Narodil se v Benátkách, zemřel v Duchcově na syfilis. Casanova se smál esoterice, a věřil magii

Letos si připomínáme přesně 300 let od jeho narození. Giacomo Girolamo Casanova byl považován nejen za svůdníka a spisovatele, ale byl také okultistou, svobodným zednářem, hazardním hráčem, intrikánem, špiónem a politikem. Proslavil se jen proto, že po sobě zanechal hutné literární dílo a zápisky o vlastním životě. Jaký byl jako člověk, jak žil, jakými neduhy trpěl a jak zemřel? Poslední roky svého života strávil v Čechách, měl  deprese a uvažoval o sebevraždě.

Od dětství se zajímal o magii a medicínu

Giacomo Girolamo Casanova (1725– 1798) byl Ital. Narodil se v Benátkách, ale zemřel v českém Duchcově. Jeho původ není stoprocentně jasný, spekuluje se o tom, že byl nemanželským dítětem jednoho šlechtice. Jeho rodiče, kteří jej vychovali, byli umělci: matka herečka a otec tanečník. 

Měl čtyři sourozence, z nichž dva se věnovali umění a proslavili se jako malíři. Po brzké smrti nevlastního otce byl vychováván babičkou Marziou Farussio, která ho jednou odvezla k čarodějnici, aby vyléčila chlapcovo chatrné zdraví a opakované krvácení znovu, což se díky speciální masti a zaříkání povedlo, tvrdil Casanova později. 

Přečtěte si také:

Život pohádkáře Andersena: Těžké dětství, nešťastné lásky a výbuchy vzteku

Tento zážitek údajně ovlivnil život Casanovy natolik, že se sám celoživotně zajímal o léčení, okultismus a magii, i když se veřejně vysmíval lidem, kteří ezoterickým naukám nekriticky propadli a důvěřovali. Určitě tak chtěl poukázat především na nutnost vlastní zkušenosti, kterou on prokazatelně měl. Jevil se jako velmi nadaný chlapec, proto získal dostatečné vzdělání ve všech oborech: historii, astronomii, matematice, hře na housle i jazycích, uměl latinsky i řecky. 

Později studoval v Padově práva a filozofii, ale nedá se spolehlivě doložit, zda toto studium vůbec dokončil. Velice se také zajímal o medicínu, kterou si původně přál studovat. Jisté je, že od mládí vedl poněkud bouřlivý život s mnoha ženami a značně podléhal hazardním hrám. Údajně se nebránil v sexu jakkoliv experimentovat včetně kontaktů s muži.

Těžký život dobrodruha

Protože se snadno zadlužil, vymýšlel všemožné způsoby, aby vždy pro sebe vytěžil veškeré výhody, nebránil se intrikám a lsti, aby dosáhl svého. Po smrti babičky byl vyloučen ze studií v semináři pro špatný vliv na ostatní. Několikrát byl také za různé delikty uvězněn, poprvé v roce 1743 v benátské pevnosti svatého Ondřeje. Později cestoval do Neapole a Říma, kde vstoupil do služeb kardinála, ale kvůli nevhodnému chování musel odejít. Důvodem bylo, že v rezidenci kardinála ukryl dívku, která utekla z domova.

V Benátkách se pak stal poručíkem gardy a připojil se k pluku na Korfu. Ale ani to se mu nelíbilo, tak si vyzkoušel hru na housle v orchestru divadla, které patřilo šlechtické rodině, k níž náležel jeho údajný pravý otec. Když Casanova v roce 1746 zachránil život jednomu šlechtici, přijal jej do rodiny jako syna a finančně ho podporoval. Casanova začal pracovat jako právní koncipient, ale vedl život šlechtice, hýřil, hrál hazardní hry a střídal dívky.

Padoucnice, souchotiny, galská či fantivá nemoc: Jak znáte staré názvy nemocí?

Některé z výrazů v našem kvízu jste už nejspíše slyšeli nebo někde četli, otázkou je, jestli si pod nimi představujete tu správnou diagnózu. Troufneme si tvrdit, že možná narazíte i na takový, který jste nikdy předtím neviděli.

Spustit kvíz

Žen byl v jeho životě opravdu mnoho a zdálo se, že vedl velmi nevázaný život. Jednu z nich ale velice miloval, šlo o jistou Henriettu, pod jejíž přezdívkou sen zřejmě ukrývala identita jisté šlechtičny. V roce 1750 se Casanova stal svobodným zednářem a začal psát. Tehdy mu bylo teprve 25 let, ale měl toho za sebou tolik, jako o mnoho starší, zralý a zkušený muž. V Paříži se naučil francouzsky, začal se přátelit s Mozartem a dalšími zednáři, což mu přineslo spoustu výhod. V roce 1755 byl opět uvězněn, aniž by bylo jasné proč, ale nasbíráno toho měl dost: drobné podvody, nevhodné chování, svádění vdaných žen, praktikování černé magie a podobně. O rok později byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody. Z vězení plánoval útěk, který se mu zdařil, o čemž později napsal.

