laické veřejnosti zdiskreditovala poukazem na dosud nikdy neprokázaná rizika konzumace potravin vyrobených z GM surovin. Byznys chemických firem byl zachráněn a Evropa následně použila negativní postoj spotřebitelů jako alibi pro takzvané netarifní překážky zahraničního obchodu, dovoz zemědělských surovin i potravin tohoto typu začala zakazovat a evropští zemědělci i díky tomu začali ztrácet konkurenceschopnost. Dnes se GM plodiny pěstují po celém světě, v nepatrné míře dokonce i v EU, a nikdo neumírá. Naopak roste potřeba produkovat více.

Jiný pohled: GMO – záchrana, nebo zkáza lidstva?

Paradoxy GMO

Postoj ke GMO je přitom jedním z mnoha paradoxů zemědělské politiky EU. Produkce těchto plodin totiž díky nižší spotřebě chemie na ošetřování plodin (řada z nich má zvýšenou přirozenou odolnost vůči škůdcům) nezatěžuje životní prostředí tolik jako konvenční zemědělská produkce. Jde tedy o technologii k přírodě šetrnější, což je v souladu s prioritami EU. Přesto produkci těchto plodin Unie zakazuje. Při využití geneticky šlechtěných plodin se také zvyšuje o desítky procent produkce příslušné suroviny z hektaru, což je přesně to, co dnes svět potřebuje. Vyšlechtěné plodiny jsou také více odolné vůči extrémním klimatickým podmínkám, což je opět něco, co je dnes šlechtitelskou výzvou pro zemědělství na celém světě. A konečně – z potravinářského pohledu mají geneticky šlechtěné plodiny příznivější nutriční složení, například vyšší obsah vitamínů, ale i jiných pro tělo, nebo třeba pro farmaceutický průmysl, potřebných látek.

Což je mimochodem další paradox – zatímco ve farmacii se geneticky šlechtěné plodiny běžně využívají jako zdroje pro přípravu léků, kterými se „stravují“ nemocní a ze zdravotního pohledu „rizikovější“ lidé, běžná zdravá populace je od konzumace potravin vyrobených z geneticky vyšlechtěných surovin odrazována. Většina lidí navíc ani netuší, že jinak tolik obávaná genetika hraje stále důležitější roli právě ve výživě – jde o poměrně nový obor, takzvanou nutriční genetiku, jejímž smyslem je na základě individuální DNA stanovit optimální model jídelníčků pro jednotlivé konzumenty, zejména v případě jejich zdravotních potíží. Genetiky tedy netřeba se bát, a to ani při jejím použití na počátku řetězce výroby potravin – v zemědělství.

Rizika – neliší se od jiných technologií šlechtění, uznalo EU

Na otázku, jaká rizika mohou pro zdraví jedinců přinášet geneticky šlechtěné organismy, se obvykle odpovídá, že jsou to „neznámé alergie“. To je ovšem ryze emotivní „argument“, protože nejen v potravinách a nejen v rámci genetického šlechtění existuje nespočet látek, které mohou různé alergie vyvolávat. Naopak, GMO jsou postaveny pod tak přísnou kontrolu, že při použití těchto technologií je riziko vzniku alergií daleko nižší, než při jiných šlechtitelských metodách. Například při běžně používané (a nijak nedémonizované) radiační mutagenezi, která spočívá v ozáření zvolené plodiny s cílem pozměnit její vlastnosti. Při této metodě vzniká celý soubor pozměněných bílkovin, se kterými jsme se ještě nesetkali, každá proto může potenciálně vyvolat nějakou alergii, ale to nikoho nezajímá.

Odpůrci genetického šlechtění také poukazují na to, že genetické šlechtění pracuje s geny půdních bakterií, z nichž některé obsahují také geny necitlivosti na antibiotika, a z toho odvíjejí, že po konzumaci potravin z takových surovin nebudou na člověka zabírat léky.

Čtěte téma: Čeští vědci mají důkaz: antibiotika přestávají zabírat

Bohužel už nedodávají, že v půdě je až miliarda bakterií v gramu, přičemž podle francouzských výzkumů (je vhodné vědět, že Francie stojí v EU v čele odpůrců GMO) zaměřených na studium půdy, nese značná část půdních bakterií právě geny necitlivosti na antibiotika – v půdě stepi až polovina. To znamená, že stovky milionů až půl miliardy bakterií v gramu mohou být necitlivé třeba na penicilin. Je přitom zcela zřejmé, že jsou tyto mikroorganismy součástí naší stravy a že je dýcháme v prachu. I proto povoluje tuzemská legislativa přítomnost deseti milionů bakterií tvořících kolonie v gramu běžné potravy, v dětské stravě pak jen 100 000 bakterií tvořících kolonie. V praxi to znamená, že každý člověk zkonzumuje nevědomky denně několik miliard bakterií, které jsou odolné vůči antibiotikům, aniž by se to nějak projevilo v praxi.

Skutečnost, že potraviny vyrobené ze surovin, které prošly genetickým šlechtěním, nepředstavují žádná rizika, doložily tisíce vědeckých studií na celém světě, přiznává to i organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) i Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Samozřejmě vznikají i práce, které na rizika konzumace GMO poukazují, naposledy Prohlášení „GMO Myths and Truths“ staré jen několik týdnů. 

Earth Open Source: GMO Myths and Truths (zdroj: www.earthopensource.org)

K tomu je ale třeba dodat, že hlavní autor je učitelem na lékařské fakultě King’s College, který měl díky tomu k dispozici elektronickou kartotéku univerzity, kterou použil prostřednictvím 389 citací k objektivizaci svého díla. Bohužel šlo o citace autorů (Pusztai, Séralini, Rosi-Marshall a další), jejichž práce byly v minulosti z vědeckého hlediska opakovaně odmítnuty, což se ovšem laická veřejnost, alespoň v ČR, od novinářů nedozvěděla. To je ostatně ilustrativní pro obecný přístup k medializaci genetického šlechtění: Zatímco odpůrcům GMO se dostává široké publicity, mnohem četnější díla opačného vyznění zná opravdu málokdo.

Zejména politicky laděný odmítavý přístup ke GMO ze strany Evropy byl v minulosti předmětem soudních sporů ve Světové obchodní organizaci WTO. Evropa přitom všechny spory a arbitráže doposud prohrála, a to o něčem svědčí. Možná i proto EU ve své poslední zprávě o genetickém šlechtění uvedla, že se riziko GMO „neliší od rizika odrůd vyšlechtěných jinými technologiemi“. Kolik lidí to ale ví?

Označování GM potravin

  • Balené produkty sestávající z GMO nebo je obsahující, potraviny vyrobené z GMO musí mít na etiketě uvedeno „Tento produkt obsahuje geneticky modifikované organismy“, případně název použitého GMO
  • V případě nebalených GM produktů má prodejce povinnost stejné upozornění umístit v jejich blízkosti
  • Uvedené se nevztahuje na potraviny obsahující GMO, jehož podíl v jednotlivých složkách nebo v jednosložkové potravině není vyšší než 0,9 % za předpokladu, že přítomnost tohoto materiálu je náhodná nebo technicky nevyhnutelná.
  • Povinnost označovat GM potraviny a krmiva mají i dovozci. Například výrobcům z Kanady a USA, kteří vyvážejí do EU, tak vznikají dodatečné náklady na označování. Ve výše uvedených státech a dalších zemích světa totiž není označování GM potravin a krmiv povinné.

Zdroj a další informace: www.bezpecnostpotravin.cz

Čtěte také: Bio: podvod nebo spása?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).