Hlavní navigace

Opar (herpes simplex)

Značná psychická zátěž, nedostatek vitamínu anebo pití ze společné lahve. Co mají tyto věci společného? Mohou stát za vznikem oparu, infekčního virového onemocnění, které způsobuje tvorbu nevzhledných a bolestivých vřídků, nejčastěji na ústech a v jejich těsném okolí. Objevit se ale mohou také na genitáliích. Onemocnění nelze zcela vyléčit. Jakmile se virem jednou nakazíte, zůstává ve vašem organismu po celý život. 

Opar je onemocnění charakteristické nepříjemnými, nevzhlednými a bolestivými vřídky, které vznikají v důsledku infekce virem Herpes simplex (HSV). Ten se vyskytuje hned ve dvou formách, přičemž každá z nich se projevuje na jiné části těla. Prvním podtypem je HSV-1, který tvoří bolestivé vřídky na horní polovině těla, typicky na ústech či nose.

HSV-2 se pak projevuje níže, konkrétně v oblasti genitálií, a na rozdíl od prvního zmíněného, který se šíří pomocí slin, se přenáší pohlavním stykem či během porodu, kdy může být přenesen z matky na dítě. Velice specifický je pak pásový opar, za jehož vznikem stojí stejný virus, který způsobuje plané neštovice, a sice Varicella-zoster virus.

Ačkoli opary patří mezi poměrně častá onemocnění a zpravidla nemívají vážnější průběh, v některých případech může stejný virus způsobit také encefalitidu či meningitidu. Nevýhodou viru Herpes simplex je také to, že ačkoli dojde k úplnému zahojení vřídků, jakmile se infekce jednou objeví, zůstává v těle v latentní formě. Znovu o sobě pak dává vědět například v době, kdy má jedinec sníženou imunitu, je ve stresu anebo je vystaven nadměrnému UV záření.

Opar na rtu

Pravděpodobně nejčastěji se pacient setká s tím, že se u něj infekce HSV-1 projeví oparem na rtech jako herpes labialis. Úplnou výjimkou však není ani:

  • opar v nose (nebo opar na nose),
  • opar na bradě,
  • opar na tváři,
  • opar na jazyku,
  • opar v puse.

V případě zanesení infekce z postiženého místa do okolí očí se pak může objevit také opar v oku, který se ale rozhodně nevyplácí podceňovat. V krajních případech totiž může končit i úplnou slepotou.

Příznaky a průběh virové infekce

Dříve než se na postiženém místě objeví typické puchýřky, může pacient pociťovat mírné brnění, pálení a teplo. Místo infekce postupně otéká a rudne. Někdy bývá doprovodným příznakem také horečka a uzliny v okolí infekce mohou být citlivé. Během několika hodin se na postiženém místě začnou vytvářet drobné bolestivé puchýřky plněné žlutou tekutinou. Ty následně praskají. Právě v tomto okamžiku je jedinec nejvíce infekční pro své okolí.

Jednotlivé puchýřky začínají postupně schnout a na rtu se tvoří nevzhledný strup, který může opakovaně praskat anebo se strhávat, což výrazně prodlužuje léčbu.

Léčba oparu na rtu

Vzhledem k tomu, že puchýřky i strupy na ústech působí velmi neesteticky, pacienta při jejich výskytu zpravidla zajímá, jak se zbavit oparu v co nejkratší době. Základním předpokladem rychlé a úspěšné léčby je její včasné zahájení. Opar je totiž třeba začít léčit už v momentě, kdy pociťujete prvotní příznaky, tedy:

  • brnění,
  • pálení,
  • začervenání,
  • horečku,
  • bolest uzlin.

V tomto případě je ideální použít mast na opary s obsahem virostatika (například Herpesin či Vectavir), pokud však postižený nestihne léčbu zahájit včas, na rtu se začnou vytvářet drobné bolestivé puchýřky. I v této fázi se dá situace ještě zachránit, a to konkrétně použitím kombinace virostatika a protizánětlivého hydrocortisonu. Tento mix nabízí například přípravek Zivorax Duo, který lze sehnat bez lékařského předpisu.

A co na opar pomáhá podle lidové medicíny? Jeho léčbu lze urychlit potíráním francovkou, tea tree olejem či citrónovou šťávou. Nápomocná může být ale také rebarbora, tymián či lékořice. Někteří lidé volí místo mastí zubní pastu či přikládání čajových sáčků. Ačkoli některé metody, jako je například potírání alkoholem či jinými vysušujícími a dezinfekčními přípravky, mají své opodstatnění, vždy bychom měli dávat přednost osvědčeným lékařským metodám a babské rady volit pouze jako metody nápomocné.

