výchova

ROZHOVOR – Trpělivost, laskavost a důslednost, to jsou výchovné „zbraně“ podle zkušeného dětského psychologa Václava Mertina. „Ve výchově je nezbytný vzájemný respekt,“ říká.

ROZHOVOR – Pedagog, lektor a spisovatel Marek Herman o tématu rodiny a roli otce. Jak se jí zhostit co nejlépe?

ROZHOVOR – Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, ale mýlí se v tom, co to je. „Utekl nám význam rodinné intimity, pohody a zájmu,“ říká lektor a terapeut Jiří Halda. Není snadné fungovat jako vzor a situaci rodičům komplikuje i model výchovy, který formoval je samotné.

Pro dítě je máma dokonalá. Dokud před ním sama nezačne zpochybňovat sama sebe. Dítě tak přijme vzorec, který mu zkomplikuje další život a přetrvá mnohdy i v dospělosti. Spokojenost s vlastním tělem je důležitá.

„Jestliže sedí dítě půl dne ve škole, mělo by se pro zdravý vývoj alespoň tři hodiny hýbat,“ říká fyzioterapeutka. Nezáleží podle ní na tom, jak se dítě hýbe, ale že se hýbe. Přemýšlíte, na jaký pohybový kroužek dítě přihlásit?

ROZHOVOR – Do jaké míry ovlivňují rodiče emocionální růst dětí a na co si při výchově dávat pozor? „V praxi například často vidím, co s dítětem provede předčasné umístění do jeslí nebo snaha rodičů udělat potomkům z dětství zábavní park,“ říká pedagog a lektor Jiří Halda.

Stalo se módou sezóny do nepravostí řádně tepat… Začátek písničky Jiřího Suchého mne napadá při čtení zpráv o problémech, jež napáchal covid na duševním zdraví dětí a mládeže. Patří k nim i dětské krádeže.

ROZHOVOR – Myslíme si, že ještě nic nevnímá nebo že na vše prožité zapomene. Je to omyl, vysvětluje Natália Kaščáková: „Stresy a traumata i u velmi malého dítěte zůstanou ‚zapsané‘ do jeho nervové soustavy a v budoucnu se projeví v jeho životě.“

Ani předškolní děti by se neměly vyhýbat riziku. Je důležité pro jejich vývoj a budoucnost. Co je ještě v pořádku a kde už jsme za hranou?

ROZHOVOR – Rodiče s potomky o sexu příliš nemluví. Děti se pak často obracejí k internetu a kamarádům a končí sledováním porna. Tak se dají stručně shrnout výsledky nedávného průzkumu. Jak má vypadat rodičovská sexuální výchova, radí sexuoložka Petra Sejbalová a Jana Martincová, lékařka a propagátorka rodinné sexuální výchovy.

ROZHOVOR – Dítě s poruchou pozornosti a často přidruženou hyperaktivitou, jejíž diagnóza noří do smutku čím dál víc rodičů, může připomínat chodící chaos. „Problematické studium, ale i neobyčejné nadání provázejí děti, ale i dospělé s poruchou pozornosti,“ popisuje pedagožka a sociální pracovnice Soňa Vancáková.

Lateralita je typ přednostního užívání některého z lidských párových orgánů. Dominantní ruku preferujeme například při práci, nohu při sportu, dominantní ucho lépe zaznamenává zvukové podněty, obdobně i oko podněty zrakové. Typ laterality je dán již při narození.

ROZHOVOR – „Agresivita je běžnou součástí dětského věku, dítě to ještě jinak neumí,“ vysvětlují zkušené dětské psycholožky Lucia Lenická a Miroslava Kumančíková. Poradí, jak zvládat záchvaty vzteku a vzdoru a nepřijít přitom o rozum.

Několika významným pedagogům i psychologům je připisována odpověď na dotaz rodičů tříletého dítka, kdy mají začít s jeho výchovou. Zní: „Přicházíte o tři roky pozdě…“ V některých verzích onoho didaktického příběhu přicházejí rodiče později dokonce o tři roky a devět měsíců.

Již první český ombudsman Otakar Motejl řekl: „Soudní znalci ničí lidem život.“ Jde o odborníky, jež vypracovávají znalecké posudky pro potřeby soudu i jiných institucí či soukromých osob. Jejich činnost se více než půl století řídila zákonem z roku 1967.

