Hlavní navigace

Akné

Až devadesát procent lidí se v průběhu dospívání setká s kožní chorobou, která je známá jako akné. Mezi typické příznaky tohoto onemocnění se řadí výsev hnisavých puchýřků a uzlíků na obličeji, ale také v oblasti krku, ramenou, hrudníku a zad. Pacienti by však pupínky rozhodně neměli vymačkávat, jinak jim totiž na pokožce zůstanou nevzhledné jizvy.

Co je akné?

Jako akné lékaři označují chronické zánětlivé onemocnění mazových žláz a vlasových folikulů (tzv. pilosebaceózních jednotek). Mezi nejvýraznější projevy této choroby přitom patří vznik charakteristických vřídků, jejichž výsev je způsoben právě uzavřením vývodů zmiňovaných mazových žláz. U každého člověka se pak příznaky objevují v různé intenzitě. Zatímco někteří mají po těle rozeseto pouze několik pupínků, jiní se mohou potýkat i s vážnými komplikacemi.

Akné, jež se řadí mezi neinfekční multifaktoriální onemocnění, nejčastěji postihuje dospívající pacienty, kteří se s jeho symptomy mohou potýkat i několik let (acne vulgaris). S nepříjemnými projevy této choroby se za život setká údajně až 90 % mladistvých, přičemž u žen incidence dosahuje vrcholu v rozmezí 14–17 let, u mužů je to pak rozmezí 16–19 let. Kromě akné v pubertě však může dojít k rozvoji tohoto onemocnění také u novorozenců, kojenců či batolat a výjimkou není ani akné u dospělých.

Jedno z nejčastějších chronických onemocnění kůže, kterým akné bezpochyby je, postihuje zejména oblasti kůže bohaté na přítomnost folikulů mazových žláz. Sem patří hlavně horní polovina trupu, horní polovina zad, ale také obličej, kde bývají příznaky akné na první pohled jasně viditelné. Nejvíce si přitom pacienti stěžují na tyto problémy:

  • akné na čele,
  • akné na nose,
  • akné na tvářích,
  • akné kolem úst
  • akné na bradě,
  • akné v uchu,
  • akné na krku.

Kromě akné na obličeji však někdy dochází také k výsevu akné ve vlasech a objevit se může také akné na ramenou, akné na hrudi nebo třeba akné na rukou. Nejen v pubertě pak u pacientů dochází k výsevu akné na zádech a bolestivé vřídky se mohou objevit také na zadní straně stehen nebo třeba na zadku. Akné ovšem není infekční, takže není třeba se bát, že se člověk od nemocného nakazí.

Co způsobuje akné?

K rozvoji chronického zánětu dochází vlivem zvýšené produkce mazu a ucpání vývodu mazových žláz či vlasových folikulů. To se většinou děje z důvodu působení ženských a mužských hormonů, které u pacienta nejsou v rovnováze, konkrétně pak na vině bývá převaha mužských hormonů zvaných androgeny. S nadměrnou produkcí mazu zároveň souvisí i skutečnost, že se pleť více mastí.

Stagnace sekretu obsaženého v ucpaném váčku vede k přemnožení přítomných bakterií (například Propionibacterium acnes), výsevu nevzhledných pupínků a rozvoji zánětlivé reakce. Pokud jsou pupínky nezánětlivé, hovoříme o komedonech a mikrokomedonech, ty zánětlivé pak zahrnují papuly, pustuly a cysty. Stav pacienta může navíc ještě zhoršit přítomnost roztočů a kvasinek.

Příčiny akné ovšem mohou být velmi různorodé. Podle lékařů hraje při rozvoji tohoto onemocnění důležitou roli hned několik faktorů, kam patří například genetické vlivy. Rodinný výskyt akné je totiž velice častý, přičemž geneticky je dána také velikost či funkce mazových žláz, tvorba keratinu a produkce hormonů v organismu pacienta.

Hormonální faktory

Je dobře známo, že produkce kožního mazu výrazně souvisí s hormonální regulací. V pubertě množství vyprodukovaného kožního mazu stoupá a jeho kvantita i kvalita má následně vliv také na intenzitu charakteristických projevů akné. Sekreci mazu stimulují androgeny různého původu, jejichž hladina se u dospívajících zvyšuje. Ty pak urychlují množení buněk mazových žláz.

