Tetanus

Proč je nutné očkovat proti tetanu a hepatitidě B již ve 3 měsících věku, když dítě nemá možnost se nakazit? (Je to možné jen jako nozokomiální nákaza.)

RP: Riziko nákazy je skutečně nízké, ale nakazit se může u virové hepatitidy B i v rodině, kde je chronický nosič viru hepatitidy B či o jehlu na pískovišti. U tetanu nikdy nemůžeme zabránit případnému úrazu či pokousání zvířetem.

Doporučili byste přeočkování proti tetanu dospělému člověku s autoimunitním onemocněním a revmatoidní artritidou v rodině?

LE: NE, NE, NE.

RP: Tato onemocnění ve stabilizovaném stavu nejsou překážkou očkování.

Proč je očkování proti tetanu povinné, když tetanus se nemůže šířit z člověka na člověka? V tomto případě přeci nehraje kolektivní imunita žádnou roli. Proč toto očkování není na rozhodnutí každého z nás, neočkováním přeci nemůžeme nikoho ohrozit.

LE: Očkování proti tetanu fakticky není povinné, právě z důvodů, které uvádíte. Nejde-li o nemoc přenosnou z člověka na člověka, není nijak omezeno vaše právo na informovaný souhlas a toto očkování můžete klidně odmítnout. Váš lékař bude asi chtít vaše odmítnutí písemně, protože on (ona) má zákonnou povinnost toto očkování provádět. Očkování proti tetanu je plýtváním peněz ze zdravotního pojištění (nejméně 100 miliónů Kč ročně), jak spočítal dr. Jan Vavrečka jinde na tomto serveru (viz Očkování proti tetanu a jeho otazníky).

RP: To máte sice pravdu, ale stát nechce, aby tu lidé umírali na tetanus. Pásy v automobilu také chrání hlavně vás a dobrovolné nejsou.

ZC: Toto očkování vůbec nemůže být chápáno jako povinné, neboť by to odporovalo Úmluvě o lidských právech a biomedicíně – podle ní je možné omezit právo na informovaný souhlas v případě, kdy je to nezbytné v zájmu ochrany veřejného zdraví. V případě tetanu jde o ochranu individuálního zdraví konkrétního jedince, nikoliv veřejného zdraví. Ve skutečnosti je rozhodnutí na vás.

30 let nemám očkování proti TBC, často se „hrabu“ v zemi, jsem zahradník, pěstitel zeleniny a TBC nemám – jak to?

LE: Evidentně si pletete TBC s tetanem. Ale k tetanu: abyste onemocněl tetanem, musel byste se snažit víc, než se jen hrabat v hlíně. Hrabání v hlíně a občasné olíznutí špinavého prstu je naopak nejlepší přirozenou imunizací proti tetanu, plus kontakt se zvířaty. Ukazují to studie v rozvojových zemích, kde zjišťují dostatečnou hladinu protilátek u mnoha lidí, kteří nebyli nikdy očkováni.

RP: TBC nemá se zahradničením a pěstitelstvím zeleniny nic společného, musel by vás nakazit člověk. Nevím, jestli nedošlo k záměně tuberkulózy (TBC) s tetanem. Ani tady však bez zranění nic nehrozí.

Jak se chránit proti tetanu? Opravdu se nelze nakazit při běžném škrábnutí (je k nakažení třeba hluboká rána)? 

LE: Nastartuji vaše přemýšlení: během občanské války v USA v 19. století (Sever proti Jihu), v době kdy nebyla známa hygiena, vojáci žili ve špíně, byli podvyživení, používali se všude koně a docházelo se strašným zraněním na válečných polích plných hlíny a kobylinců, operovalo se jedním nožem všechny pacienty, bez základní čistoty – v této válce se tetanus vyskytl ve dvou případech z tisíce ran. Tedy dvě promile. Zkuste přemýšlet, co by se vám dnes muselo stát, abyste dostal (a) tetanus. Když máme hygienu, peroxid vodíku, sterilní chirurgii apod. Já se proti tetanu už očkovat nikdy nebudu.

Takže z běžného škrábnutí skutečně ne. Co kdybyste se poučili o těch nemocech? Není to tak složité, stačí znát základy – jak se šíří, co potřebuje původce k pomnožení apod.

RP: Stoprocentně vyloučit nákazu, pokud se poraníte znečištěným ostrým nástrojem, který obsahuje spóry tetanu, nelze, proto očkujeme. Krvácející povrchové rány jsou však mnohem méně rizikové pro mechanické odplavení zárodků krví z rány.