Hlavní navigace

Slyším barvy, cítím tóny. Nejsem blázen, ale synestetik

Taťána Kročková

Zkuste si představit, že byste cítili vůni barev, slyšeli tóny nebo viděli všechna čísla barevně. Tomuto propojenému smyslovému vnímání se říká synestezie.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Jde o kognitivně-percepční fenomén, který se vyskytuje častěji u žen a umělecky nadaných lidí, převážně hudebníků.

Většina synestetiků vidí barevná čísla

Většina z takto obdařených mívá barevné vnímání čísel, písmen abecedy nebo dnů v týdnu. Další sdružené vnímání, jako například sluchové, čichové nebo chuťové počitky, se vyskytují už vzácněji. Pro představu může jít o poměrně časté vnímání konkrétních a neměnných barev v souvislosti s grafémy, tedy například jednotlivými čísly a písmeny celé abecedy, případně také dnů v týdnu nebo křestních jmen osob. Zafixované vjemy zůstávají stále stejné a nemění se, jsou naprosto samozřejmé a obtížně vysvětlitelné těm, kteří tuto schopnost nemají.

Někteří odborníci se domnívají, že jde o výsledek učení v dětství, osvojování si základů jazyka a přechodu k abstraktnímu myšlení. Může jít také o genetickou záležitost. Synestezii poprvé popsal Darwinův příbuzný sir Francis Galton (1822–1911) v článku Visualized Numerals z roku 1880. Svůj poznatek označil jako podivuhodnou schopnost duše (peculiar habit of mind) a považoval ji za dědičnou. Samozřejmě nelze ze všeho vynechat drogy a změněné vnímání po požití halucinogenů, a hlavně LSD.

Kolik je na světě synestetiků?

Těžko soudit, kolik po světě běhá synestetiků, kteří si svou schopnost vůbec uvědomují. Údajně se úzce pojí k vysoce funkčnímu autismu, například Aspergerově syndromu. Známý psychiatr Radkin Honzák uvádí ve svém článku v časopise Vesmír z roku 2009 počet rozpoznaných synestetiků zhruba 1 ku 240. Novější článek v časopise 100+1 se přiklání k 1 člověku z 25, nebo dokonce 1 z 5, odborná práce Michala Nejtka pak zmiňuje zhruba 1 z 20 lidí. Podle dalších zdrojů mají synestezii přibližně 4 % populace.


Autor: on Wikipedia.org / Cytowic, podle licence: CC BY-SA 3.0

Jednou z častých forem synestezie je spojování čísla a barvy

Výzkumy z přelomu 19. a 20. století dokazují, že se schopnost synestezie zcela přirozeně vyskytuje v raném dětství a později, v období puberty, se ztrácí. Pokud se však dítě s touto vrozenou schopností narodí, k jakémusi jejímu ustálení a zafixování dojde ve věku okolo tří let.

Nejde o vzpomínky z dětství

Zpočátku se tyto sdružené vjemy považovaly za pouhé vzpomínky z dětství, kdy dítě například vidělo trojku namalovanou žlutě nebo si třeba přečetlo knížku Václava Čtvrtka Anička malířka, ve které se píše o tom, že neděle je žlutá. V závislosti na těchto vzpomínkách si pak člověk v dospělosti vybavuje trojku a neděli ve spojitosti se žlutou barvou. Pravdou ale je, že naše socialistické slabikáře obsahovaly různá barevná písmenka a čísla, avšak každý přece jen synestetikem není. Prokazatelně tedy nejde o vzpomínky, ale ani ne o výplody chorého mozku.

Ačkoliv si synestetik může připadat tak trochu jako blázen, nejde o žádnou nežádoucí patologii nebo psychickou poruchu. Nakonec možná takto obdařený jedinec zjistí, že v tom není sám, a může své pozoruhodné vjemy sdílet také s ostatními. Vnímání však není totožné, každý své číslo či den v týdnu vidí v jiných barvách. Mezi známé synestetiky patří řada významných osobností z oblasti umění, především hudby, ale i malířství a literatury, například A. N. Skrjabin, Ferenc Liszt, Franz Schubert, Ludwig van Beethoven, Vincent van Gogh, Vladimír Nabokov, Edgar A. Poe, A. Rimbaud nebo Charles Baudelaire.