K útlumu produkce mazu dochází vlivem estrogenů, takže je možné pozorovat, že se akné u žen zlepšuje v estrogenní fázi menstruačního cyklu, při ovulaci nebo během těhotenství. Horší je naopak v luteální fázi cyklu a v začátcích gravidity. Riziková je i zvýšená citlivost receptorů pro androgeny mazových žláz ve chvíli, kdy je hladina androgenů v normě. Na funkci mazových žláz pak mají vliv také hormony hypofýzy a štítné žlázy či glukokortikoidy nadledvin.

Bakterie

Patogenezi akné mohou nepřímo ovlivnit také bakterie s názvem Propionibacterium acnes či Propionibacterium granulosum. Jedná se o anaerobní organismy množící se ve vývodech folikulů mazových žláz, které působí antigenně a produkují biologicky aktivní látky, jako jsou lipázy, proteázy a hyaluronidáza. U osob, které trápí akné, můžeme většinou najít zvýšený počet těchto bakterií.

Další možné rizikové faktory

  • porucha keratinizace a zvýšená tvorba rohovějících buněk,
  • nadměrný stres, který způsobuje vyšší produkci adrenalinu,
  • používání léků, které obsahují lithium, barbituráty či androgeny,
  • chronické užívání amfetaminů a dalších podobných léků,
  • užívání anabolických steroidů,
  • špatná péče o pleť,
  • podráždění pokožky,
  • nevhodné stravovací návyky,
  • kouření a zvýšená konzumace alkoholu.

U těžších forem akné, jako je například acne conglobata, se často prokáží také další faktory, jako je například porucha buněčné imunity, hypoalbuminémie a zvýšená hladina imunoglobulinů.

Jaké má akné příznaky?

Akné postihuje především tzv. seboroickou predilekční lokalizaci, kam se řadí obličej, záda a hruď, ale někdy také ramena a paže. Většina pacientů si pod pojmem akné představí pokožku pokrytou začervenalými pupínky, které na okolí působí nevzhledně a jejich výsev může být navíc doprovázen nepříjemnou bolestí. Existuje však více druhů tohoto onemocnění, které rozlišujeme podle převládajících kožních projevů. Konkrétně se jedná o:

  • acne comedonica – projevuje se vznikem drobných nezanícených teček na kůži,
  • acne papulopustulosa – projevuje se výskytem začervenalých, zčásti zanícených, bolestivých pupínků,
  • acne indurata et abscedens – těžší formy akné, které se projevují tvorbou tuhých bolestivých hrbolů či abscesů,
  • acne cystica a nodulocystica (conglobata) – cystické akné představuje nejtěžší formu nemoci, jež se projevuje výsevem hnisajících červenofialových hrbolů, které se hojí za vzniku cyst spolu s jizvami.

Stejně tak, jako je možné popsat jednotlivé druhy akné podle jejich charakteristických kožních projevů, můžeme také rozlišit typy pupínků, s nimiž se pacienti obvykle potýkají. Těm se říká třeba i beďary, uhry nebo furunkly. Patří sem:

  • otevřený komedon (černá tečka) – drobný, plochý útvar na povrchu kůže, který vzniká ucpáním mazových žláz, zánět zde ovšem neprobíhá,
  • uzavřený komedon (bílá tečka) – vyvýšená léze pokrytá bílou čepičkou, která vzniká stejně jako komedon ucpáním mazových žláz,
  • uhřík – zarudlý, zanícený a vyvýšený pupínek, který je vyplněný hnisem a obvykle také bolestivý, někdy se tak ale hovorově označují všechny druhy lézí (komedony, papuly i pustuly),
  • papula – pevný a zanícený pupínek, který je vyvýšený, ale nemá hnisavý obsah,
  • pustula – zanícený pupínek, který je naplněný hnisem a vypadá jako větší bílá tečka,
  • uzlík – tvrdá léze uložená hluboko v kůži, která se většinou nachází v oblasti zad a ramen,
  • cysta – měkká léze plná hnisu, která je stejně jako uzlík uložena hluboko v kůži a vzniká po prasknutí stěny folikulu v pozdějších fázích zánětu.

Primárním projevem akné je bílý komedon, který se později mění na komedon černý. Takové léze se však postupem času mohou zánětlivě proměňovat, přičemž na daných místech vznikají papuly a pustuly. V těžších případech se pak mohou objevit také abscesy, mazové cysty a rohové cysty.

