Hlavní navigace

Test: V balených vodách jsou mikroplasty. Nikdo neví, kde se berou

Kristina Vacková

Testy nejnovějšího výzkumu, provedeného ve Velké Británii novinářskou organizací Orb Media, zkoumaly nejrůznější světové značky balené vody. Výsledky bohužel ukázaly, že až na výjimky obsahují malé kousky plastu.

Doba čtení: 6 minut

V největším testu svého druhu, o jehož výsledcích informuje server BBC, bylo prověřeno více než 250 lahví zakoupených v devíti různých zemích. Společnosti, jejichž produkty byly do výzkumu zahrnuty, uvedly pro BBC, že jejich provozy na plnění lahví splňují nejvyšší standardy. Přesto odborníci v průměru nalezli na litr vody cca deset plastových částic, každou větší, než je šířka lidského vlasu.

Testy byly provedeny na State University of New York (celkové výsledky studie najdete v angličtině na serveru Orb media) a profesorka chemie Sherri Masonová potvrdila, že plastové mikročástice nacházeli v každé lahvi každé značky. Podle jejích slov výzkum dokazuje, že plast se stal všudypřítomným materiálem i tam, kde se mu snažíme vyhnut nejvíce. „Rozhodně nechceme ukazovat prstem na žádnou z konkrétních značek. Naopak naše zjištění dokazují, že plasty jsou přítomny všude, dokonce i ve vodě, kterou konzumujeme. V současné době neexistují žádné důkazy o tom, že požití velmi malých kusů plastu (mikroplastů) může způsobit nějaké problémy. Ale odkrývání možných důsledků patří k úlohám aktivní vědy,“ uvádí profesorka Masonová a uklidňuje, že čísla nejsou alarmující, ale je dobré je vzít v potaz.

Nejen ve vodě, ale i v pivu a mořských plodech

Odborníci dotázaní BBC i tak doporučují lidem v rozvojových zemích, kde by voda z vodovodu mohla být znečištěna, aby i nadále konzumovali raději vodu balenou v plastových lahvích.

Jednotliví dotázaní výrobci do jediného uvedli, že jejich výrobky splňují nejvyšší standardy pro bezpečnost a kvalitu. Rovněž poukázali na to, že neexistují žádné předpisy o mikroplastech a neexistují žádné standardizované metody jejich testování. V loňském roce nalezla profesorka Masonová mikroplasty i ve vzorcích vody z vodovodu, jiní vědci je našli i v mořských plodech, pivu, mořské soli, a dokonce i ve vzduchu.

Poslední výzkum byl inspirován varovnými závěry z celosvětově sledovaného proslulého seriálu BBC, Blue Planet 2 (Modrá Planeta 2), v níž sir David Attenborough, známý britský přírodovědec a popularizátor vědy, zdůraznil hrozbu plastů pro naše oceány.

Před pár týdny se napříč sociálními i tištěnými médii, a dokonce televizními pořady, objevil film britského potápěče Riche Hornera, který pracuje jako potápěčský instruktor v Indonésii. Jeho video šokovalo celý svět. Míra znečištění vod je skutečnou a přehlíženou hrozbou, která se stále zvětšuje.

Balené vody napříč zeměmi

Aktuální výzkum započal nákupem balených vod jedenácti různých světových a národních značek, v zemích vybraných pro vysoké množství populace nebo v zemích s relativně vysokou spotřebou balené vody. Testovány byly například mezinárodní značky jako Aquafina, Dasani, Evian, Nestlé Pure Life nebo San Pellegrino a velké národní značky jako Aqua (Indonézie), Bisleri (Indie), Epura (Mexiko), Gerolsteiner (Německo), Minalba (Brazílie) nebo Wahaha (Čína).

Aby se zabránilo riziku kontaminace, manipulace v obchodech a problémům s kurýrní přepravou, byl transport všech vod zaznamenán na video. Některé balíčky vody ve Spojených státech byly objednány přes internet. Skenování přítomnosti mikroplastů prováděli odborníci přidáním barviva nazvaného „Nile Red“ do každé lahve. Tato technika je vyzkoušena a praktikována britskými vědci pro rychlou detekci plastu v mořské vodě. Předchozí studie objasnily, jak se barvivo ve vodě přidruží k volně plovoucím plastům a způsobuje, že tyto pod určitými vlnovými délkami světla fluoreskují. Profesorka Masonová a její kolegové přefiltrovali všechny barvené vzorky a do výzkumu potom započítali každý kus větší než 100 mikronů – tedy zhruba průměr lidského vlasu.


Autor: Orb Media

Ty z částic, které byly dostatečně velké na to, aby mohly být zkoumány jednotlivě, byly následně analyzovány infračervenou spektroskopií, potvrzeny jako plast a dále identifikovány jako jednotlivé polymery. Částice menší než 100 mikronů (až do velikosti 6,5 mikronu), byly v každé vodě zastoupeny daleko více (v průměru asi 314 ks na litr) a byly analyzovány pomocí techniky vyvinuté v astronomii pro výpočet počtu hvězd na noční obloze.

