Proč vadí právě český tuzemák? Je méně rizikový než dýchání

V aktuální kauze údajného rizika rumového aroma jsou důležité dvě otázky: Co skutečně řekl Evropský úřad pro bezpečnost potravin a proč je předmětem právě český rum?

Nejnovější „kauza“ možného ohrožení zdraví spotřebitelů některou z látek, které obsahuje rumové aroma, je další z bouří ve sklenici vody (panáka rumu), jimiž je v poslední době stále častěji bombardována veřejnost. (Nedávno šlo například o mikroplasty ve vodě nebo zákaz-nezákaz hranolků EU, před časem „škodlivost“ červeného masa a masných výrobků.)

Kromě toho, že zatím není ani náhodou zřejmé, o jakou látku fakticky jde, došlo navíc v komunikaci tohoto rizika k několikanásobnému významovému posunu původního závěru Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA). A to způsobem, který je znám například ze hry na tichou poštu. Ta se – pro ty, kdo ji už nepamatují – vyznačovala tím, že šeptané sdělení na začátku se od toho na konci velmi významně lišilo. To je i případ „karcinogenní“ rumové tresti.

Co skutečně řekl EFSA

V prvé řadě je vhodné vědět, že EFSA karcinogenitu nekonstatoval, pouze upozornil na přítomnost rizikových látek v uvedené tresti. Náboj možného rizika vznikl až interpretací závěru EFSA úředníky Evropské komise a následně bylo potenciální riziko do roviny faktu posunuto prostřednictvím médií.

Jaká konkrétní látka by přitom měla riziko představovat a v jaké koncentraci, to ovšem nikdo neřeší. Bodejť, protože tresť se skládá z nemalé skupiny látek, o nichž mimochodem EFSA také konstatoval, že „jde o skupinu látek tak heterogenních (odlišných), že na ni nelze uplatnit skupinová kritéria“. Jinými slovy, nikdo zatím nic nedokázal, ale „modří už vědí“.

Proč vadí právě český tuzemák?

Kardinální otázkou nicméně je, proč je předmětem možných rizik právě český rum, respektive „tuzemák“. Jednak stejná tresť je součástí i jiných potravinářských výrobků a například takový furan (jedna z podezřelých látek) je běžnou součástí ovoce nebo zeleniny. Zvláště za situace, kdy je podíl tresti v rumu tak zanedbatelný, že reálně nestojí za řeč a riziko možného ohrožení zdraví je řádově nižší než obdobné riziko z konzumace jiných potravin a nápojů, a dokonce než z tak běžných lidských činností, jako je dýchání. V pravidelně vdechovaném vzduchu je totiž potenciálně, ale i doložitelně karcinogenních látek mnohem více, a jejich „konzumace“, lze-li to tak říci, je stálá a pravidelná, jinak bychom se udusili.

Tuzemák se ale mnohým k útokům hodí, neboť jde jednak o alkoholický nápoj a jednak o dobrý tuzemský exportní artikl. Teze o marketingové obchodní válce tak vůbec nejsou nelogické, na rozdíl od tezí ochrany spotřebitele. Za ty se v poslední době schovává kdeco, aniž by přitom bral někdo v úvahu existenci srovnatelných potravinářských a nápojářských produktů například v rámci EU. Jejich produkce a složení je v EU protkána tak obrovským množstvím výjimek, že lze s trochou nadsázky konstatovat, že jedinou pravdou je to, že není pravda nic. V takovém prostředí lze postavit pomník čemukoli, nebo naopak dehonestovat cokoli, například tuzemák.

Údaje o množství látek stále chybí

S postupujícím vědeckým poznáním a rostoucí schopností laboratorních přístrojů analyzovat i stopová množství látek přítomných v potravinách by se měla spotřebitelská veřejnost připravit na to, že za rizikovou potravinu nebo její složku může být v budoucnosti označena jakákoli součást naší stravy.

Ono to teoreticky platí už dnes, i taková nadměrná konzumace vitamínů může způsobit zdravotní potíže. Základní, pro spotřebitele praktickou informací tak je údaj o množství té které látky, jež riziko představuje. To se ovšem neděje, ani v případě oné tresti. I kdyby se totiž dokázala zatím domnělá karcinogenita některé z jejích složek, nemuselo by to pro konzumenta znamenat vůbec nic. Jenže to není tak mediálně atraktivní.

Galerie: Nejhorší potraviny roku 2016