Hlavní navigace

Drogové historky: Freud byl na kokainu, autor Alenky uctíval muchomůrky

Taťána Kročková

Drogové opojení se nevyhnulo ani slavným osobnostem naší historie. Pomocí drog a jedů se totiž běžně léčily všelijaké neduhy, využívaly se k anestezii či k léčbě závislostí. Z lidí se tak nevědomky stávali narkomané a svých nešvarů se zbavovali pomocí dalších návykových látek.

Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Závislost na drogách neminula ani slavného zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda (1856–1939). Zatímco se snažil svého kolegu oftalmologa Karla Kollera (1857–1944) vyléčit ze závislosti na morfinu kokainem, sám této droze podlehl. O slavném tvůrci Alenky v říši divů Lewisi Carrollovi se zase říká, že nebýt drogových experimentů, a samozřejmě také dcerky jeho přátel – malé Alice, kniha by ani nevznikla. Příběhy drog v 19. století popisuje Mike Jay v knize Císařové snů (Volvox Globator, 2015).

Freudův omyl


Autor: on Wikipedia.org / Max Halberstadt, podle licence: Public domain

Sigmund Freud, proslulý zakladatel psychoanalýzy, se velmi zajímal o kokain, tehdy málo známou drogu, která byla považována za neškodnou

O známém zakladateli psychoanalýzy Sigmundu Freudovi se říká, že v době, kdy byl ještě poměrně neznámým neurologem, začal zkoumat bílou krystalickou látku – kokain. Pomocí něj totiž posléze léčil morfinovou závislost svého přítele oftalmologa Karla Kollera, který objevil dokonalé využití kokainu jako účinného anestetika k operacím očí. Nikdo netušil, že na morfinu závislý Koller nakonec plynule přejde z jedné závislosti do druhé. Freud se totiž mýlil – domníval se, že kokain je naprosto neškodným lékem.

V 19. století byly také populární opiové tinktury, které se nabízely na kdejaký zdravotní problém pod různými názvy a dávaly se i dětem. Není divu, že pak vznikala spousta závislostí, především na morfinu. O něco později pak přichází kokain – v 80. letech 19. století se tento stimulant prozkoumával ze všech stran, „prý vojáci vydrží několik dní bez jídla a jsou mnohem výkonnější,“ obhajoval drogu německý vojenský chirurg Theodor Aschenbrandt, který vojákům bez rozpaků a bez jejich vědomí přimíchal kokain do pitné vody. V lékařských časopisech se tehdy psalo, že kokain je v podstatě takovým novým, neškodným lékem na depresivní stavy.

Galerie: Když drogy léčily

Freud tedy nelenil, kokain vyzkoušel a ihned si jej oblíbil. Následně jej v dobré víře doporučoval všem svým přátelům. Na základě dlouhodobého vlastního zkoumání, při kterém zažil spoustu euforie, radosti i divokého sexuálního vzrušení, vzniklo jeho pojednání s názvem O účincích koky. Kokain pak doporučoval ke zmírnění abstinenčních příznaků závislostí na morfinu a následně se začal používat jako výborné anestetikum při operacích očí, do kterých se přímo kapal v podobě roztoku. Kokain si však po čase začal vybírat své daně. Došlo na potřebu zvyšovat dávky, na abstinenční příznaky, rostoucí agresivitu nebo hororové halucinace.

Carroll a jeho houbičky


Autor: on Wikipedia.org / Lewis Carroll, podle licence: Public domain

Lewis Carroll na vlastním portrétu. Autorovi slavných knih o Alence v říši divů a za zrcadlem prý v tvorbě pomáhaly drogové experimenty.

Anglický spisovatel, matematik a talentovaný fotograf Charles Lutwidge Dodgson píšící pod pseudonymem Lewis Carroll (1832–1898) byl bezesporu nadanou osobností v mnoha směrech. Jeho Alenka v říši divů a za zrcadlem se stala nadčasovou pohádkovou knížkou pro děti. Jak je známo, inspirací pro vytvoření hlavní postavy Alenky byla dcera jeho přátel Alice, kterou si oblíbil natolik, že ji v době, kdy jí bylo pouhých jedenáct let, požádal o ruku, což její rodiče z pochopitelných důvodů odmítli.

Jeho dílo se však hodnotí jako poněkud psychedelické s narážkami na magické účinky houby, která dokáže zvětšovat nebo zmenšovat podle toho, do které strany se Alenka zakousne.

Odborníci zabývající se Carrollovým životem uvádějí, že se netajil drogovými experimenty, kterými se především snažil léčit své podlomené zdraví. Údajně trpěl silnými migrénami, snad měl i epilepsii, od dětství byl hluchý na jedno ucho a koktal. Užíval prý homeopatické léky z psychoaktivních rostlin a zajímal se o účinky muchomůrky červené, která je známou psychoaktivní houbou. Ať už byla jeho inspirace k napsání knihy jakákoliv, můžeme za ni rozhodně být vděční. Bez Alenky jakoby naše dětství ani nebylo.