Papuly a pustuly se obvykle hojí během deseti dnů, a to bez většího poškození pokožky. Výraznější zánětlivé procesy však po zahojení mohou na postiženém místě zanechat jizvu, která může být jak vpadlá, tak i keloidně vyvýšená. Některé faktory ovšem mohou onemocnění ještě zhoršit. Sem patří například:

  • škrábání a snaha o vymačkávání pupínků,
  • přílišné tření a tlak na postižená místa,
  • pobyt v horkém a vlhkém prostředí (opalování),
  • používání nevhodných aknegenních lokálních přípravků,
  • práce s minerálními oleji a chlorovanými hydrokarbony,
  • terapie kortikosteroidy, androgeny, lithiem, cyclosporinem a dalšími přípravky.

Kromě fyzických obtíží, které může akné u pacienta vyvolat, je toto onemocnění často také zdrojem psychických problémů. Obzvlášť v těžších případech a ve chvíli, kdy člověka trápí silné akné na obličeji a dalších viditelných částech těla, může dojít k rozvoji depresí, úzkosti či komplexu méněcennosti, jelikož pacienti mívají snížené sebevědomí a raději se straní společnosti.

Velmi problematické bývá pro pacienty trpící těžkými formami akné také navazování vztahů s vrstevníky či s opačným pohlavím. Nemoc jim zároveň může komplikovat pracovní život, a to obzvlášť v zaměstnání, kde vzhled hraje důležitou roli. Výjimkou pak není ani posměch ze strany okolí nebo šikana.

Aby alespoň částečně zamaskovali svůj problém, pacienti se často snaží akné zakrýt silnou vrstvou make-upu. V extrémních případech to může vést i k situacím, kdy s make-upem chodí spát a neodličují se ani na noc, jelikož se partnerovi bojí ukázat přirozený vzhled své pleti. Kromě toho se tito lidé většinou vyhýbají očnímu kontaktu, jsou plaší, odmítají se fotit a celkově se nezapojují do žádných sociálních interakcí.

Druhy akné

Podle toho, kdy se akné u pacienta objeví, co ho způsobuje a jaký má průběh, lékaři rozlišují několik klinických variant tohoto onemocnění.

Acne neonatorum

Novorozenecké akné vzniká v prvním týdnu života dítěte a v průběhu následujících dvou měsíců zase spontánně mizí. Typickým projevem u malých pacientů jsou zánětlivé pupínky v oblasti obličeje, a to hlavně na tvářích, na čele a na bradě. Většinou se jedná o uzavřené komedony, může však dojít také k výsevu černých teček, papul a pustul.

Acne infantum

Dětské akné, které se označuje také jako akné u batolat, acne infantilis či acne juvenilis, se projevuje u malých pacientů ve věku od tří do dvanácti měsíců. Symptomy jsou nejvíce patrné na obličeji (především na tvářích), přičemž chlapci bývají výsevem pupínků postiženi mnohem častěji než dívky. Důvodem rozvoje těchto problémů je rychlý pokles estrogenů po porodu, zvýšené vylučování gonadotropinů a zvýšená produkce testosteronu.

Akné dospělých žen

Bez ohledu na výskyt akné v pubertě se u žen po 18. či po 25. roce věku může objevit tzv. acne postpubertalis. Příčinou bývá vyšší citlivost mazových žláz vůči androgenům, přičemž mezi typické příznaky patří vznik zánětlivých uzlíků v nasolabiálních rýhách či na bradě. Komedony ale obvykle chybí, jelikož keratinizace epitelu folikulu mazových žláz porušena nebývá.

Acne premenstrualis

Co se týče akné v dospělosti, výjimkou není ani náhlý vznik bolestivých zánětlivých hrbolků několik dní před nástupem menstruace, a to vlivem fyziologických výkyvů hormonálních hladin. Postižena přitom bývá hlavně oblast brady, ale i nasolabiální rýhy či postranní partie tváří. Vzácněji si pak ženy stěžují také na pupínky na ramenou nebo na hrudi v oblasti výstřihu.

