Hlavní navigace

Hubnutí před lety a dnes: Rozum šel úplně stranou, říká psycholožka

Tereza Víchová

Iva Málková se problematice obezity věnuje již více než třicet let. V roce 1990 založila společnost STOB, která sdružuje na tři sta psychologů, lékařů, nutričních terapeutů, cvičitelek a dalších odborníků, jejichž cílem je pomáhat všem, kteří chtějí hubnout s rozumem. „Člověk, který jednou zhubne, se už nikdy nemůže chovat jako ten, který hubnout nikdy nemusel,“ zdůrazňuje.

Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Psycholožka Iva Málková stála u zrodu společnosti STOB (STop OBezitě) a hubnutí se věnuje už desítky let. Sama na sobě vyzkoušela všechny možné typy diet, stravovacích návyků, doplňků stravy. Podle ní nemá spousta z nás problém zhubnout, ale spíš svou váhu udržet. Kdo totiž jednou hubnul, už musí jídlo a jeho skladbu do budoucna řešit pořád.

V dalších letech nám podle Ivy Málkové k vysněným kilům bude pomáhat elektronika (třeba kamerka za uchem, která spočítá, kolikrát jsme kousli), ale zároveň stoupá obecná potřeba vrátit se „ke kořenům“ – přemýšlet i o jídle, zvolnit, jít cestou přirozena. Jíst znovu jako děti – tedy tehdy, když máme fyziologický hlad. S Ivou Málkovou jsme probrali hubnutí dříve, dnes i za pár let. Přinášíme s ní rozhovor k výročí 10 let serveru Vitalia.cz.

Vzpomenete si, co z diet jste sama na sobě zkusila třeba před deseti lety?

Největší oběť, kterou jsem položila na oltář poznání, byla detoxikace v Thajsku. Pojem detoxikace je skloňován ve všech médiích, občas obohacený o zbavování se parazitů. Já si vybrala za drahé peníze šestidenní hladovku, kdy kromě těla trpěla i duše. Netušila jsem, že to obnáší i ranní a večerní klystýry, a pronásledovaly mě pak ještě dlouho myšlenky, jak si ničím svoji vlastní střevní mikroflóru. To, co jsem však přijala, je hubnutí na Srí Lance, kde klienti pod vlivem ájurvédy konzumují kvalitní, převážně rostlinnou stravu, radostně se hýbou (taiči, jóga, mnohakilometrové procházky podél moře) a zklidňují svoji psychiku. To samé učí STOB již desítky let a je jedno, jak to budeme nazývat.

Čemu jsme byli ochotní dříve věřit a za co „dietního“ utrácet?

Nabízely se úplné nesmysly, třeba různé spalovače tuku, akupresurní náušnice na hubnutí. Všechno mělo velice sugestivní reklamu, jména propůjčila řada známých osobností. A emoce převládly nad raciem.

Pamatuji si zázračný ananas z teleshoppingu.

Ano, ananasové dropsy. Neměnili jsme jídelníček, ale nakupovali. Rozum šel úplně stranou. To ale funguje pořád, jinak by byznys s hubnutím tak nekvetl. Dělali jsme k tomu výzkum, a dokonce i vysokoškoláci podlehnou reklamě. A k tomu se rozvíjel čím dál větší tlak obchodníků, abychom víc jedli. Akce jedna plus jedna zdarma. Nebo popcorn v kině. Koupíme si ho proto, že nám ho nabízejí. Má vysoký glykemický index a za chvíli po něm máme hlad. Za rohem číhají fastfoody. Jsme pod vlivem vnějšího prostředí.

Ale jak tomu odolat?

Učíme lidi, že je nedůstojné řídit se tím, co chce někdo jiný. Mluví se o toxickém prostředí. Měli bychom se vracet k tomu, co jsme uměli dřív a umí to děti. Jíst přirozeně a když máme hlad, ale fyziologický hlad, ne emoční.

Velký boom zažily před časem krabičkové diety. Ty musely přece dobře stanovit, že popcorn nepotřebujeme.

Ano, krabičky byly v kurzu. A různé kvality, mohl to být i „odpad“ z restaurací. Ale mnohé byly a jsou kvalitně udělané. Každá dieta je dobrá v tom, že se zamyslíme nad tím, co jíme a kolik toho jíme. To je lepší než jíst neuvědoměle a automaticky. Velká výhoda krabiček je, že se na nich dá naučit, jaké množství jídla si máme dát, a rozšíří nám to repertoár jídelníčku. Co mi ale nevyhovuje, je fakt, že mi třeba přivezou něco úplně jiného, než na co mám chuť. To je jejich úskalí. A také cena. Jsou dobrá inspirace, ale nevidím je jako trvalé řešení.

