Kontraindikace a vedlejší účinky očkování, informovanost lé­kařů

Pediatři nehlásí na SÚKL ani 10 % nežádoucích účinků po očkování. Jak je toto vůbec možné? Proč za to nejsou lékaři postihováni, když to úmyslné zamlčení v důsledku ovlivňuje celkové statistiky a hlavně vývoj vakcín, které tak dále ohrožují životy tisíců dětí. Spoustě utrpení a zbytečně zmrzačených dětí by se tímto dalo zabránit.

LE: To není otázka na mě, já tomu také nerozumím. Hlavním důvodem podle mě je jejich nedostatečná informovanost o mechanismu účinku vakcín a jejich následcích. Dosud si pamatuji, co všechno jsem nevěděla, dokud jsem se spoléhala na oficiální zdroje informací.

Jak je možné tuto situace řešit?

LE: Jedině skutečnou informovaností pediatrů. A motivací k hlášení. Jenže to je zatím pouhý sen. Kdyby pediatři věděli, co vakcíny skutečně dělají, zahodili by jehly.

RP: Jaká je podhlášenost, nikdo přesně neví, a ani si netroufám hodnotit, jestli je v tom úmysl nebo pouhá lenost. Opravdu si ale nemyslím, že bychom tu měli spousty zmrzačených dětí očkováním. Závažné stavy se zpravidla velmi rychle medializují, zejména v dnešní době potenciálního soudního odškodnění.

ZC: Pediatr je povinen neprodleně sdělovat hygienické stanici neobvyklé reakce po očkování a Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SUKL) též pouhá podezření na závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky. V praxi je ovšem obrovská podhlášenost těchto nežádoucích účinků. Za nesplnění této povinnosti ovšem může SUKL lékaři uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. Pokud rodiče zjistí, že lékař úmyslně nesplnil ohlašovací povinnost, mohou na to upozornit SUKL a dát jim podnět k zahájení správního řízení o udělení pokuty. Rodiče ovšem tyto nežádoucí účinky mohou oznámit sami, na webu ústavu jsou k tomu uvedeny instrukce, jak postupovat.

Pediatři absolutně nejsou proškolení na to, jaké nežádoucí účinky se mohou vyskytnout, jaké projevy se musí považovat za nežádoucí účinek po očkování a hlavně to, že po výskytu jakékoliv kontraindikace se nesmí v očkování pokračovat. Nerespektují dokonce ani základní informace z příbalových letáků, že po jakýchkoliv projevech se nesmí dále očkovat. Jak se může tato situace vyřešit? Kdy a jak se budou lékaři proškolovat, když je to jedna z nejdůležitějších věcí, která má ochránit zdraví a životy našich dětí. Četli jsme o mnohých případech, kdy jen kvůli nevědomosti pediatra došlo k trvalému postižení dítěte, které už mělo evidentní projevy nežádoucích účinků z očkování, proto nemělo být dále očkované a jen z důvodu pochybení lékaře (jeho nevědomosti) došlo po dalších dávkách k trvalému poškození.

LE: Viz výše, ale to není otázka na mě. Právě nedávno mi jedna maminka přeposlala korespondenci s nejmenovaným vakcinologem, který uznal kauzální souvislost encefalitického křiku s očkováním, ale prý to není kontraindikace (přestože jde o symptom nervového systému a ten je podle výrobce kontraindikací), ale vyžaduje pouze „opatrnost“. Ta je podle jeho názoru zaručena výměnou hexy za Infanrix hib a preventivním podáním paralenu, aby se maminka uklidnila. Když i „odborníci“ ignorují kontraindikace a doporučují paralen předem, co pak může vědět řadový pediatr někde v Dlouhé Lhotě. Přitom sám prof. Prymula ve své studii ukázal, že preventivní podání paralenu narušuje imunitní reakci na vakcínu a jiné studie ukázaly, že dokonce cca 2–3× zvyšuje riziko autismu po očkování.

ZC: Rodiče nemohou změnit vzdělávací systém lékařů, který je navíc často ovlivňován sponzoringem farmaceutických firem, ale měli by si dobře zvolit lékaře, ke kterému mají důvěru. Ovšem i tak nemusí zcela nekriticky a bezhlavě na lékaře spoléhat, ale sami mohou zodpovědně posuzovat zájem svého dítěte tak, aby nepoškodili jeho zdraví. V případě, že dojde k problémům po očkování, mohou si rodiče sami shánět informace o dalším postupu a pročíst si příbalový leták a případně další navrhované očkování odložit, upravit nebo odmítnout. V případě poškození dítěte po očkování mohou rodiče požadovat finanční kompenzaci. K tomu je ovšem nutná pomoc advokáta zkušeného v medicínském právu, protože je potřeba napadnout jako protiústavní současný stav, kdy stát nepřebírá za nežádoucí účinky „povinného“ očkování žádnou odpovědnost.

Kde se mohou pediatři dozvědět, které reakce dětí po očkování mohou vyhodnotit jako kontraindikace k dalšímu očkování? Jak reagovat např. v případě, že rodiče upozorní na „nestandardní, neutišitelný pláč“, o němž mluvila dr. Eleková ve své přednášce?

