Hlavní navigace

Přístup lékařů, motivace, provázanost s farmafirmami

Na dotazy diváků z akce Očkování pro a proti v Břeclavi odpovídají:
LE – Ludmila ELEKOVÁ, praktická lékařka, věnuje se také homeopatii, dlouhodobě se zabývá problematikou očkování a je jeho kritikem
RP – Roman PRYMULA, specialista na očkování a epidemiolog, předseda České     vakcinologické společnosti, ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové
ZC – Zuzana CANDIGLIOTA, právnička a právní ředitelka Ligy lidských práv

Chcete nám namluvit, že lékaři nejsou finančně motivováni, co se očkování týče?

LE: Jsou motivováni. Mají vyšší kapitační platbu, když dosáhnou vysoké proočkovanosti (platí pro pediatry i praktiky pro dospělé, když mohutně očkují proti chřipce). Mají cca 200 Kč úhradu za aplikaci každé vakcíny. Řádně očkovaný novorozenec pro pediatra znamená za první dva roky života 4× hexa, 2× MMR, 4× pneumokok – celkem 12×200 – 2400 Kč jen na očkování. I z tohoto faktu vyplývají někdy emotivní reakce pediatrů. Jedna maminka mi řekla, že když chtěla pouze odložit čtvrtou hexu, protože dítě bylo od předchozí dávky stále nemocné, pediatrička na to řekla, ať si najde jiného lékaře, že je pro ni ztrátová.

RP: Nic vám nechci namluvit. Lékaři jsou placeni v zdravotním systému tak, jak je nastaven. V případě očkování mají paušální úhradu za aplikaci. Ta je tak vysoká, že řada lékařů (dospělých praktiků) s výjimkou povinného očkování prakticky neočkuje, neboť se jim to nevyplatí. Jinak by mne zajímalo, v jakém oboru tazatel působí, když chce pracovat zadarmo. Pro lékaře je očkování nepochybně práce jako každá jiná.

Kdo rozhoduje o tom, které vakcíny se u nás budou očkovat, které budou ze zákona povinné a na základě jakých studií a statistik se o tomto rozhodne, když jen statistiky nežádoucích účinků jsou naprosto irelevantní?

LE: To je otázka na prof. Prymulu. Podstatná skutečnost je, že všichni, kdo o tom rozhodují, mají nějaké vazby na farmaceutické firmy. Přiznala to sama firma GlaxoSmithKline, „dvorní“ dodavatel prakticky všech povinných vakcín. Podle nedávné diskuze nad dokumentem Ligy lidských práv, která právě tuto provázanost kritizovala, ale pro lidi sedící v NIKO (Národní imunizační komise při MZ ČR) není odmítání očkování kvalifikací. Odborník, který má mít právo rozhodovat o očkování, tedy podle této logiky musí být pro.

RP: Rozhoduje o tom odborně Národní imunizační komise Ministerstva zdravotnictví a Hlavní hygienik ČR, i když finálně to je kodifikováno ministrem zdravotnictví nebo Parlamentem, podle toho, jestli se jedná o vyhlášku nebo zákon. Vychází se z dostupných studií a praktických zkušeností.

ZC: O koncepci očkování netransparentně rozhoduje jednostranně zaměřená skupinka proočkovacích lidí na ministerstvu zdravotnictví a do rozhodování jsou zapojeni i lidé napojení na farmaceutický průmysl. O této situaci jsme v minulém roce v Lize lidských práv vydali analýzu Vliv farmaceutických společností, očkování a reklama. Oficiálně ministerstvo sice tvrdí, že rozhodování je založeno na odborných poznatcích a na doporučeních Světové zdravotnické organizace, ovšem skutečnost je jiná. Ministerstvo neváhá dokonce podporovat propagandu očkování proti planým neštovicím.

Není odborně a veřejně nijak zdůvodněno, proč je očkování proti určité nemoci zařazeno v očkovacím kalendáři a proč jsou zvolena určitá schémata očkování a vakcíny. Nejsou prováděny žádné studie k posouzení poměru mezi přínosy a riziky očkování, míry epidemiologického rizika apod. Dokonce v případě hepatitidy typu B bylo rozhodnuto o plošném očkování i přes negativní závěr české odborné studie, kterou si ministerstvo nechalo zpracovat (více je o tom v uvedené analýze Ligy lidských práv).

Především neexistují objektivní studie porovnávající zdravotní stav očkovaných a neočkovaných dětí, které by byly nejvíce vypovídající, zvlášť s ohledem na výskyt závažných onemocnění, jejichž příčiny jsou do velké míry neznámé. Očkování mělo v historii svůj význam, i když patrně je značně přeceňovaný, neboť na snížení výskytu určitých onemocnění se podílely i další vlivy, jako je zlepšení hygieny, lékařské péče a životních podmínek. V současné době neexistují důkazy o převaze výhod očkování nad jeho riziky.

Mám autoimunitní onemocnění krve, které by mohla zdědit i moje dcera. Lékařka na hematologii mi jasně řekla, že by dceru kvůli tomuto riziku neočkovala, písemně mi však nic nedá, ani nikdo jiný. Lékaři se bojí, proč? Přehazují si mě jako horký brambor.

LE: Zeptejte se jí, proč se bojí. Setkávám se s tím často a pěkně mě to štve. Kde zůstala Hippokratova přísaha? Proč se bojí říct pravdu? Kontraindikovat pacienta k očkování, pokud lékař vyšetřením zjistí, že by pro něj bylo příliš rizikové, je přece lékařovou povinností! A kdyby ho za to někdo ostrakizoval, měl by začít pěkně hlasitě křičet! Copak máme totalitu? Kdyby se lékaři nebáli, kdyby ctili Hippokratovu přísahu a měli pacienty na prvním místě, kdyby viděli, co mají pod nosem, nemuseli bychom vést tuto debatu. Povinné očkování by bylo dávno historií, navíc historií s důrazným varováním.

RP: Doba je taková, kdy je vše skandalizováno a časově nejde stoprocentně vyloučit, že nedojde právě v době očkování k nějakému zhoršení vaší nemoci. Z toho pramení i určitý alibismus některých lékařů. Domnívám se, že vaše onemocnění však není kontraindikací k očkování.

ZC: Je smutné, jak se lékaři nechávají stále semlít systémem a jsou ochotni jednat i proti svému svědomí a vystavit dítě riziku. Můžete příště zajít do její ordinace s diktafonem a získat tak důkaz o stanovisku lékařky, které není ochotna písemně potvrdit. Naštěstí rozhodování o očkování je na rodičích a rodiče mohou očkování odmítnout, odložit či jinak rozložit apod. a nepotřebují k tomu písemné svolení odborného lékaře. Ovšem bylo by pro vás lepší, kdybyste měli odborným lékařem uznanou oficiální kontraindikaci, neboť pak by pro vás bylo mnohem snazší např. umístění dítěte do školky.