výchova

Někdo se rozhoduje tady a teď, někdo musí mít všechno naplánované a potřebuje svoje jistoty. Platí to o dospělých, ale i o dětech. A v tomto případě je na rodičích, aby se snažili svým potomkům jejich potřeby naplňovat. To ale neznamená, že by děti neměly zažívat i frustraci, říká psycholožka Šárka Miková.

KOMENTÁŘ: Občas máme tendenci myslet si, že čím více člověk má zkušeností, tím moudřejší bude. A ono ne, jak teď v rozhovoru předvedl nestor české psychiatrie Cyril Höschl. Co vím, nikdy se neprofiloval jako odborník na dětskou psychiku, ale to mu nijak nezabránilo v tom, aby mluvil o dětech s ADHD jako o spratcích, kterým by možná stačilo dát pár na zadek. Tady už se trochu dopouštím nadsázky, ale bohužel, vážně jen trochu.

„Malému dítěti se dá pravda sdělovat postupně. Ale třináctiletému už lhát nemůžete, protože si dá věci velmi rychle dohromady,“ říká psycholožka Jana Malková, která pracuje jak ve škole, tak na OSPOD v jedné pražské městské části.

Dětství v minulosti vypadalo úplně jinak než dnes. Dítě se muselo brzy zapojovat do úmorné práce a starostí dospělých. Královští potomci na tom někdy byli ještě hůř. Jejich život byl plný extrémů. Narodili se sice do zlaté kolébky, ale pokud někomu překáželi v nástupnictví, čekala je potupná smrt.

Dnešní dívky začínají menstruovat v nižším věku než jejich matky či babičky. Někdy však dospívání přijde ve srovnání s vrstevnicemi dokonce o několik let dříve, než by mělo. Proč je to špatně, dá se to poznat předem a co s tím?

Loni vlastní rukou zemřelo v Česku více než 1300 lidí, další tisíce, zejména těch mladých, skončily v nemocnici kvůli sebepoškozování. Odborníci před takovým vývojem varovali a opakují, že sebevraždám lze předcházet.

KOMENTÁŘ: Nás rodiče taky bili a nijak nám to neublížilo, ba naopak. Tak zní jeden z častých argumentů vyznavačů názoru, že bez tělesných trestů není výchova možná. Bezpochyby, vesměs to jsou dobří lidé. Jen občas ublíží někomu, kdo je slabší a nemůže se dost dobře bránit. Svým dětem.

Možná se vám to taky stalo. Pečlivě jste vybrali tábor pro dítě, ideálně tak, aby tam někoho znalo. Nebo rovnou odjelo s kamarády například ze skautského nebo sportovního oddílu. A přesto, po týdnu přišel domů srdcervoucí pohled, v němž potomek píše, že tábor je hrozný, stýská se mu a chce hned domů. Jezdit pro něj, či ne?

Patříte mezi rodiče, kteří chtějí mít chování dětí vždycky pod kontrolou? Nebo z takové role alespoň občas rádi vypadnete? Pak by vás mohl bavit čtyřdenní Festival Zlobení zaměřený mimo jiné na dětskou volnou hru a divadlo, chybět nebudou ani zajímavé workshopy.

„Děti dělají to, co potřebují dělat,“ řekla mi psycholožka Angelika Kartous Sbouli, se kterou jsem se bavila o tom, co vlastně je to rodiči tak často zmiňované dětské zlobení a jak na něj případně reagovat. Rozhovor jsme vedly pár dní před prvním ročníkem festivalu Zlobení.

Škoda každé rány, která padne vedle? Tak to už při výchově dětí, naštěstí, většinou neplatí. Stále je ale dost rodičů, kteří pro pohlavek nebo plácnutí nejdou daleko, ukázal nový výzkum lékařů z Univerzity Karlovy. Odborníci ale upozorňují, že tento styl výchovy nedá nic dítěti ani rodiči. Naopak, může jen uškodit.

Dojde-li na konflikt s pedagogem, stůjme na straně dítěte. Nepočítejme ale s tím, že školu či učitele předěláme, říká v rozhovoru pro Vitalia.cz dětský psycholog Václav Mertin. A vysvětluje také, proč bychom minimálně před nejmenšími školáky neměli podrývat autoritu třídní učitelky.

Dítě sice u zápisu můžeme vyzkoušet, ale nic moc nám to o něm neřekne. Zejména když se v tu chvíli budoucí prvňáček neprojeví. Proč, to vysvětluje v rozhovoru pro Vitalia.cz dětský psycholog Václav Mertin.

Pražské bistro Marthy's Kitchen zveřejnilo na sociální síti výzvu, která má od návštěvy jejich podniku odradit rodiny s malými dětmi. Takže žádné pastelky, žádný hrací koutek, žádný přebalovací pult, žádná dětská židlička. A spustila se mela. Část lidí bistro ostře kritizuje, část pro něj má naprosté pochopení. Celé to docela dost vypovídá o naší společnosti.

