Hlavní navigace

Proč jíst merlík čilský, když roste i český

Petr Havel

Merlík bílý je vlastně plevel a jeho výhodou je, že roste všude. Merlík všedobr si zase můžete vypěstovat ze semen. Hodí se na saláty, lze jej upravit podobně jako špenát či použít v řadě dalších receptů.

Doba čtení: 3 minuty

Nástup jara začíná být v poslední době opět v naší zemi příležitostí ke sběru v přírodě rostoucích bylinek. Lze jimi doplňovat jídelníček a hodí se také na přípravu různých druhů salátů nebo čajů. Zřejmě nejvíce sbíranými bylinami jsou mladé lístky kopřivy dvoudomé, květy podbělů, medvědí česnek nebo mladé výhonky šípku na bylinné čajíčky.

Podívejte se, co všechno se dá v jarní přírodě sníst:

Tak trochu neprávem opomíjený je merlík, konkrétně merlík bílý (Chenopodium album), což je tuzemský příbuzný mnohem známějšího merlíku chilského (Chenopodium quinoa), v potravinářství označovaný jako „quinoa“ nebo „kvinoa“, který je dokonce považován za potravinu budoucnosti.

Merlík bílý je vlastně plevel

Merlík bílý lze nyní naopak označit za potravinu současnosti, respektive velmi blízké budoucnosti, jen co se jaro „rozjede“. Výhodou je, že náš merlík bílý patří mezi plevele a v naší krajině je tak velmi rozšířen, takže jeho sběr nepředstavuje větší problém.

Vyskytuje se téměř všude, nejvíce ale na člověkem ovlivněných plochách, ať už jsou to rumiště, skládky, okraje cest, ale také v porostech kulturních plodin (spíše na jejich okrajích), především cukrovky, brambor, kukuřice nebo zeleninových záhonech.

Důvodem je to, že merlík má rád půdy bohaté na dusík (tedy hnojené půdy), a protože dusík v malé míře končí i v samotném merlíku, je optimální sbírat především jeho mladé listy (obdobně, jako je tomu u kopřiv), z nichž můžeme připravit chutný salát. Stejně jako z quinoy je ale možné i ze semen našeho merlíku bílého vyrobit mouku a tu pak použít k přípravě dalších pokrmů, ale lepší jsou ty mladé listy. Ostatně žádný zpracovatel merlíku u nás neexistuje.

Merlík všedobr si můžete vypěstovat

Ušlechtilejší druh merlíku – konkrétně merlík všedobr (Chenopodium Henricus) – se ale prodává v semenářstvích a tento merlík si tak může každý vypěstovat sám. Také všedobr je používán zejména na saláty, jeho listy obsahují množství vitamínů a minerálních látek a v lidovém léčitelství se používá také jako rostlina s protizánětlivými účinky. V kuchyni se používá i jako špenát, na což lze využít i přírodní merlík bílý. Všechny naše merlíky jsou mrazuvzdorné, takže se není třeba obávat, že je mráz „spálí“ a zničí jejich nutriční kvalitu.

Do třetice další merlík – merlík zední (Chenopodium murale) – také najdeme v přírodě, v současné době je ale na rozdíl od merlíku bílého stále vzácnější a hrozí mu vyhynutí. Roste na obdobných stanovištích jako merlík bílý, stejně jako on je odolný vůči mrazům (oba vydrží v pohodě teploty do minus šesti stupňů Celsia) a semena si drží vysokou klíčivost – více než deset let.

Merlík je zdravý a bezlepkový

Kulinářský význam českých merlíků spočívá především v tom, že rostlina (a tedy případná mouka z ní) neobsahuje lepek, stejně jako další rostliny ze skupiny laskavcovitých, kam patří například amarant. Nejen v naší populaci se přitom zvyšuje počet lidí s intolerancí na lepek.

Rostliny jsou kromě toho velmi odolné vůči klimatickým vlivům a jsou také poměrně mohutné (i naše merlíky dosahují někdy až dvoumetrové výše), což je předurčuje k možnému pěstování na biomasu, o čemž se ostatně již uvažovalo.

Merlíky navíc obsahují skutečně širokou škálu pro tělo prospěšných látek, kromě vitamínů a minerálů také třeba esenciální aminokyseliny, esenciální bílkoviny či škrob, a naopak poměrně velmi málo sacharidů a tuků.

Recepty a tipy s merlíkem najdete v článku Superpotravina quinoa je jídlo – chameleon.