Díky našemu seriálu už znáte 7 nejznámějších druhů dýní, víte, že dýně chutná naslano i nasladko, dozvěděli jste se, že dýně zrají jako víno, když víte jak je skladovat, a seznámili jste se s léčivými účinky dýní. Pokud však chcete mít dýni dokonale přečtenou, je třeba rozkrýt její kořeny a vypátrat, co všechno z ní dokáže vyrobit i kosmetický průmysl. Pomáhat nám v tom bude Sára Čermáková ze Světa dýní (www.svetdyni.cz).
Dýně pochází z Ameriky
„Tykvovité rostliny byly civilizacemi pěstovány již před naším letopočtem. Jejich oblíbenost výrazně narostla v období příchodu kolonistů do Severní Ameriky, kteří především díky dýním byli schopni přežít tamní dlouhé zimy. Znalost pěstování dýní získali od Indiánů. Odtud byly stejně jako např. brambory rozšířeny i do Evropy,“ vypráví Sára Čermáková. Historie praví, že si je oblíbili již staří Egypťané, Řekové a Římané, jejich pěstování se však rozšířilo právě po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, který krom bavlny a tabáku z Nového světa přivezl právě tykve.
Protože dýně v optimálních podmínkách vydrží i několik měsíců bez úhony, oblíbili si je námořníci, kteří se plavili do dalekých končin. Traduje se, že tak nevědomky přispěli k rychlému rozšíření tykví do celého světa a pravděpodobně i do střední Evropy. Přesně to však nelze určit, protože po celý středověk až do 16. stol. se tykve dovezené z Ameriky velmi často zaměňovaly s lagenáriemi, melouny i okurkami.
Byť se to našim předkům trošku pletlo, pravdou zůstává, že dýně byly natolik váženou plodinou, že při obchodování s Maďarskem a Rakouskem fungovaly v Benátkách jako platidlo.
Dýně včera a dnes. V kuchyni i v kosmetice
Před mnoha staletími byly tykvovité rostliny používány jako nádoby, někdy se vysušené využívaly jako bójky na moři. Své uplatnění však měly především v kuchyni. V 17. století se dýně začala přidávat z základnímu těstu na chléb, aby se dosáhlo většího objemu za použití menšího množství mouky. Oblibu si ale dýně získaly i vařené a polévané máslem. Američtí indiáni jedli dýni tak, jak vyrostla, celou i se semínky. To v Evropě lidé využívali hlavně dužninu a semena sušili, drtili na prach a bílým práškem zakrývali nedostatky pleti.
V kosmetice se ostatně dýně využívá i dnes, resp. olej z jejích semínek.Ten je doslova napumpovaný zinkem a aminokyselinami tryptofanu, které se v těle mění na serotonin, jenž pomáhá např. dobrému spánku. V České republice se už pár let vyrábí i přírodní kosmetika, jejímž základem je právě dýňový olej. Je určena všem lupénkářům, atopikům a lidem se suchou pokožkou. Trpíte-li na opary, akné nebo jen potřebujete zvláčnit suché rty, zkuste dýňový olej. Revitalizuje pokožku vysokým obsahem zinku, vápníku, draslíku, hořčíku, sodíku, železa a fosforu. Jestliže už si nevíte rady se svými nepoddajnými matnými vlasy, třeba vám pomůže dýňový balzám, šampon a nebo dýňová maska.
Dýňový olej:
- pozitivně ovlivňuje trávicí trakt
- je močopudný, vhodný pro povzbuzení činnosti ledvin
- doporučuje se při kožních potížích
- působí proti padání vlasů a lámání nehtů
- používá se jako zubní olej pro snížení kazivosti zubů
- povzbuzuje krevní oběh
- reguluje obsah cholesterolu v krvi
- jeho použití je doporučováno při kolice, tukové dystrofii jater, ateroskleróze i oparu
Dýňový olej nesklízí vavříny jen v kosmetických přípravcích, jako doma je i v kuchyni, kde se řadí do kategorie olejů nejvyšší kvality. Obsahuje totiž nenasycené mastné kyseliny a stejně jako dýně samotná i karoten, minerální látky a vitaminy. Trpíte-li na vysoký tlak, neváhejte dát 400 Kč za půllitrovou lahev dýňového oleje, je přirozeně bezcholesterolový a má antioxidační účinky. Jen nemá rád vysoké teploty, vynechte ho tedy při pečení a smažení. „Tykve obecně patří mezi potraviny zařazované do jídelníčku i během diet,“ doporučuje Sára Čermáková. Jejich energetická hodnota se totiž pohybuje jen kolem 179 kJ/100 g. Pro představu, jablko má 260 kJ/100 g, brambory 330 kJ/100 g.
Připraveno ve spolupráci s www.svetdyni.cz.
ČLÁNKY DO MAILU