Acne androgenica (virilizující syndromy)

Tento druh akné vzniká u dospělých žen v důsledku nadprodukce ovariálních či adrenálních androgenů, což může být způsobeno například syndromem polycystických ovarií či rozvojem nadledvinových a ovariálních tumorů, jako je arhenoblastom či luteom. Spolu s klasickými příznaky akné jsou zde často přítomné i další projevy virilizace, jako je hirsutizmus nebo třeba mužský typ ochlupení.

Acne excoriata

Snaha o vymačkávání akné a škrábání zpočátku nenápadných projevů tohoto onemocnění může roznést akné i na další části těla a způsobit vznik acne excoriata. Následuje zánětlivá reakce, která je mnohem výraznější než původní problémy a pupínky se mohou velmi dlouho hojit, přičemž na postižených místech často vznikají hemoragické krusty, hyperpigmentace či nevzhledné jizvy.

Acne conglobata

Závažná forma akné, která bývá spojena se vznikem splývajících zánětlivých hrbolů či abscesů, je typická spíše pro muže. Další charakteristické příznaky zahrnují píštěle a nekrózy a výjimkou nejsou ani výrazné atrofické či hypertrofické jizvy. Nejvíce postižena je přitom oblast hrudníku, ramen, paží a hýždí. Obličej v tomto případě tolik zasažen nebývá.

Acne inversa

Tato varianta, která se někdy označuje také jako apokrinní akné, představuje těžkou formu acne conglobata. Mezi typické symptomy tohoto onemocnění patří splývající abscesy s hemoragicko-purulentním obsahem a píštěle, které se objevují v oblastech, kde dochází k výraznému tření kůže navzájem (například třísla či podpaží). Sekundárně pak dochází k postižení apokrinních žláz a bývá přítomna také hypalbuminémie či porucha buněčné imunity.

Acne fulminans

Život pacienta může ohrozit acne fulminans, což je akutně probíhající forma, která bývá spojena se vznikem nekróz, tvorbou vředů a celkově toxickou symptomatologií. Dostavit se tak může také horečka, bolest kloubů a svalů, nevolnost, hubnutí a další nepříjemné projevy. Toto onemocnění vyžaduje hospitalizaci a včasné zahájení léčby.

Další varianty akné

  • acne tropicalis – forma onemocnění, která se rozvíjí v tropickém klimatu, a to především u mužů s anamnézou akné,
  • acne venenata – varianta vyvolaná působením chemických látek, které mají komedogenní účinky (například vazelína, minerální oleje, dehet, chlor, zubní pasty…),
  • acne cosmetica – druh akné, jenž vzniká při nadužívání kosmetických přípravků a make-upu, které ucpávají mazové žlázy,
  • acne medicamentosa – příčinou tohoto typu akné je užívání některých léků a léčivých přípravků,
  • acne aestivalis – forma označovaná také jako Mallorca akné se vyskytuje nejčastěji u žen ve věku 25–40 let, které prodělaly akné v pubertě, přičemž k výsevu charakteristických projevů dochází vlivem vystavení pokožky UV záření.

Diagnostika

Odhalit, že u pacienta došlo k rozvoji akné, je obvykle velice snadné. Lékařům totiž většinou stačí pohled na charakteristické kožní projevy, které jim prozradí, že se jedná právě o toto zánětlivé kožní onemocnění. V rámci diferenciální diagnostiky je pak v některých případech nutné odlišit příznaky akné od jiných chorob, jako je například rosacea, dermatitis perioralis a vzácněji G-folikulitida, seboroická dermatitida, sarkoidóza nebo třeba lupus erythematosus.

Jak léčit akné?

Pacienti, u kterých se rozvinou nepříjemné kožní projevy popisované choroby, se nejčastěji ptají, co na akné pomáhá a jak se zbavit akné, aby tento problém již nemuseli dále řešit. Ačkoliv akné u většiny pacientů do 20–25 let věku vymizí, někdy mohou jeho projevy přetrvávat mnohem déle. V dospělosti bývá tímto nepříjemným onemocněním postiženo zhruba 1 % mužů, ale také až 5 % žen.

Léčbu akné je vhodné zahájit co nejdříve, ideálně již v okamžiku, kdy se na kůži objeví první projevy této nepříjemné nemoci. Jedině tak lze totiž zabránit budoucímu rozvoji těžších forem a vzniku nevzhledných jizev. Volba vhodné terapeutické metody přitom závisí hlavně na závažnosti klinického obrazu. Vliv má tedy:

  • počet a druh pupínků,
  • rozsah postižení pokožky,
  • délka onemocnění,
  • způsob hojení.

