Pojďme si některé z těchto léků připomenout, co obsahovaly, do kdy se prodávaly a čím by nám mohly ublížit?
Začněme zlehka, Borosanem nebo Pinosolem. V prvním případě šlo o mastičku do nosu v malé tubě v papírové krabičce. Naprosto běžně se aplikovala do nosu v případě rýmy, zánětu dýchacích cest a při každém nachlazení pro usnadnění dýchání. Borozan ve formě masti byl oblíbený také proto, že chránil odřenou nosní sliznici. Obsahoval oxidy zinku a titanu, eukalyptový olej a kyselinu boritou.
Napříč časem se měnil jeho vzhled i složení, základ však zůstával. Zatímco dříve se aplikoval přímo do nosu, později jen na odřený okraj nosu a mnozí pacienti jej využívali například také na koutky či rozpraskané rty. Tento lék se později vyráběl ve větší tubě s pozměněným složením až do nedávné doby, kdy byl v Evropské unii zakázán kvůli tomu, že obsahoval kyselinu boritou. Ta má přirozené antiseptické vlastnosti, ale bohužel také toxické a teratogenní (poškozující plod) účinky ve vyšších dávkách.
Silice také zmizely
Dalším lékem proti rýmě byl Pinosol, který však nic škodlivého neobsahoval. Šlo pouze o éterické oleje s antiseptickými účinky, které měly uvolnit ucpaný nos a zabránit množení virů a bakterií. Pinosol krásně voněl a prodával se v kapkách obsahujících éterické oleje v nosném olejovém základu.
Šlo především o mentol a silice z eukalyptu, borovice a tymiánu, ale obsahoval také modrý guajazulen, který se vyrábí z heřmánku a má hojivé účinky na nosní sliznici. Vyráběl se až do nedávné doby, zhruba před deseti lety se na trhu objevila jeho náhražka v podobě nosního spreje s názvem Pinio-Nasal, který má podobné složení.
Acylpyrin versus Aspirin
Acylpyrin byl kdysi lék na všechno, podobně jako třeba dneska Ibuprofen, který se užívá na každou bolest snad každé části těla. Acylpyrin se ale běžně dával dětem na horečku, což dnes není v žádném případě doporučováno.
Kyselina acetylsalicylová, kterou Acylpyrin obsahuje, má kromě analgetických (tlumících bolest), antipyretických (snižujících horečku) a protizánětlivých účinků rovněž i své nežádoucí účinky. Kromě podráždění žaludku mezi ně patří i závažný Reyeův syndrom, který postihuje děti a dospívající zotavující se z virózy. Mezi příznaky patří průjem, zvracení, dezorientace, zrychlené dýchání, letargie, záchvaty křečí, podrážděnost, halucinace až ztráta vědomí. Dochází k otoku jater a mozku a bezprostřednímu riziku smrti. Proto se dnes doporučuje každý lék obsahující kyselinu acetylsalicylovou dávat až dětem starším 16 let.
Salicyláty se původně nacházely ve vrbové kůře, která kdysi sloužila jako vynikající lék proti horečce a zánětu. Později se kyselina acetylsalicylová začala vyrábět synteticky a v roce 1897 dostala svůj název i upravenou chemickou strukturu v rámci snížení kyselosti a četných nežádoucích účinků díky německému chemikovi Felixi Hoffmannovi (1968–1946). Látka byla poprvé uvedena na trh jako Aspirin v roce 1899 pod firmou Bayer, český název Acylpyrin přišel později, a to v roce 1924. Rozdíl mezi nimi však není, úspěšně se prodávají dodnes a nelze opomenout ani pozitivní účinky Acylpyrinu na ředění krve.
Galerie: Jak dříve vypadaly léky
Návykové léky pro každého
Ale pak jsou tu léky, které byly sice na předpis, ale předepisovaly se naprosto běžně každému, a to dokonce i dětem. Jedním z velmi populárních léků byl Dinyl obsahující takové látky, které dneska považujeme za návykové a nebezpečné.
Šlo o kombinaci analgetik a barbiturátů, ve složení bychom našli butobarbital, allobarbital, aminofenazon, karcinogenní fenacetin a slušnou dávku kofeinu. Dinyl byl velmi populární u pacientů s chronickými bolestmi, ale běžně se používal například na bolest zubů či hlavy. O jeho škodlivosti neměl nikdo ani páru. Vyráběl se v závodu Slovakofarma Hlohovec od 60. let, později jej převzala budoucí Zentiva. V roce 1980 stál pouhé 3, 20 Kčs, což byla cena dostupná a lidová i na tehdejší dobu. Tento lék se prodával v malé plastové vysouvací krabičce, která připomínala dnešní krabičku na bonbóny či žvýkačky. Dnes už ho pro jehozávažné nežádoucí účinky a vysoké riziko závislosti nekoupíte.
Dalším lékem, který se pod původním názvem už nevyrábí, byl Spasmoveralgin, který obsahoval fenobarbital, efedrin, kodein, papaverin, atropin a propyfenazon, to vše jsou drogy, návykové látky ovlivňující psychiku. Samozřejmě tento lék působil na bolest a křeče hladkého svalstva, předepisoval se proto například po operacích, ale bohužel také na běžné menstruační bolesti velmi mladých dívek. Netřeba zdůrazňovat, že to nebylo vhodné. V současné době se tento lék už nevyrábí, nahrazuje jej například Algifen, který má daleko přijatelnější složení.
Video: Filmový zpravodaj z roku 1984 o nemocnicích
Poslední nechvalně proslulý lék, který si představíme je Bellaspon. Ten se používal na uklidnění a při zvýšené nervové dráždivosti. Měl sedativní účinky a obsahoval opět návykové látky jako fenobarbital, ergotamin obsažený v námelu a belladonnové alkaloidy.
Nic, co byste chtěli dobrovolně užívat, anebo to dávat dětem. Bohužel Bellaspon se používal i v pediatrické praxi, a to u dětí již od šesti let. Lék je toxický, návykový a má spoustu nežádoucích účinků. Tento lék se k dnešní době už asi dvacet let nevyrábí a neprodává.
ČLÁNKY DO MAILU