Hlavní navigace

Bludy a halucinace: hnije mi mozek, vím to jistě

10. 2. 2015

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Je častým terčem vtipů a vděčným protagonistou komedií. Ve skutečnosti člověk stižený bludy či halucinacemi „trpí jak zvíře“. Ostatně – možná si myslí, že jím je.

Věnováno památce doc. PhDr. Boleslava Bárty (1929–1991), autora samizdatového Psychopatologického slovníku, který se jeho studenti učili nazpaměť.

Budete pacientem pavilonu č. 5? Pokud ano, bude to váš „celý svět“, dí autor hymny onoho „místa, v němž se léčí rozum“! Jaromír Nohavica tvrdí:

Včera jsem měl kázání
v Betlémské kapli
nadával jsem na pány
nežli mě chňapli
zapálili hranici
u mojí postele
na naší světnici
bývá často vesele
pavilon číslo pět
pavilon číslo pět
to je můj celej svět

(Jaromír Nohavica: Pavilon číslo pět)

Oč jde? V písni mimo jiné o „papíry na hlavu“. Vykoledujete si je mimo jiné tím, že budete trpět na bludy a halucinace.

Postižený si je svými bludy naprosto jistý

Blud je na chorobném základě vzniklý úsudek a přesvědčení, jež nelze racionálními nebo jinými praktickými důkazy vyvrátit. Bývá provázen pocitem jistoty. Ovlivňuje jednání postiženého ve svém směru. Je patrna snaha odstranit pochyby jiných lidí hledáním dalších důkazů. Všechny jsou obsahově mylné a nepravdivé. Bývají provázeny sklíčenou, pokleslou, úzkostnou náladou. Dále chorobným pocitem bezbrannosti a nemohoucnosti a také chorobným poklesem sebevědomí a sebedůvěry.

Zalezu na klozet
mušle je trůnem
a jsem od A do Zet
Giordanem Brunem
netřeba odvolat
vyřčené názory
v nejhorším sestra zavolá
nějaký doktory
a dají mi meprobamat
dají mi meprobamat
dají mi meprobamat

Právě na ony „pokleslé“ stavy snad může částečně pomoci zvládnout i v písni citovaný meprobamat. Bludy ale sám o sobě určitě nevyléčí.

Mezi varianty bludů patří:

  • AUTOAKUZAČNÍ: chorobné sebeobviňování za vlastní nicotné činy, domnělé zločiny. Mravní hodnota sebe sama je proti druhým vnímána jako ta nejhorší a je patrna tendence k sebetrestání;
  • INSUFICIENČNÍ: hluboké, chorobné podceňování vlastností, schopností, dovedností, výkonností, jež je v rozporu s realitou dosavadních výkonů a úspěchů;
  • MIKROMANICKÝ: přesvědčení o bezvýznamnosti až škodlivosti své existence pro vlastní sociální skupinu. Důsledky své existence považuje postižený za tragické;
  • RUINAČNÍ: přesvědčení o ztrátě všech prostředků pro budoucí zabezpečení sebe a své rodiny;
  • OBAVNÝ: stálé tušení blížící se tragedie, jež má postihnout jedince i jeho rodinu;
  • NEGAČNÍ: popírání evidentních skutečností;
  • ENORMITY: zveličení špatných vlastností nebo zážitků do hrůzné podoby;
  • ETERNITY: přesvědčení o nemožnosti zemřít a věčném utrpení jako odplaty za vlastní domnělé špatné skutky;
  • HYPOCHONDRICKÝ: chorobné přesvědčení o onemocnění skutečně možnou, ale i nemožnou chorobou (hnije mozek);
  • EXPANZIVNÍ: chorobně zvýšená sebedůvěra, sebevědomí, veselá nálada;
  • EXTRAPOTENČNÍ: přivlastňování si biologicky nemožných vynikajících vlastností a výkonů;
  • ORIGINÁLNÍ: přesvědčení o vznešeném původu;
  • INVENTORNÍ: přesvědčení o vytvoření epochálního vynálezu;
  • REFORMÁTORSKÝ: přesvědčení o mimořádné povolanosti uskutečnit změny společenského života;
  • RELIGIOZNÍ: přesvědčení o výjimečné povolanosti v náboženské sféře nebo považování sebe sama za osobu z okruhu náboženských představ;
  • PARANOIDNÍ: dílčí chorobná přesvědčení o tom, jak postiženému škodit, vytvářejí souhrn souvislostí a celků ve vztahu k dané osobě. Význam osoby samotné je zdůrazněn;
  • PRONÁSLEDOVÁNÍ (PERZEKUČNÍ): přesvědčení o bezprávném, úmyslném sledování či pronásledování vlastní osoby s cílem ji zničit. Většina zájmu je věnována sledování domnělých nepřátel. Doprovází to pasivní (maskování, skrývání) formy obrany proti domnělým nepřátelům;
  • UKŘIVDĚNOSTI: domáhání se práv, zadostiučinění, odškodnění po domnělé křivdě;
  • NEDOCENĚNÍ: přesvědčení o úmyslném zabraňování v projevu vlastních pracovních kvalit druhými lidmi;
  • NEVĚRY: neodůvodněné přesvědčení o nevěře partnera;
  • EROTOMANICKÝ: neodůvodněné přesvědčení o mimořádné erotické přitažlivosti pro určitého jedince. Soustavné projevy zájmu o něj. Setrvání v tomto přesvědčení i po odmítnutí z jeho strany.