LE: Pediatři by měli studovat. Ptát se svých školitelů na vakcinologických dnech apod. Měli by věřit rodičům, když říkají, že dítě je jiné. Měli by to hlásit. A neutišitelný pláč je symptom nervového systému, o tom není pochyb a tedy kontraindikací dalšího očkování. Trvejte na tom.

Proč nám laikům říkáte, abychom hlásili všechny nežádoucí účinky, ať už je nebo není koincidence, že to odborníci potom vyhodnotí… Proč toto nikdo neřekne pediatrům?

LE: Správná otázka, ale ne pro mne. Odpověď mě také velmi zajímá.

RP: Pediatrům to říkáme. Cílem ale není hlásit každou teplotu po očkování, ta se vyskytuje běžně až u 40 % očkovaných a našim cílem jsou závažné či neočekávané reakce.

Jako zdravotník jsem v očkování věřila. Dcera (nar. jako extr. nedonošenec) dostala v 6 měsících 1. dávku Prevenaru – začaly záškuby hlavou. Dr. na moje upozornění nereagoval. 2. dávka – záškuby pokračují. 3. dávka Prevenaru aplikována zároveň s 1. dávkou hexavakcíny. Začaly velké záškuby hlavou, regres ve vývoji, ztráta řeči, nechutenství, nezvladatelný pláč, bolest nohy, apatie, naprostá odevzdanost dítěte. Nebylo to to stejné dítě, jako před očkováním. Dr. nás odeslala do očkovacího centra, tam doporučeno dále očkovat! Očkování jsem ale odmítla a vyžádala si vyšetření imunologa – ten z krve zjistil jisté hodnoty, kvůli kterým mohla reakce nastat. Dcera se z následků očkování dostávala rok! Nyní nevím, jak dál, očkovat chci, ale bojím se. Existuje způsob, jak zjistit, že při dalším očkování nebude reakce i horší?

LE: Chcete očkovat? Proboha proč? Proč taháte čerta za ocas?? Přečtěte si nějaké knihy o očkování, kde pochopíte, co dělá, a budete schopná se sama rozhodnout. Jste názornou ukázkou – zdravotník a neví, co má vědět. Nikdo vám není schopen říci, jestli dítě bude nebo nebude reagovat na další očkování. Moje klinická zkušenost říká jednoduše – tak dlouho se chodí se džbánem, až se ucho utrhne. Dětí, které měly podobný průběh, očkovaly se dále, až se stal nějaký opravdu velký průšvih (autismus, epilepsie, ochrnutí, autoimunita…), těch znám víc, než je mi milé. Vaše dítě by podle zdravého rozumu mělo mít trvalou kontraindikaci všeho očkování. Že ji nemá, že vás dokonce v očkovacím centru nutili očkovat – na to se dá říci jedině biblické: „Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“

RP: U extrémních nedonošenců je riziko reakcí logicky vyšší než u běžné populace. Reakce po předchozí dávce nemusí být ale identická po dávce následné. Zde jsou však zdokumentovány opakované reakce. Další postup by měl být stanoven s vysokou opatrností v péči specializovaného centra.

Výhradně kojené dítě (6 měsíců), ve věku 3 měsíců 1. dávka Infanrix hexa, poté ekzém, který trvá. Rodiče nechtějí léčit kortikoidy. Pediatr chce pokračovat v očkování, rodiče váhají, zda pokračovat nebo odložit, případně vůbec neočkovat. Co poradíte?

LE: Neočkovat. Vakcína obsahuje hliník a ten se používá k vyvolání alergie. Ekzém se zhorší. Nechte dítěti vyšetřit imunitu. Pokud lékař řekne, že to nejde, že je moc malé, dobře, ale pak se nebude očkovat, dokud nebude jasné, že má imunitu v pořádku. Poruchy imunity mohou být kontraindikací očkování.

RP: Očkování není příčinou ekzému. Nicméně pokud je jakýkoliv stav nestabilní, neočkujeme do doby jeho stabilizace. Vlastní léčbu ekzému doporučuji konzultovat se specialistou na kožní nemoci.

Co víte o neuroimunologii? Encefalomyelitida.

LE: Encefalomyelitis je zánět mozku a míchy. Může být způsoben infekcí, toxiny a samozřejmě očkováním. Důkaz pro tvrzení, že to může být způsobeno očkováním, dává existence experimentální autoimunní encefalomyelitidy, která se u zvířat navozuje injekcí antigenů myelinu. Tento typ EM je způsoben autoimunní reakcí proti myelinu. Jedním z mechanismů autoimunity je molekulární mimikry, podobnost mezi cizím antigenem a tělu vlastní molekulou. Vakcíny obsahují takové molekuly.

RP: Otázka je velmi nespecificky položena a je možno opisovat celé učebnice. Pokud autor(ka) má na mysli vazbu na očkování, encefalomyelitida postvakcinačně se může objevit, ale je extrémně vzácná.