ROZHOVOR – Trpělivost, laskavost a důslednost, to jsou výchovné „zbraně“ podle zkušeného dětského psychologa Václava Mertina. „Ve výchově je nezbytný vzájemný respekt,“ říká.

ROZHOVOR – Pedagog, lektor a spisovatel Marek Herman o tématu rodiny a roli otce. Jak se jí zhostit co nejlépe?

ROZHOVOR – Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, ale mýlí se v tom, co to je. „Utekl nám význam rodinné intimity, pohody a zájmu,“ říká lektor a terapeut Jiří Halda. Není snadné fungovat jako vzor a situaci rodičům komplikuje i model výchovy, který formoval je samotné.

Pro dítě je máma dokonalá. Dokud před ním sama nezačne zpochybňovat sama sebe. Dítě tak přijme vzorec, který mu zkomplikuje další život a přetrvá mnohdy i v dospělosti. Spokojenost s vlastním tělem je důležitá.

„Jestliže sedí dítě půl dne ve škole, mělo by se pro zdravý vývoj alespoň tři hodiny hýbat,“ říká fyzioterapeutka. Nezáleží podle ní na tom, jak se dítě hýbe, ale že se hýbe. Přemýšlíte, na jaký pohybový kroužek dítě přihlásit?

ROZHOVOR – Do jaké míry ovlivňují rodiče emocionální růst dětí a na co si při výchově dávat pozor? „V praxi například často vidím, co s dítětem provede předčasné umístění do jeslí nebo snaha rodičů udělat potomkům z dětství zábavní park,“ říká pedagog a lektor Jiří Halda.

Stalo se módou sezóny do nepravostí řádně tepat… Začátek písničky Jiřího Suchého mne napadá při čtení zpráv o problémech, jež napáchal covid na duševním zdraví dětí a mládeže. Patří k nim i dětské krádeže.

ROZHOVOR – Myslíme si, že ještě nic nevnímá nebo že na vše prožité zapomene. Je to omyl, vysvětluje Natália Kaščáková: „Stresy a traumata i u velmi malého dítěte zůstanou ‚zapsané‘ do jeho nervové soustavy a v budoucnu se projeví v jeho životě.“

Ani předškolní děti by se neměly vyhýbat riziku. Je důležité pro jejich vývoj a budoucnost. Co je ještě v pořádku a kde už jsme za hranou?

ROZHOVOR – Rodiče s potomky o sexu příliš nemluví. Děti se pak často obracejí k internetu a kamarádům a končí sledováním porna. Tak se dají stručně shrnout výsledky nedávného průzkumu. Jak má vypadat rodičovská sexuální výchova, radí sexuoložka Petra Sejbalová a Jana Martincová, lékařka a propagátorka rodinné sexuální výchovy.

ROZHOVOR – Dítě s poruchou pozornosti a často přidruženou hyperaktivitou, jejíž diagnóza noří do smutku čím dál víc rodičů, může připomínat chodící chaos. „Problematické studium, ale i neobyčejné nadání provázejí děti, ale i dospělé s poruchou pozornosti,“ popisuje pedagožka a sociální pracovnice Soňa Vancáková.

Lateralita je typ přednostního užívání některého z lidských párových orgánů. Dominantní ruku preferujeme například při práci, nohu při sportu, dominantní ucho lépe zaznamenává zvukové podněty, obdobně i oko podněty zrakové. Typ laterality je dán již při narození.

ROZHOVOR – „Agresivita je běžnou součástí dětského věku, dítě to ještě jinak neumí,“ vysvětlují zkušené dětské psycholožky Lucia Lenická a Miroslava Kumančíková. Poradí, jak zvládat záchvaty vzteku a vzdoru a nepřijít přitom o rozum.

Několika významným pedagogům i psychologům je připisována odpověď na dotaz rodičů tříletého dítka, kdy mají začít s jeho výchovou. Zní: „Přicházíte o tři roky pozdě…“ V některých verzích onoho didaktického příběhu přicházejí rodiče později dokonce o tři roky a devět měsíců.

Již první český ombudsman Otakar Motejl řekl: „Soudní znalci ničí lidem život.“ Jde o odborníky, jež vypracovávají znalecké posudky pro potřeby soudu i jiných institucí či soukromých osob. Jejich činnost se více než půl století řídila zákonem z roku 1967.

V předškolním věku je pro ADHD typická nadměrná živost. Dítě je jako z hadích ocásků. Stále běhá, někam leze, padá. Je hlučné a nepříliš šikovné. Ve škole jde spíše o projevy nepřizpůsobivosti školnímu řádu. Nu a v dospělosti je to lepší – o trošku.