V předškolním věku je pro ADHD typická nadměrná živost. Dítě je jako z hadích ocásků. Stále běhá, někam leze, padá. Je hlučné a nepříliš šikovné. Ve škole jde spíše o projevy nepřizpůsobivosti školnímu řádu. Nu a v dospělosti je to lepší – o trošku.

„Syna mám ve střídavé péči. Hodně zlobí a chová se zvláštně. Vím, kluci prostě zlobí. No ano, zlobí. Ale přeci nejsou zlí, zákeřní a podlí. Je to strašné…“

ROZHOVOR – „Neopič se po ostatních! Nedrž ty diety! Brambůrky nejsou zdravé, nejez je!” Většina rodičů se možná právě slyší. Pozice „vychovatelů” teenagerů není jednoduchá. A alarmující jsou fakta o dnešní mládeži, její sebeúctě a sebevědomí.

Vzpomínky na dětství… Rodiče vás marně naháněli domů před setměním a přemlouvali, abyste si v zimě alespoň odběhli převléknout mokré věci… Tak už to dnes běžně nebývá. Děti jsou víc doma než venku. Je to jen reakce na současnou dobu?

Co ráno otevřete, večer zavřete a celý den by mělo perfektně fungovat? Jsou to vaše oči. Pokud fungují dobře, ani si je neuvědomujeme. A tak by to mělo být. Není to ale pravidlem.

Nakolik je vhodné s dětmi cestovat, měnit místo pobytu? Nejde jen o dovolenou v zahraničí, ale vidíme, že dítě je o víkendu u babičky na chalupě, další týden jede s maminkou a jejími kamarády někam do penzionu, po návratu ho čeká pár dnů doma a víkend u druhých prarodičů…

Termín „psychická subdeprivace“, tj. částečná deprivace, částečné citové strádání, se poprvé objevil v závěru studie o dětech narozených z nechtěného těhotenství. Je to téměř půl století, mnohé se změnilo, mnohé platí stále.

Podle průzkumu je vlastní tělo nepřítelem už desetiletých dívek. Pochybnosti ohledně vlastního těla možná trápí i vaši dospívající dceru. Odborníci doporučují využít období omezeného vycházení a vyzkoušet společně několik triků, které jí pomohou mít ráda sama sebe.

Po pětatřiceti letech od vydání stejnojmenného článku profesora Matějčka, věhlasného československého dětského psychologa, je otázka z titulku stále vysoce aktuální. A posuďte sami, jak moc se změnila odpověď na ni.

Důsledkem zanedbání rozvoje citových vazeb může být později ztráta schopnosti navazovat emočně přiměřené vztahy k jiným lidem. Jde o kontinuitu chování od raného dětství až po mezilidské vztahy a psychické zdraví v dospělosti. Je-li u dítěte vytvořena citová vazba jen k jednomu z rodičů, přispívá to k vytvoření mnohých konfliktů v budoucnu.

Existence tzv. syndromu zavrženého rodiče je zpochybňována. Jeho akceptování v minulosti vedlo ke sporným zásahům, dokonce až k umístění dítěte na psychiatrii. Odmítnutí syndromu však ani v nejmenším neznamená, že jeho jednotlivé příznaky neexistují.

Problémy se sexem mohou mít prapočátky v chybách z raného dětství. Základem prevence je sexuální výchova. Začít můžeme třeba tím, že nebudeme pohlavní orgány nazývat „růžovoučce roztomiloučkými“ zástupnými názvy.

Téma společného spaní s dítětem dělí rodiče na dva tábory – ty, kteří zastávají tradiční výchovu a každý večer ukládají miminko do vlastní postýlky, a ty druhé, co usínají bok po boku v jedné posteli. Společné spaní údajně přispívá k vytvoření nezdravé závislosti dítěte na rodičích a může být z důvodu rizika zalehnutí miminka nebezpečné. Co je na tom pravdy?

Malá miminka a batolata usedavě pláčou a pak zničehonic upadají do mdlob. Málokterý rodič rozpozná, co se před jeho očima vlastně odehrává a jak přesně se má v takové situaci zachovat.

U nás se objevil poměrně nedávno a už drží první příčky v oblíbenosti dětských sportů. Parkour je in, ale má mít svá pravidla. Protože tenhle sport s sebou nese i zranění a nebezpečné situace.