 

Co je trvalé řešení?

Člověk, který zhubne, protože to potřeboval, se nemůže chovat už nikdy jako ten, který hubnout nikdy nemusel. Musí se už v jídle pořád kontrolovat. A vědět, že když projde kolem lednice a kousne si do klobásy nebo tučného sýra, může to být to samé, jako když si dá kuřecí řízek se zeleninovou oblohou. Je však třeba najít takovou kontrolu, která je přijatelná na celý život.

To je asi univerzální návod pro jakoukoliv dobu. Ale sama jste uvedla, že byznys s hubnutím kvete. Kdo teď vydělává na našich kilech navíc?

Jsou to různé frančízy nebo směry, kterým velí nějaká osobnost. Guru, který řekne, jak se cítí skvěle, když jí, nebo nejí to či ono. To je prima, cítíme pozitivní emoce. Jakmile ale onu dietu nebo doporučení držíme, zjistíme rychle, že je to třeba nepříjemné, vydržíme měsíc a dál to nezvládneme. Navíc dramatické změny škodí tělu.

Diet bylo a je nepřeberně. Od těch „vajíčkových“ před lety po dnešní doporučení, co na talíř nedávat. Třeba lepek. Co říkáte na tohle?

Dnes jsem ochotni měnit radikálně jídelníček, to dřív tolik nebylo, a navíc pod neodborným vedením. Nejíme třeba maso, lepek, líbí se nám syrová strava. Jsme zmatení a tělu chybí základní živiny. Ve výsledku pořád zkoušíme něco nového a máme pocit neúspěchu. Výsledkem je tzv. naučená bezmocnost. Zase se to nepovedlo a celý život trávíme hubnutím. Znovu navštívíme nějakého guru a byznys s hubnutím kvete. Ještě si koupíme za tisíce různé „zázraky“ v podobě doplňků stravy. Jako psycholog vidím, jak to je hrozně demotivační.

Asi nejste příznivce doplňků stravy na hubnutí?

Něco jiného jsou farmakologičtí pomocníci, ale to je jiná kapitola. Doplňky stravy na hubnutí podle mě nepotřebujeme. Kdyby tak zázračně fungovaly, nebude obezita. A žádné studie neprokázaly, že by měly významný vliv. V celkovém životním stylu je užívání doplňků stravy zanedbatelná položka.

Jak jsme na tom dnes s jídelníčkem kromě diet? Už více přemýšlíme nad tím, co si naložíme na talíř?

Roste příjem ovoce a zeleniny, i drůbežího masa, to je pozitivní. Mnohem více než dříve se stravujeme venku v restauracích, ne doma. A tady se také dají najít kvalitní pokrmy. A v obchodech nebo na trzích je také čím dál větší výběr opravdu dobrého jídla.

Třeba superpotraviny?

„Superpotraviny“ nebo „jedy“ jsou také symboly dneška. V časopisech často čteme, bez jakých „deseti superpotravin“ se neobejdeme. Ale to je zase odpoutání se od přirozenosti, zase nám někdo nebo něco říká, co a jak bychom měli dělat. Můj postoj je, že žádná potravina není škodlivá, vždycky jde o množství.

Dá se dnešní výběr potravin nějak dobře zohlednit do jídelníčku?

Můžeme si vybrat nutričně výhodné potraviny, která nám ale zároveň chutnají. Když je třeba někdo zvyklý na uzeniny a vezme si klobásu se šmakounem, kde je místo špeku bílek, ušetří spoustu kalorií a ještě mu to může i chutnat. Snažíme se nahrazovat tak, aby to lidem i chutnalo. Výběr se zvyšuje a to je dobře.

Jak se proměňují ti, kdo chtějí hubnout? Třeba u vás ve STOB, jací byli lidé tady dřív a dnes?

Dramaticky stoupá vliv a využití internetu, takže tady klienti mládnou. Naší klasikou je docházet jednou týdně na hodinu cvičení a dvě hodiny psychoterapie po dobu deseti týdnů, ale do kurzů chodí méně lidí než dříve, věkově hlavně mezi čtyřiceti a padesáti lety. Internet funguje hlavně díky úspoře času a také je tu dlouhodobý kontakt a podpora ve skupinách. To odborník fyzicky nikdy tolik nezvládne. Já sice stále kladu důraz hlavně na obsah, ale na internetu je důležitý i grafický kabát, to mě učí moje dcery.

