Vitamín C posiluje imunitu, přispívá ke vstřebávání železa i tvorbě kolagenu, funguje i jako prevence kardiovaskulárních chorob a urychluje hojení. Jaká je historie objevu tohoto vitamínu, co se dělo v dobách, kdy jej lidé měli nedostatek, a jak vznikl známý Celaskon?
Céčko patří mezi vitamíny rozpustné ve vodě. Jeho přebytky se vylučují z těla močí, proto se jím nemůžete předávkovat. Lékaři doporučují brát vyšší dávky vitamínu C zejména na podzim a na jaře, kdy je i podstatně vyšší riziko viróz a respiračních onemocnění. V dnešní době máme vitamínu C často dostatek v přirozené stravě – pokud máme pestrý jídelníček, i když se spousta vitamínu zničí vařením. Případně lze užívat ten z lékáren, prodávaný coby potravinový doplněk.
Doporučená denní dávka vitamínu C je 100 až 200 mg za den. Pokud si však v rámci prevence vezmete 1000 mg vitamínu C během jednoho dne, nic se vám nestane, nemůžete ale čekat, že díky tomu nic nechytnete, takový efekt céčko nemá.
U běžného člověka každopádně nehrozí při obvyklém způsobu života v dnešní době jeho nedostatek. Jinak tomu však bylo v dřívějších dobách, kdy byla strava velmi chudá a ovoce a zelenina velkou část roku nedostupné.
Pomsta za zámořské objevy
Kvůli dlouhodobého nedostatku vitamínu C se mohly rozvinout kurděje, nemoc, která se i dnes může vyskytovat v oblastech, kde mají lidé tohoto vitamínu velmi málo. Častá byla tato nemoc mezi námořníky, kteří dlouhé měsíce pluli na moři a neměli na palubě zásoby vhodných potravin.
Kurděje se projevují především krvácením z dásní, ale i krvácením do svalů, nehtových lůžek i pod kůži a mohou skončit smrtí. Námořníci trpící kurdějemi měli podle dobových záznamů shnilé a zanícené dásně, oteklé obličeje, uvolněné a vypadané zuby, plno boláků a vředů po těle, z nichž krváceli, navíc rány se jim v době špatné hygieny a nedostatku dezinfekce zanítily. Kromě toho velké ztráty krve způsobovaly i velkou slabost a postupné selhávání vnitřních orgánů.
Dlouhou dobu však trvalo, než se vůbec přišlo na to, co tento stav způsobuje. Domněnky byly zcela mylné.
Jedna například soudila na nadměrné pojídání soleného masa, další na nedostatek pohybu či chlad severského podnebí. Skutečnou příčinou však byl nedostatek čerstvého ovoce a zeleniny na palubě při dlouhých plavbách. Kurděje vypadaly jako pomsta za zámořské objevy a dobývání cizího území. Například než v roce 1498 Vasco da Gama doplul k mysu Dobré naděje do Asie, ztratil kvůli kurdějím celou stovku ze 160 mužů své posádky. A bylo hůř. Na počátku 16. století z jiné výpravy pod vedením Ferdinanda Magalhaese během tříleté plavby přežilo pouhých 18 mužů z 218 členů posádky. Tehdy proti kurdějím bojovali pojídáním krys a divokého celeru, ale pravda je, že to moc nefungovalo.
Důmyslná léčba kurdějí
Kurděje se v dobách raného novověku léčily naprosto nevhodným způsobem. Patřilo mezi ně pouštění žilou a používání projímadel, což už tak dost krvácejícího a dehydratovaného člověka přivedlo spíše dříve do hrobu. Zanícené boláky po těle se potíraly rtutí nebo kyselinou sírovou, a to rozhodně také nikomu nepomohlo, právě naopak.