Když tóny mají chuť a samohlásky barvy

Co všechno je možné? Zkuste si představit, že jednotlivé tóny a zvuky mají určitou vůni nebo chuť. Někteří lidé mají dokonce i hmatové vjemy při zaznění určitých tónů nebo při vnímání konkrétních pachů. Ve většině případů se ale jedná o propojení s barvami, a to i u vnímání časových jednotek, vůní, chutí, zvuků a hudebních tónů, emocí a podobně.

Klávesnice zobrazující asociace barevných tónů podle A. N. Skrjabina
Autor: on Wikipedia.org, podle licence: Public domain

Klávesnice zobrazující asociace barevných tónů podle A. N. Skrjabina

Sám doktor Honzák se přiznává ke zkušenosti, kdy po požití LSD slyšel svým horním špičákem modrou barvu. Synestezie se rozlišují na pravé a nepravé. Právě ty nepravé mohou dočasně vyvolávat drogy nebo různá onemocnění mozku a nervové soustavy, například se může jednat o případy epilepsie, migrény, nádory nebo třeba i cévní mozkové příhody.

Pravé synestezie jsou vrozené a trvalé. Své zkušenosti popisují lidé třeba následovně:

Každý den v týdnu má svou barvu

„Odmalička jsem si myslela, že všechno to, co vnímám, vnímají úplně stejným způsobem i ostatní lidé. Ve chvíli, kdy jsem prozřela a zjistila, že moje vnímání je jaksi podivné a odlišné, začala jsem se cítit izolovaná a nepochopená. To, že jsem synestetik, jsem zjistila až v době dospívání, a potěšilo mě, když jsem časem narazila i na stejně obdařené jedince. Vnímám barevně písmena, čísla, dny v týdnu, a dokonce i jména. V podstatě všechna slova, protože jsou tvořena barevnými písmeny. Pomáhá mi to v procesu zapamatování a vybavení si naučeného, protože mi nejprve vytane na mysli konkrétní barva. Díky tomu mám velice dobrou paměť na čísla. Bohužel někdy dochází k tomu, že si pletu šestky a devítky, protože mají stejnou barvu, a to hnědou. 

V souvislosti s jednotlivými barvami dokážu vnímat i různé vůně, které se k nim tak nějak přirozeně pojí. Tyto své vjemy jsou u mě neměnné už od dětství a můžu spolehlivě říct, že mi v životě pomáhají v procesu myšlení, učení a paměti. Například vím, že tato žena měla bílé jméno a podobně. Barvy se váží i k tradičně a všeobecně používaným symbolům a konkrétním pojmům. A protože tuto schopnost má i moje dcera, potvrzuji tím fakt, že se může jednat o dědičnou záležitost.“ (subjekt A)

Když vidím abstraktní obraz, vybaví se mi konkrétní slovo

„Od malička vnímám barevně písmena. Slova pak umím přenést do barev, ale i výjimečně naopak, tedy z abstraktního obrazu do slova. To znamená, že když třeba vidím nějaký abstraktní obraz, ve kterém dominují maximálně dvě či tři barvy, vybaví se mi slova, která tyto barvy mají.“ (subjekt B)

Na závěr připomeňme projevy synestezie v díle „prokletého básníka“ Arthura Rimbauda (Třeštění, II Alchymie slova): „Vymyslil jsem barvu samohlásek! – A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň. Určil jsem tvar a pohyb každé souhlásky s instinktivními rytmy a lichotil jsem si, že jsem objevil básnické slovo, dostupné dnes či zítra všem smyslům. Vyhradil jsem si překlad. Napřed to byla studie. Zapisoval jsem ticha, noci, zaznamenával jsem nevyslovitelné. Zachycoval jsem závrati.“

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).