Máslo zdražilo, cukr by měl zlevnit. Víme proč

Končí cukrové kvóty. Konec regulace trhu s cukrem v Evropské unii by měl snížit jeho cenu, a ne naopak, jak se občas tvrdí.

Po téměř padesáti letech končí režim kvót na výrobu cukru v rámci Evropské unie. V této souvislosti se diskutuje především o tom, jaké šance přináší tento krok českým, případně evropským cukrovarům. Všichni jsou přitom plni optimismu a očekávání, jak se jim podaří navýšit produkci cukru a expandovat na zahraniční, třeba i na mimoevropské trhy.

Galerie: Jak se vyrábí cukr

Optimismem hýří i ministerstvo zemědělství, a i když je naše produkce cukru skutečně v rámci EU plně konkurenceschopná, není tak úplně jisté, zda naše cukrovarnictví nabízenou šanci využije. Jaké šance ale přináší konec kvót spotřebitelům?

Proč by měl cukr zlevnit, a ne naopak

I když některé hlasy varují, že by mohlo dojít k mírnému růstu cen cukru, je naopak zcela logické, že dojde k poklesu jeho cen. V EU, ale i v celém světě se totiž očekává nadprodukce cukru v nastávajícím hospodářském roce. Zároveň také celosvětově klesá poptávka po využití cukru, zejména toho řepného. Pokud by ceny za těchto okolností neklesly, muselo by tak stát jedině v případě, že by výrobci cukru a jeho prodejci oproti současnému stavu výrazně navýšili své zisky. Jinak není k růstu cen cukru žádný důvod.

O konci kvót i o tom, že prakticky všechny země EU zvýšily osevní plochy cukrovky, navíc všichni vědí. Pěstitelé cukrovky už také dostávají za tuto komoditu nižší ceny. Produkce cukru by se měla přitom jen v Unii zvýšit až o dvacet procent (téměř o tolik vzrostly osevní plochy), což je skutečně hodně, a někde se to musí projevit. Konkrétně ve spotřebitelských cenách cukru. Pokles cen může být ale pozvolný, přece jen se blíží Vánoce a s nimi období pečení vánočního cukroví, což dočasně zvýší poptávku po cukru. I tak by se ale měly spotřebitelské ceny snížit zhruba o deset procent, čili tak o dvě koruny za kilogram. Není to moc, ale nemusí to být konec.

Export cukru bude obtížný, což by opět srazilo ceny

Jak již bylo řečeno, naši i evropští cukrovarníci věří, že zvýšenou produkci cukru vyvezou mimo EU, do takzvaných třetích zemí. Jenže ani tyto země nespí, a před dovozem cukru z EU se brání, například zvýšením cen. Některé státy zase mezi sebou precizují dohody o obchodu s cukrem (například Mexiko a USA), jiné samy zvyšují produkci cukru (třeba Pákistán). To vše znamená, že export cukru z EU bude docela obtížný, ne-li nemožný, zvláště když bude třeba mimo Unii vyvézt několik set tisíc tun cukru.

Do karet Evropě nehraje ani již dříve uzavřená dohoda v rámci Světové obchodní organizace (WTO), která zakazuje export cukru, a vlastně jakékoli zemědělské komodity, dotovat. Unie tak bude muset spíše vyvážet potraviny s obsahem cukru než cukr samotný. Tam je sice prostor k byznysu větší, je ale třeba vědět, že evropská potravinářská produkce je v celosvětovém měřítku poměrně drahá, i díky složité byrokracii a mechanismům předběžné opatrnosti, které potraviny z EU administrativně zdražují. Pokud se ovšem EU nadprodukce cukru nezbaví, může cena řepného cukru v následujícím období ještě dále klesat, což je pro spotřebitele dobrá zpráva.

Ne už tak pro pěstitele cukrovky. A také ne pro cukrovary, neboť takový vývoj by mohl přinést uzavírání některých, zejména menších cukrovarů, které v tvrdé mezinárodní a nyní i evropské konkurenci neuspějí. Toho se lze obávat i v ČR, kde jsou skutečně české cukrovary právě ty menší. Zrovna tohle sice může být spotřebiteli jedno – ale na druhou stranu by mu to tak úplně jedno být nemělo, protože uzavírání cukrovarských kapacit by nutně vyústilo do poklesu ploch cukrovky, a tím ke snížení pestrosti plodin pěstovaných na orné půdě. To by, mimo jiné, přidalo další kamínek do mozaiky růstu rizik vodní eroze.

Galerie: 13 tipů, jak nahradit cukr

Ceny cukru byly, jsou a budou především v rukou politiků

Tak či tak je očekávatelný pokles cen cukru jednou z mála pozitivních spotřebitelských zpráv za situace, kdy se naopak u většiny základních potravin očekává zdražení, případně k němu již došlo.

Řepný cukr ovšem mohli mít spotřebitelé v EU levnější už dávno, kdyby byl ukončen systém kvót na cukr dříve. Je však třeba také vědět jedno – vysoké ceny cukru v Evropě nebyly a nejsou dány jen kvótami, ale také celními bariérami, které Evropa vystavěla na svých hranicích jako obranný val před dovozem obvykle levnějšího třtinového cukru ze zemí mimo EU. Cla, i když nižší, navíc stále trvají, takže ceny cukru byly, jsou a budou především v rukou politiků. To ovšem značná část z nich neví a zbytek se k tomu nepřizná.