Využíval vztahů s vlivnými ženami i muži

Usadil se v Paříži, kde se snažil všemožně prosadit. Vydával časopisy, založil textilní továrnu nebo sázkovou kancelář. Navázal vztah s bohatou šlechtičnou Jeanne d'Urfé, která jej vydržovala a s níž se měl náramně dobře. Proto také tento vztah trval poměrně dlouho. S podporou krále Ludvíka XV. založil národní loterii a byl jmenován královským výběrčím.

Prodával státní dluhopisy a řešil tajné státní záležitosti. Textilní podnik mu zkrachoval a krátce byl ve vězení kvůli dluhům, ale ze šlamastyky mu opět pomohla vlivná přítelkyně Jeanne d'Urfé. Následující roky cestoval po celé Evropě a setkal se i s Voltairem a dalšími osvícenci. Začal též používat šlechtický titul šlechtický titul rytíř de Seingalt. V roce 1762 se vrátil do Paříže a začal se opět více věnovat magickým praktikám.

Když vztah s bohatou šlechtičnou, která už ho měla dost, skončil, přesunul se do náruče mladé kurtizány Marianne de Charpillon, která jej doslova psychicky zničila. Jakmile se trochu sebral, odjel do Berlína, kde se setkal s králem Bedřichem II. Pruským. A v Moskvě jej zase pro změnu čekalo setkání s Kateřinou Velikou. 

O vysoké kontakty a dobrodružství rozhodně neměl nouzi. Josefa II. prý přesvědčoval o tom, aby uspořádal čínské slavnosti, v Prusku zase dostal nabídku vychovávat mladé šlechtice. V Polsku se dostal až do souboje o čest jedné dámy s jedním významným hrabětem, šlo o souboj pistolemi a oba účastníci byli zraněni. Casanova po uzdravení pak dále cestoval, znovu byl uvězněn až v lednu roku 1769 v Provence těžce onemocněl, kdy o něj pečovala další z jeho četných milenek. Pravděpodobně šlo o nákazu syfilidou. Po dalších dobrodružných osudech skončil v Benátkách, kde se věnoval nebezpečné práci špiona a udavače. Mezitím psal a publikoval.

Přečtěte si také:

Básníka zabila tuberkulóza, léčba v Tatrách ani v Chorvatsku u moře mu nepomohla

Smrt Casanovy v Čechách

V pozdějších letech života se Casanova protloukal jak mohl a více psal. Jeho posledním vážným dochovaným vztahem byla láska k prosté dívce, která mu psala dojemné a zamilované dopisy, jež byly nalezeny v Duchcově. Poslední roky trávil Casanova v Čechách na zámku v Duchcově, kde působil jako knihovník. Pozvání dostal od hraběte Josefa Karla Eusebia z Valdštejna, pojilo je svobodné zednářství a zájem o okultismus. Dle svých zápisků však Casanova toto období nepovažuje za nejšťastnější. Pro takového dobrodruha to byla nejspíše pořádná nuda, nikdo se mu už nevěnoval a tak žil skromně za nízký plat, ubytování a stravu. Na sklonku života trpěl depresemi a uvažoval i o sebevraždě. Jeho jedinou útěchou bylo psaní a dopisy od přátel z celé Evropy.

V roce 1798 se prudce zhoršilo jeho zdraví a Casanova zemřel ve věku 73 za přítomnosti hraběte Valdštejna. Pohřben byl na hřbitově v Duchcově u kaple svaté Barbory. Jeho poslední slova prý byla: „Žil jsem jako filosof, ale umírám jako křesťan.“ Jeho hrob ale není známý. Památku Casanovy uctívá město Duchcov v místním zámku a muzeu, kde turisté mohou navštívit expozici nazvanou Já, Giacomo Casanova. Muzeum Giacoma Casanovy bylo také otevřeno v Benátkách v Palazzo Pesaro Papafava v roce 2018.

Jeho dílo nazvané Historie mého života má poměrně velkou historickou hodnotu, protože dokládá tehdejší život, způsob oblékání a každodennosti v 18. století. Casanova jej napsal ve francouzštině, protože to byl tehdy uznávaný jazyk umožňující dostat spis k co největšímu počtu čtenářů. Otázkou však zůstává, zda je všechno, co o svém životě popsal, skutečně pravda a zda to prožil, anebo si pořádně vymýšlel. Každopádně Casanova zůstává významnou osobností 18. století a byl to především spisovatel, protože dílo se po něm dochovalo opravdu rozsáhlé, včetně překladu Homérovy Iliady.