Hypoglykemie může přijít jak blesk z čistého nebe. Zpočátku se projevuje pocením, třesem rukou, slabostí a bušením srdce. Diabetik by měl ihned zvýšit hladinu cukru v krvi. Neposkytnutá pomoc nebo těžká forma „diabetického šoku“ může pacienta ohrozit na životě.
Sport jako terapie
Příčiny mohou být různé a jednou z nich je zvýšená fyzická aktivita, kdy tělo potřebuje větší množství cukru přeměnit na energii. Je-li fyzická zátěž intenzivní, může trvat i řadu hodin, než jsou tyto zásoby doplněny.
Řada diabetiků se proto staví ke sportu rezervovaně a s určitou opatrností. „Pravdou je, že hypoglykemie může být při sportu velkou překážkou. Naším úkolem, tím myslím pacienta a lékaře, je vyladit režimová opatření, příjem potravy a medikaci k dané sportovní aktivitě. Věřím, že v současné době s dostupnými možnostmi léčby a technologiemi se dá hypoglykemiím při sportu předejít. Problémem může být nárazová, nezvyklá aktivita, s níž neumí pacient naložit,“ uvádí diabetoložka Denisa Janíčková Žďárská z Ústřední vojenské nemocnice v Praze a dodává, že diabetika neohrožuje jen riziko hypoglykemie: „Větší nároky na kardiovaskulární systém během fyzické aktivity mohou vzácně demaskovat orgánové komplikace v důsledku urychleného aterosklerotického cévního procesu, který je pro diabetes typický. Pozor také na otlaky dolních končetin v nevhodné obuvi.“
Pohyb je ale současně cestou ke zlepšení zdravotního stavu a pacienti ho jednoznačně potřebují. Zejména pro diabetika 2. typu je sport úplně zásadní druh terapie. Podle některých lékařů ještě důležitější než dieta. Společně s celkovou úpravou životního stylu, která zahrnuje jak pohyb, tak úpravu jídelníčku, lze dokonce diabetes 2. typu téměř vyléčit.
Hýbejte se, ale buďte opatrní
Každý sport vyžaduje jiné postupy k udržení normoglykemie a hypoglykemie. Organismus by si měl na zvýšenou pohybovou zátěž, která způsobí nečekanou nadprodukci inzulinu, zvykat. Diabetik by měl zvážit i druh sportu s ohledem na to, jaká část těla je nejvíce namáhaná. Obyčejně se totiž (v klidu) inzulin nejrychleji vstřebává z břicha a rukou a nejpomaleji ze stehna. Jenže když běžíte nebo jedete na kole, místem nejrychlejšího vstřebávání je naopak stehno.
Hodně lidí s diabetem má navíc zvýšené riziko srdečních chorob, přičemž je prokázáno, že kardiovaskulární systém posílí zvýšení srdeční frekvence, k čemuž dochází právě při sportu. „Platí to pro jakoukoli fyzickou aktivitu, ideálně aerobního rázu, alespoň 3× až 4× týdně,“ říká lékařka. Ideální je plavání nebo třeba cyklistika, která uleví kloubům. „Rádi vidíme také chůzi, kterou lze motivačně podpořit krokoměry či počítáním kroků v telefonu,“ doplňuje Denisa Janíčková Žďárská s tím, že i pacient s nadváhou může začít sportovat.
Kdy se naopak sportu vyhnout?
Pacienti by si měli pravidelně měřit hladiny glukózy a svůj stav monitorovat. Diabetici 1. i 2. typu by se měli fyzické aktivitě vyhnout v případě hypoglykemie (pod 4 mmol/l), hyperglykemie (nad 15 mmol/l) a ketoacidózy (ketolátky v krvi nad 1,5 mmol/l).
S měřením jim mohou pomoci speciální senzory o velikosti padesátikorunové mince umístěné na zadní straně paže, které hladinu měří průběžně, a to bez nutnosti vpichů do prstu. Zdravotní pojišťovny plně hradí diabetikům 1. typu 26 kusů senzorů za rok (12 po sobě jdoucích měsíců) a čtečku jednou za čtyři roky.
První pomoc při hypoglykemii
Vzhledem ke zmíněnému riziku hypoglykemie by neměl nikdy diabetik sportovat nalačno a malé jídlo by si měl dopřát i po pohybu. Rychlou a účinnou první pomocí je pak okamžité zvýšení hladiny cukru v těle.
Cukry se nejrychleji vstřebávají v tekuté podobě, proto se nabízí jako první pomoc sladká tekutina, například čaj se čtyřmi lžičkami cukru, sklenice džusu nebo sladké limonády. Diabetik by měl mít vždy u sebe hroznový nebo jinak rychle rozpustný cukr třeba i ve formě gelu, který je k dostání v lékárně. „Buďte opatrní, protože musíte počítat s tím, že váš první trénink bude pravděpodobně provázen hypoglykemií,“ varuje Zdeněk Rušavý, vedoucí Diabetologického centra FN v Plzni.
Odborná spolupráce:
Doc. MUDr. Denisa Janíčková Žďárská, Ph.D.
Věnuje se problematice autoimunitního diabetu mellitu a diabetické nefropatii. V roce 2021 habilitovala v oboru Vnitřní lékařství. Náplní práce byly otázky související s metabolickou kompenzací diabetu. Od roku 2000 působila na Interní klinice 2. LF UK a FN v Motole, v roce 2022 nastoupila do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Je autorkou řady publikací v domácí i zahraniční literatuře.
ČLÁNKY DO MAILU