Preferovaným druhém léčby je využití kombinace lokálních léčiv a dalších metod, přičemž terapie musí být vždy dlouhodobá a pacient by měl pečlivě dodržovat veškerá zavedená opatření. Důležitá je přitom hlavně jeho aktivní spolupráce a důsledné čištění pleti alespoň dvakrát denně. Možných způsobů léčby je pak hned několik.

Lokální léčba akné

Boj proti akné obvykle začíná nasazením lokálních léčiv, která by měla omezit tvorbu mazu a tím pádem potlačit i vznik škodlivých bakterií. Zatímco vhodným doplňkem terapie je odborné kosmetické ošetření, mezi ověřené nástroje při léčbě nepříjemných pupínků patří především krémy proti akné s obsahem účinných látek.

Lékem první volby přitom bývají retinoidy na akné, jako je například tretinoin, adapalen či isotretinoin, které zabraňují vzniku prvotních mikrokomedonů. Tyto přípravky na akné mohou zpočátku způsobit zvýšené olupování, začervenání a pálení pokožky, dnes jsou však základem terapie všech forem tohoto kožního onemocnění.

Mezi další léky na akné patří kyselina azelaová, kyselina salicylová nebo alfa-hydroxy kyseliny. Pacienti mohou užívat také lokální antibiotika (erytromycin, klindamycin), která jsou vhodná k přeléčení zánětlivých změn menšího rozsahu, či benzoylperoxid s baktericidními a protizánětlivými účinky. Někteří lidé pak doporučují také další přípravky, jako je například tea tree olej na akné nebo koloidní stříbro na akné.

Je-li na vině například přemnožení drobného roztoče známého jako demodex, k léčbě akné se také používají externě aplikované látky. Vhodná je třeba zinková mast na akné, ale také přípravky bohaté na síru, bór a sekundárně pak ivermektin, pyrethroidy či niacin. Po aplikování zmiňovaných látek může přechodně dojít ke zhoršení situace, což by však pacienti neměli interpretovat tak, že daný lék na akné nepomáhá.

Fototerapeutická léčba

V kombinaci s použitím kosmetiky na akné je možné u lehčích forem onemocnění vyzkoušet také fototerapii. Jedná se o destrukci bakterií, které rozvoj akné způsobují, prostřednictvím světla, čímž dojde k rychlejšímu vyléčení zánětlivých ložisek.

Léčba akné laserem

Další možností léčby akné je neinvazivní laserová terapie (LLLT neboli Low Level Laser Therapy). Laser v tomto případě funguje na principu biostimulace mitochondrií v jednotlivých buňkách k výrobě ATP, což pomáhá energizovat buňky a zvýšit produkci kolagenu. Kromě odstranění výrazných projevů akné dokáže tato metoda také upravit zbytnělé pozůstatky kůže a jedná se o dobrý způsob, jak se zbavit jizev po akné.

Chemický peeling

Akné je možné léčit také pomocí chemického peelingu s ovocnou kyselinou ve 40–70% koncentraci. Zpočátku dochází k naleptání pleti a následuje neutralizace, což vede k vymizení zrohovatělých částí pokožky a uvolnění prostoru pro nové buňky. Jizvy po akné je poté možné vyhladit díky jehličkové radiofrekvenci.

Celková léčba

V případě těžšího průběhu nemoci se obvykle přistupuje k celkové léčbě. Hormonální akné je u žen trpících výrazným maštěním pleti a zaníceným akné, které se zhoršuje v období před menstruací, možné potlačit prostřednictvím nasazení hormonální antikoncepce. Nejčastěji se jedná o kombinaci ethinylestradiolu s cyproteron acetátem nebo norgestimatem, tuto terapii je však nutné doplnit také užíváním lokálních přípravků.

Rozsáhlejší postižení pokožky například na zádech se obvykle řeší prostřednictvím užívání celkových antibiotik, kam patří například doxycyklin, minocyklin, lymecyklin, ale i makrolidová antibiotika. Vlivem masivního používání antibiotik však během posledních let narůstá výskyt rezistentních kmenů Propionibacterium acnes, a proto se doporučuje užívat je pouze u těžších forem akné a zároveň je kombinovat i s jinými léčebnými metodami.

