Někdo totiž míček do jamky o vzdálenosti například 130 metrů dopraví pouhým jedním úderem. Jiný hráč k tomu může potřebovat ran deset. Zatímco ten první bude za svůj výkon (označovaný jako „hole in one“) oslavován a bude si ho až do konce svého života pamatovat, ten druhý bude chtít na svůj výsledek co nejrychleji zapomenout. Golf je hra, která přináší jak okamžiky naprostého nadšení a uspokojení, tak chvíle, kdy se sami sebe ptáte, jestli má vůbec smysl hrát dál. Ale 99,9 % hráčů ani po takových nepříjemných momentech golf neopustí. V tom je jeho síla: zase vás k sobě přitáhne.
Golf se naučí každý
Golf jakožto sportovní aktivita má několik výhod. Tou první je, že se hraje v přírodě. Většinou v pěkné přírodě. Dobře udržované golfové hřiště je park, krajina přetvořená člověkem, která si ale ponechala svůj přírodní ráz. Zelená barva trávy ve spojení se stromy či okolní vodou a pokaždé jiným počasím vytvářejí pěkné scenérie. Každý golfista může potvrdit, že západ slunce nad sedmou jamkou (nebo druhou, šestou atd.) patří k povznášejícím pohledům. Anebo to může být i východ slunce nad prvním greenem, který se ještě nezbavil ranní rosy, a tak na něm bude vidět, kudy míček směřoval do jamky. Popřípadě kudy ji minul.
Další výhodou je, že golf se naučí hrát prakticky každý. Ke golfu nejsou potřeba žádné zvláštní fyzické dispozice. Na hřištích potkáte malé děti i seniory, narazíte na sportovně vycvičené jedince i lidi poněkud tělnaté. Golf může provozovat ten, kdo se naučí základům hry, koupí si pár holí a míčků, ovládá pravidla a ví, jak se chovat na hřišti.
Účelem golfu není hrát excelentně, jako fenomenální Tiger Woods. I když každý chce asi hrát dobře, smyslem hry je odcházet z hřiště s pocitem pozitivně stráveného času. Někdo potřebuje k zahrání hřiště o osmnácti jamkách 100 ran, a když jich zahraje třeba 95, má z toho obrovskou radost. Pro jiného je 95 ran špatný výsledek. Vše je relativní, ale když zahrajete lépe než minule, asi vždycky budete spokojeni.
Hrát se dá po celý rok
Výhodou golfu je, že se dá hrát nejen celý život, ale také celý rok. I v zimě bývají některá česká hřiště otevřena, navíc se dá hrát na tzv. golfových simulátorech, tedy počítačových verzích světových hřišť. Není to sice to pravé ořechové (chybí například svěží závan větru a vůně posečené trávy), ale šviháte tu holí stejně jako venku. Golf se bez problémů dá hrát i za deště, najdou se hráči, pro které není překážkou ani mlha, při níž si nevidíte na vlastní nos. Vlastně jen bouřka nebo divoký orkán kácející stromy je povětrnostní situací, kdy je hra zcela nevhodná.
Golf je významným společenským fenoménem. Jeho půvab odhalíte ve chvíli, kdy budete hrát s lidmi, kteří jsou vám sympatičtí a s nimiž si máte co říct. Za normálních okolností byste s nimi vyrazili třeba do restaurace – tady ale můžete jít na čerstvý vzduch a ještě se k tomu bavit hrou. Jdete, odpalujete míčky, povídáte si. Výhodou hry s přáteli bývá to, že nesejde moc na tom, jak se vám hra daří; hlavní je, že jste si setkání užili. Důležitým fenoménem je i rodinná hra, kdy hrají dospělí se svými dětmi. Jen v málokterém sportu mohou děti i jejich rodiče vzájemně soupeřit bez toho, že dospělí jsou automaticky ve výhodě. V golfu to jde.
Golf se ovšem dá hrát i o samotě, nemusíte mít vedle sebe nikoho. Hrajete proti hřišti, jeho nástrahám a překážkám, máte ideální možnost „vyčistit si hlavu“. Na rozdíl od kopané či volejbalu nejste závislí na tom, jestli se vás sejde ke hře dostatečný počet, na rozdíl od tenisu nebo squashe nemusíte nutně svého soupeře porazit.
S turnaji i bez nich
Golf má mnoho podob a je možné vybrat si jakoukoli podle konkrétní situace. Jste-li například soutěživý typ a toužíte po výhrách, můžete hrát jeden turnaj za druhým. Když vám takové výzvy nic neříkají, nemusíte za život sehrát turnaj ani jediný. Dokonce ani počet ran, které na té které jamce zahrajete, si nemusíte počítat. I když se to přece jen doporučuje.
Golf je hra, která dokáže pohltit natolik, že se může stát neoddělitelnou součástí života. Takovou, jakou vystihuje jedna anglická anekdota:
Ctihodná lady hraje golf, když zaslechne zvuk smutečního průvodu, který míří k blízkého hřbitovu. Zastaví svůj nápřah a holí švihne až ve chvíli, kdy průvod s nebožtíkem vejde mezi zdi hřbitova. „Nádherné“, poznamená dámin spoluhráč, „takto vzdát poctu neznámému člověku…“ „Proč neznámému“, odpoví dáma, „třicet let mi byl dobrým manželem…“
ČLÁNKY DO MAILU