Bludy bývají systemizovány, spojovány v jeden celek tak, aby každý nový jako by vysvětloval a doplňoval ty starší. Vzpomínky i aktuální prožitky bývají zkreslovány tak, aby do celku zapadaly a potvrzovaly ho. Skutečně negativní projevy lidí v okolí, o něž si postižený leckdy tzv. koleduje, jsou dalšími podněty ke vzniku chorobných přesvědčení.

Halucinace nepotřebuje vnější podnět

Zdánlivé vjemy a prožitky, jež mají pro nemocného povahu jasného vjemu, například živého obrazu. Vznikají bez vnějšího podnětu a jsou spojeny s chorobným přesvědčením o existenci mylně vnímaného.

Varianty halucinací:

  • INTRAPSYCHICKÉ: přesvědčení o vnímání myšlenek jiných lidí, a to přímo mozkem. Pocit odebírání vlastních myšlenek jinými lidmi;
  • PSEUDOHALUCINACE: zdánlivé vjemy bez vnějšího podnětu spojené s přesvědčením o jejich realitě. Takřka okamžitě je ale vjem korigován a postižený připouští omyl;
  • SLUCHOVÉ: zdánlivé vjemy jednoduchých nebo složitých zvuků;
  • VERBÁLNÍ: zdánlivé vjemy slov, vět, hlasů, rozhovoru. Bývají to příkazy, zákazy, ale i posměšky, výhrůžky, nadávky;
  • ZRAKOVÉ: zdánlivé vjemy jednoduché, např. plameny, dým, ale i složité – známé i neznámé předměty. Může jít i o vjemy složitější – zvířata, postavy, a to i smyšlené. Velikost a barvy mohou v reálně existujícím vzoru halucinace jak odpovídat, tak i neodpovídat tomu, jak vypadá;
  • ČICHOVĚ-CHUŤOVÉ: zdánlivý vjem nepříjemného zápachu nebo chuti;
  • TAKTILNÍ: zdánlivý vjem dotyku, ale i svědění, škrábání, pálení;
  • TĚLOVÉ: zdánlivý vjem změn ve vnitřních orgánech – zkamenění, zástava krevního oběhu, pohyb červů;
  • KOMBINOVANÉ: zdánlivý vjem několika smysly;
  • INADEKVÁTNÍ: vnímání jiným orgánem než k tomu určeným, například kolenem;
  • REFLEKTORICKÉ: faktický vjem vyvolá halucinace. Např. reálný kouř vyvolá představu pekla;
  • EXTRTAKAMPINNÍ: zdánlivý smyslový vjem překračující možnosti daného smyslového orgánu v prostoru;
  • MOTORICKÉ: zdánlivý vjem pohybu končetin, částí těla nebo celého těla bez vlastní vůle, nebo vjem pohybu okolí s vlastní osobou – např. zemětřesení. Dále zdánlivý vjem pronášení řeči bez vlastní vůle, aniž by ovšem byla řeč proslovena, a také zdánlivý vjem píšící ruky bez vlastní vůle, aniž by bylo cokoliv napsáno.

Hrdinovi písně o pavilonu č. 5 lze v mnohém při zběžném poslechu závidět. Ve skutečnosti jsou bludy a halucinace vnímány až na výjimky jako nepříjemné až úzkostné. Ani úzdrava není snadná. Poněkud vousatý vtip dí: 

Pana Nováka propustili z léčebny, neb se již přestal považovat za žížalu, kterou každý kos slupne.
Po chvilce se ale vrátil a volal: „Kos, kos, je venku!“
„Ale, pane Nováku, nebojte se, přece víte, že nejste žížala,“ chlácholí ho lékař.
„To vím,“ odpověděl Novák, „ale ví to taky ten kos?!“

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).