Naštěstí existovalo dost lidí, kteří přišli na to, že když námořníci seženou někde citróny, hned je jim lépe. V roce 1772 publikoval skotský lékař James Lind studii, v níž popsal léčbu kurdějí pomoci nápoje, který obsahoval jablečný ocet, mořskou vodu a šťávu ze dvou pomerančů a jednoho citrónu. Tento lék naprosto skvěle zabíral a už po několika dnech užívání se nemocným námořníkům tak ulevilo, že mohli znovu vykonávat své povinnosti.
Tohoto lékaře léčba kurdějí proslavila, protože jako jeden z prvních přišel na to, že k tomu, aby se kurděje dostaly pod kontrolu, je potřeba citrusových plodů. Kromě toho usiloval o důkladnější hygienu námořníků, lepší větrání a dezinfekci ložního prádla a prostor, což v tehdejší době nešlo jinak než pomocí síry a arsenu. Celkově se ale zasloužil i o zlepšení životních podmínek námořníků. Jako námořní lékař byl často svědkem toho, v jakých podmínkách žili po celé dlouhé měsíce či roky plaveb, kdy nezřídka posádku zachvátila i některá z infekčních chorob, například tyfus.
Další možností léčby kurdějí na moři bylo klíčení semen rostlin, protože klíčky přirozeně obsahovaly větší množství vitamínu C, což samozřejmě v té době ještě nikdo nevěděl. V roce 1767 publikoval svá pozorování o účincích klíčků na kurděje britský námořní lékař David McBride. Zjistil, že na kurděje kromě čerstvého ovoce a zeleniny zabírá také naklíčené obilí a luštěniny.
Námořníci si tak třeba na plachtu rozsypali semínka řeřichy, zvlhčili je dešťovou vodou a poté klíčky pojídali. A když už jsme u klíčků, je dobré připomenout, že u nás se v 19. století tradovalo klíčení hrachu, kterému se říkalo pučálka, nebo i klíčení dalších obilovin, což v zimním období při nedostatku ovoce pomáhalo předkům doplnit si vitamín C, aby právě také kurdějemi neonemocněli.
Bez Celaskonu ani ránu
Vitamín C byl objeven až v roce 1928, stál za tím maďarský chemik
Albert Szent-Györgyi de Nagyrápolt. Ten pak o devět let později získal Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Za druhé světové války bojoval v protinacistickém odboji a skrýval se před nacisty, když Hitler vydal osobní rozkaz k jeho zatčení. V pozdějších letech se zabýval výzkumem rakoviny. Vitamín C izoloval ze zelí, papriky a pomerančové šťávy.
Vitamín C Szent-Györgyi původně nazýval kyselinou hexuronovou, dnes jde o kyselinu askorbovou, které se dříve říkalo také askorbinová. Její název byl odvozen z latinského označení kurdějí neboli skorbutu.
Vitamín C se začal od roku 1933 vyrábět synteticky a objevovat v různých preparátech, v tuzemsku byl nejznámější Celaskon. Nejdříve malé kyselé oranžové tabletky, později i šumivé tablety.
Poprvé jej vyrobil v roce 1934 český chemik František Šorm v laboratořích firmy Spofa. Spojené farmaceutické závody Spofa pak sdružovaly několik slavných farmaceutických závodů, kromě jiného i slavnou firmu Benjamina Fragnera. Po znárodnění vznikl podnik Léčiva.
Celaskon se prodával nejprve v balení tablet po 20 kusech, z nichž jedna tabletka obsahovala pouhých 25 mg vitamínu C. Doporučená denní dávka byla tehdy 50 mg. Balení stávalo 17 korun a 50 haléřů. Předepisoval se například jako lék při zánětech v ústní dutině. Dnes je i spousta jiných možností, jak si vitamín C v organismu doplnit. Celakon však je, jen s upraveným složením a v mnoha různých variantách, k mání stále.
Zdroje: hcmahazin.cz; medicspark.cz; healthline.com; Carpenter, Kenneth J. (1988). The History of Scurvy and Vitamin C. Cambridge University Press.
ČLÁNKY DO MAILU