Jak zamezit šíření oparu?

Vzhledem k tomu, že se jedná o velice infekční onemocnění, měl by se postižený jedinec řídit pravidly, která zamezí šíření herpes viru do jeho okolí. Základem je:

  • zákaz líbání,
  • žádné sdílení ručníků, nádobí ani kosmetických přípravků,
  • nepoužívat balzámy a rtěnky, které mohou infekci roznést na jiné části úst,
  • nedotýkat se oparu,
  • nepropichovat puchýřky,
  • nesahat si do očí,
  • neprovozovat orální sex,
  • dbát na zvýšenou hygienu, hlavně pak rukou.

Genitální opar

Stejně jako opar na rtech, i genitální opar patří mezi vysoce nakažlivé virové infekce. A ačkoli ho způsobuje primárně virus HPV-2, v některých případech se může nákaza na genitálie přenést i z infikovaných úst, tedy podtypem HPV-1. To samozřejmě platí také obráceně. Genitální opar se tedy nepřenáší pouze pohlavní cestou, ale také prsty i ústy při orálním sexu. Špatnou zprávou je, že před přenosem infekce 100% neochrání ani bariérová ochrana v podobě prezervativu.

Příznaky a průběh virové infekce

Nejprve se infekce projevuje nenápadným svěděním, které přechází v pálení a zarudlou sliznici v oblasti genitálií, konečníku a vnitřních stehen. Po několika hodinách dochází na těchto místech k tvorbě velice bolestivých puchýřků. A zatímco u mužů nejčastěji zasahují zevní pohlavní orgány (jedná se tedy zpravidla o opar na penisu), u žen může být infekce zavlečena nejen do pochvy, ale i do močové trubice. Postižení jedinci tak mohou pociťovat také bolest při močení či vyprazdňování. Infekce pohlavních orgánů se může projevovati dalšími příznaky, například:

  • únavou,
  • malátností,
  • teplotou,
  • zduřením uzlin.

Při opakované infekci jsou příznaky velmi podobné, ale mají mírnější formu.

Léčba genitálního oparu

Léčba je vzhledem k místu a ploše výsevu náročnější než v případě HPV-1. U genitálních oparů je vždy nutná návštěva lékaře, který předepíše antivirotika v tabletách a případně doporučí také lokální krémy s obsahem virostatika. Včasné zahájení léčby zabrání zhoršení stavu a rozšíření infekce na další části těla, nezajistí však budoucí imunitu. Onemocnění se totiž může kdykoli znovu objevit.

Komplikace oparu

Velmi komplikovaný může být průběh oparu u jedinců se sníženou imunitou, tedy například u onkologických pacientů, u nemocných AIDS nebo u lidí po transplantaci orgánů. Závažnější průběh má rovněž u jedinců s atopickým ekzémem. Nebezpečnou komplikací herpes viru může být i jeho zanesení do oka, které způsobuje zjizvení rohovky a spojivky, což v některých případech vede až ke slepotě. Méně častou komplikací je pak herpetická meningoencefalitida (zánět mozku a mozkových blan). Mezi její příznaky patří:

  • horečka,
  • světloplachost,
  • zvracení,
  • neurologické příznaky (dle postiženého laloku),
  • změny osobnosti,
  • poruchy řeči,
  • poruchy hybnosti,
  • výpadky zrakového pole.

U pohlavních oparů se infekce může rozšířit na další místa pohlavního ústrojí a způsobit například zánět pochvy. Nebezpečí může rovněž představovat genitální opar v těhotenství. Pokud se dítě nakazí před porodem nebo během porodu, mohou se u něj rozvinout různé formy infekce, včetně meningoencefalitidy i velmi nebezpečné novorozenecké sepse. V případě infekce plodu v časných fázích gravidity může rovněž dojít k potratu.

Prevence oparu

Zabránit vzniku oparu je velice obtížné, šanci na rozvoj infekce se ale můžete pokusit snížit tím, že se budete vyhýbat člověku s oparem, zamezíte používání společných ručníků, příborů a balzámů. V případě, že jste herpes virus už měli, snažte se vyhýbat stresorům, které by ho mohly opět vyvolat.

Nevystavujte se příliš často přímému slunci, podporujte svůj imunitní systém, dbejte na dostatek tekutin a vyhýbejte se alkoholickým nápojům a kouření. Doporučuje se rovněž pravidelný pohyb, dostatek spánku i otužování. Vzhledem k tomu, že HPV-2 se přenáší pohlavní cestou, je dobré používat bariérovou ochranu. Myslete však na to, že ani ta není 100%.

Zdroje: old.lf.upol.cz, benu.cz, drmax.cz 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).