Přesná analýza a typologie těchto částic nebyla potvrzena, ale profesorka Masonová uvádí, že lze racionálně předpokládat, že se jedná rovněž o plasty. „Ačkoli se barvivo Nile Red může vázat i na jiné látky než plasty, například na fragmenty mušlí nebo lipidy obsahující řasy, není pravděpodobné, že by tyto byly v balené vodě přítomny,“ říká.

Vzhledem k tomu, že studie nebyla provedena obvyklým procesem „peer review“ ani publikována ve vědeckém časopise, BBC požádala experty, aby se k výsledkům vyjádřili.

Dr. Andrew Mayes z University of East Anglia a jeden z průkopníků techniky Nile Red označil studii za vysoce kvalitní a její výsledky za „poměrně konzervativní“. Jeho názor potvrdil i Michael Walker, konzultant Office of the UK Government Chemist a zakládající člen správní rady Food Standards Agency, jež ocenil hlavně použití metodiky Nile Red.

Oba dotázaní vědci rovněž potvrdili, že částice pod 100 mikronů by neměly být označeny přímo coby plasty, ale také oni dospěli k závěru, že by jiné alternativy v balené vodě neočekávali. Proto byly ostatní částice potvrzeny jako „pravděpodobně plastové“.

Jak se plasty do vody dostaly?

Nabízí se zřejmá otázka, odkud se plasty v balených lahvích berou. Vzhledem k množství polypropylenu, který se používá na uzávěry lahví, jedna z teorií spočívá i v tom, že právě samotný úkon otevření lahve může uvolnit částice dovnitř.

Výzkumníky překvapila široká škála nálezů. Pouze 17 z 259 testovaných lahví nevykázalo žádné důkazy o přítomnosti plastické hmoty, ale všechny ostatní ano, a to s rozdíly i v rámci jedné značky, a dokonce i jednoho stejného balení. Zatímco v několika lahvích byly zjištěny tisíce mikroplastů menších rozměrů (tedy ty označené jako „pravděpodobné plasty“), jiné lahve z téhož balení neobsahovaly téměř žádné.

Původ mikroplastů v lahvích balené vody není tedy dosud objasněn a stále není nalezen žádný klíč, jak se tyto složky do balených vod dostávají. Konzumace balené vody je dále doporučována, a to především v zemích, kde jinak hrozí riziko nekvalitní vody.

Názory společností, jež byly kontaktovány v souvislosti s mikroplasty nalezenými ve vodě:

Společnost Nestlé uvedla, že své výrobky testuje na mikroplasty vlastními výzkumy již více než dva roky. Zároveň tvrdí, že nezjistili žádné nadměrné množství těchto částic. Mluvčí Nestlé dodal, že studie profesorky Masonové opomenula klíčové kroky, jimiž by se vyhnula tzv. „falešným pozitivům“. Zároveň vyzval společnost Orb Media ke srovnání obou metod.

Rovněž firma Gerolsteiner již několik let testuje svoji vodu na mikroplasty a výsledky se podle interních zkoumání ukázaly být „výrazně pod limity“ stanovenými pro farmaceutické společnosti. Společnost rovněž podotkla, že nedokáže pochopit, jak autoři testu dospěli k publikovaným závěrům. Podle Gerolsteineru překračují opatření na měření mikroplastů zavedená ve firmě průmyslové standardy. Domnívá se, že jelikož mikročástice jsou všude, mohou se do vody dostat z okolního vzduchu, případně i z obalových materiálů během procesu plnění do lahví.

Coca-Cola uvedla, že používá průmyslově nejpřísnější standardy kvality a vícestupňový proces filtrace. Ale i tato společnost uznává všudypřítomnost mikroplastů, které se mohou nacházet v malých množstvích dokonce ve vysoce léčených přípravcích.

Společnost Danone se odmítla k testu vyjádřit a metodiku označila za nejasnou. Sama užívá nejvyšší formy kontroly balení vody a zdůrazňuje, že neexistují žádné předpisy o mikroplastech ani vědecký konsensus o tom, jak je testovat. Danone rovněž zmínila menší německou studii provedenou v roce 2017, jež dokázala přítomnost plastových částic v lahvích na jedno použití, ale jen v bezvýznamném množství.

Společnost PepsiCo uvedla, že voda Aquafina podléhá přísné kontrole kvality, sanitárním výrobním postupům, filtraci a dalším mechanismům bezpečnosti potravin, jež poskytují zaručeně bezpečný výrobek. Mikroplasty popisuje jako částice, jejichž výzkum je teprve v počátcích a vyžaduje další vědecké analýzy, peer-reviewed výzkum a větší spolupráci mezi více zainteresovanými stranami.