Do budoucna tedy budeme hubnout jen „na síti“?

Určitě bude postupovat i elektronická pomoc. Když jíte, můžete být napojený na počítač, který třeba sleduje, kolikrát kousnete, aby to bylo správně a tělu užitečně. Nebo si dáte za ucho mikrokameru, která dá signál, že jíte moc rychle. To mě trochu děsí, protože my naopak učíme lidi napojovat se na potřeby svého těla.

A co jídelníček, jaké nastanou změny tady?

Vyvíjejí se třeba různé „božské“ nápoje, nemusíte kousat, o nic se starat, je to vyvážená strava. Pro lidi, kteří chtějí vše zdravé, bio a aby tělo dostalo to nejlepší. Ale také nás to nutí se stále více sledovat a všechno měřit. Třeba takové krokoměry. Určitě super věc, která nás hlídá v pohybu. Ale když si představím mobil u ucha, který mi ráno řekne, „že jsem se špatně vyspala“, už je to asi moc. Technika je skvělá věc, ale všechno chce zlatou střední cestu. Přece je divné, že když se můžu hýbat v krásné přírodě, jdu místo toho na pás, abych měl naprosto přesně zmapovaný výdej a změřené kdeco.

Evropský den obezity

Kontakt na místa, kde si můžete až do 18. 5. zdarma nechat změřit složení těla a setkat se s odborníky, najdete na www.stob.cz a na www.stobklub.cz.

To nezní moc optimisticky.

Je to jen jeden směr. Současně k nám ze západu čím dál víc proniká mindfulness. Mnozí z nás zase začnou víc vyhledávat lidské vztahy, chtějí se najíst dobře a jídlo si vychutnat. Vždyť spousta z nás si jídlo více fotí, než aby si ho opravdu vychutnala. Chci věřit, že se k sobě samým a vztahům vrátíme. Ale těžko říct, jestli to bude za deset, nebo třicet let.

Mindfulness, jíst jako děti… proč to už neumíme a co to vlastně přesně znamená?

Když má malé dítě hlad, jí, kolik potřebuje. Miminko nemůžete „překojit“. Když jeho potřebu hladu i později rodina respektuje, tak takové dítě pak většinou jako dospělý nemá nadváhu. Třeba o Velikonocích se takový člověk možná přejí. Druhý den mu není dobře a tělo si řekne, aby tolik nejedl. Problém je, že se v průběhu života učíme tzv. emočnímu hladu, ne fyziologickému. Jíme na pohodu nebo na stres.

Jak to vypadá v praxi?

Už u těch dětí to vidíte. Dítě brečí, protože chce mámu, a ta mu vrazí do ruky rohlík. Naučí se, že se stres vyřeší jídlem. Nebo když jsou děti ve školce hodné, dostanou bonbón. Na tu pohodu. Později jsme večer unavení z práce a zaplácneme se jídlem. Místo abychom si třeba uvědomili, že je čas zvolnit. Přejíme to.

tipli

Na tyhle i další problémy upozorňuje Evropský den obezity, který připadá na 18. května. Co u jeho příležitosti nabízí třeba STOB?

Je to příležitost mluvit o problémech. Máme své lektory celý tento týden na mnoha místech v republice. Každý má šanci se u nich stavit, nechat si změřit složení svého těla a v krátkém rozhovoru se vše vyhodnotí. Zjistí se, zda je problém v psychice, výživě, nebo nedostatku pohybu. Lidé si mohou odnést materiály se zapsaným cílem, s takovým, kde je velká naděje, že při jeho plnění budou úspěšní, a to bude roztáčet spirálu dalších úspěchů. Lektoři je pozvou do kurzů STOBu. Naší snahou je odstartovat zamýšlení se nad sebou a nějakou změnou v životě.

PhDr. Iva Málková

Vystudovala psychologii na FF UK v Praze. V 80. letech začala v Česku jako první využívat kognitivně-behaviorální terapii obezity. V roce 1990 se svým mužem založila STOB – společnost zaměřující se na pomoc při hubnutí, cestou bez diet a striktních omezení, trvalou změnou životních návyků. Pořádala a pořádá kurzy a pobyty pro zájemce o hubnutí. Školí lektory v oblasti výživy a kognitivně-behaviorální terapie obezity. Za její kariéru jí rukama prošly stovky tisíc klientů. Metody, které sama vyvinula, naučila zhruba 1000 lektorů. Napsala několik knih a mnoho praktických brožur. V r. 2015 předala STOB dcerám, které spolu s partnery rozvíjejí v rámci STOBklub navíc internetové programy.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).