Dalším způsobem celkové léčby akné je použití systémového isotretinoinu, což je derivát vitamínu A, jenž dokáže ovlivnit veškeré základní patofyziologické mechanismy vzniku akné. Podává se většinou 4–6 měsíců, a to především u těžkých zánětlivých případů s tendencí k jizvení, ale také u mírnějších forem, kde jiná terapie nezabírá, v případě zvláštních forem akné nebo u pacientů, kterým přítomnost akné způsobuje psychické problémy.

Změna stravovacích návyků

Problémy s akné může pacientům pomoci zmírnit také správná strava. Základem jsou přitom potraviny bohaté na antioxidanty (borůvky, červené hrozny), zinek (játra, kapusta, brokolice) nebo omega-3 mastné kyseliny (různé druhy ryb). Vyvarovat by se pacienti, které trápí akné, naopak měli zvýšené konzumace potravin s obsahem bílého cukru, mléčných výrobků, tučných jídel, bílé mouky a dráždivých kořenících směsí.

Kromě toho je samozřejmě důležité dodržovat pitný režim a dbát na pravidelnost stravování. Pozitivní vliv mají údajně i bylinky na akné, jako je například šalvěj (obsahuje protizánětlivé složky), ostropestřec, kopřiva či pampeliška lékařská.

Prevence

Ačkoliv spoustu faktorů, které mohou mít na výskytu akné svůj podíl, ovlivnit nelze, některá preventivní opatření mohou být v boji s tímto kožním onemocněním velmi účinná. Co by tedy pacienti, kteří mají s akné problémy, měli dělat?

  • Jezte vyváženou stravu bohatou na vitamíny a minerály,
  • dodržujte dostatečný pitný režim,
  • čištění pleti provádějte pravidelně, ráno i večer,
  • používejte speciální čistící přípravky vhodné pro problematickou pleť,
  • používejte speciální dekorativní kosmetiku na akné (například maska na akné),
  • pupínky si nikdy neškrábejte ani se nepokoušejte je vymačkávat,
  • vyhněte se kouření a konzumaci alkoholu, což může akné zhoršovat.

Zdroje: wikiskripta.eu, solen.cz, eucerin.cz, medicinapropraxi.cz

Co je akné?
Jedná se o chronické zánětlivé onemocnění mazových žláz a vlasových folikulů, které nejčastěji postihuje dospívající pacienty. S nepříjemnými projevy této choroby se údajně setká až 90 % mladistvých, nevyhýbá se však ani novorozencům, kojencům a batolatům. Výjimkou pak není ani akné u dospělých.
Kde se akné nejčastěji vyskytuje?
Akné postihuje zejména oblasti kůže bohaté na přítomnost folikulů mazových žláz. Sem patří především oblast obličeje, kde bývají příznaky akné jasně viditelné, přičemž nejvíce si lidé stěžují na akné kolem úst, na čele, na nose, na tvářích, na bradě nebo na krku. Kromě toho dochází k výsevu pupínků také v horní polovině zad a horní polovině trupu, ale postižena bývá i oblast ramen a horních končetin, zadní strana stehen nebo hýžďová oblast.
Jak se akné projevuje?
Charakteristickým znakem akné je rozsev pupínků, které působí nevzhledně a někdy také pacientům způsobují nepříjemnou bolest. Lékaři rozlišují několik různých druhů těchto útvarů, kam patří otevřený komedon (černá tečka), uzavřený komedon (bílá tečka), uhřík, papula, pustula, uzlík a cysta. Kromě těchto příznaků se však akné může u pacientů projevit také rozvojem psychických problémů.
Čím se akné léčí?
Léčbu akné je vhodné zahájit co nejdříve, ideálně hned ve chvíli, kdy se objeví první projevy nemoci. V dnešní době existují různé metody, jak se zbavit akné, kam patří například lokální léčba přípravky s obsahem účinných látek (retinoidy, kyselina azelaová, antibiotika, bezoylperoxid, zinková mast), fototerapie, léčba akné laserem, chemický peeling či celková léčba prostřednictvím antibiotik, systémového isotretinoinu či hormonální antikoncepce. Důležitá je pak také úprava jídelníčku.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).