Téměř rok se české děti vzdělávaly doma, nebo jen omezeně ve škole. Přitom jsou to právě třídní učitelé, kteří často jako první zpozorují, že se s dítětem něco děje.
Není to překvapením. Vídají děti denně a mají srovnání. Pedagog je také tím, kdo by měl umět podat dítěti pomocnou ruku a být pro něj oporou v situacích, kdy se cítí opuštěné, případně nemá úplnou důvěru ke své rodině, nebo je domácí atmosféra právě příčinou toho, proč dítě trpí.
Co se dozvíte v článku
Učitel viděl žáka „vcelku“, přes monitor to tak nefunguje
Učitelé, kteří se v minulých měsících setkávali s dětmi sporadicky nebo pouze přes obrazovku, mohli jen těžko zaznamenat změny chování.
„Osobní kontakt nelze ničím nahradit ani v dnešní technologické době. Pedagog tak může odhalit šikanu, kyberšikanu, domácí násilí, závislost, záškoláctví, poruchy příjmu potravy. Vidí žáka takříkajíc vcelku – při osobní komunikaci, ve výuce, při interakci se spolužáky. Velkou podporou pro žáka je také to, pokud mu pedagog umí citlivě nabídnout pomoc,“ říká psycholožka Helena Fialová z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
A dodává, že při komunikaci v online prostředí jsou vidět reakce zkresleně: „Není vidět vše a nelze postihnout vše. Pedagog se musel soustředit na technické problémy – zda online systém funguje a všichni jsou připojeni. Musel sledovat dotazy v chatu a reagovat na otázky žáků. Prevence staví na interaktivní zážitkové práci. Pokud žáky rozdělíme do čtyř skupin v online prostředí, můžeme být přítomní vždy jen u jedné skupiny. Naživo máme možnost pozorovat celou třídu a vidět interakce dětí, slyšet, o čem diskutují.“
Online pohled do domácností
Zážitková interaktivní práce v online prostředí má své limity a z pohledu Heleny Fialové je nedostatečná. A to přesto, že učitelům na druhé straně umožnila nahlédnut do domácností a poznat atmosféru v rodinách.
Tak jako chování dětí ve třídách i chování při distanční výuce mohlo prozradit, že něco není v pořádku. Přestože trochu jinak. Některé děti vykazovaly vyšší agresivitu, drzost nebo se odmítaly do výuky zapojit. Navíc při samotném hodnocení mohl učitel přihlédnout i k podmínkám, ve kterých dítě muselo pracovat.
„Učitel mohl vidět, že v rodinách není vše úplně v pořádku, a také to, zda má, nebo nemá žák optimální podmínky. Právě podmínky jsou také určující pro výkon dětí a pedagog na to může adekvátně reagovat při svém hodnocení žáka,“ říká Helena Fialová. Učitelé samozřejmě mohli také vidět další věci:
„Například závislost žáků na hrách a sociálních sítích (tedy to, že při výuce nedávají pozor a ‚vedle‘ si hrají hry), nebo také skryté záškoláctví (jen zapnutý počítač bez kamery, bez odezvy), nebo se vůbec nepřipojovali. Dále domácí násilí (zvuky, slova), kyberšikanu (zprávy v chatu při výuce, vykřikování na ostatní spolužáky, nadávky, odebrání vedení hodiny pedagogovi),“ dodává Helena Fialová.
Utrpěla psychika dětí?
Celou situaci pochopitelně nelze generalizovat. Každé dítě se s nově vzniklou situací vyrovnávalo jinak. Stejně tak se i každá rodina potýkala s jinými problémy. Například rodiče, kteří neměli možnost pracovat z domova, museli pro své dítě obstarat hlídání. Jiní dokonce přišli o práci, nebo se jim zásadně změnily finanční podmínky. Ostatně i v rodinách, kde se náhle všichni ocitli v „jedné místnosti“, nemusela být atmosféra vždy harmonická.
„Děti jsou uzavřenější, ztratily zájem o věci, jsou citlivější, úzkostnější, také nemohly vybít přirozenou energii,“ popisuje Helena Fialová a zmiňuje i aspekt smrti. „Řada z nich se poprvé a velmi intenzivně setkala se smrtí. Některé rodiny byly velmi zasažené. Téma smrti u nás bylo dosud tabu. Pro děti abstraktní téma, o kterém se nemluvilo. Také se o úmrtích začaly zveřejňovat statistické údaje, takže najednou byly děti z vakua hozené do reality skrz masmédia. A s tím se měly najednou vyrovnat, aniž by to mohly probírat v každodenním styku s vrstevníky.“
Podle Heleny Fialové nebyla šťastně zvolena ani strategie střídání prezenční a online výuky. Bylo to velmi těžké jak pro učitele, tak pro žáky, protože v každém prostředí se nastavují pravidla trochu jinak a chvíli trvá, než si žáci na změněné prostředí přivyknou, což je vysilující. „Také ne všichni pedagogové vyslechli doporučení aklimatizace a hned začali žáky zkoušet a zadávali jim písemné testy,“ doplňuje psycholožka.
Když se dítě chová nestandardně
V současné době jsou to tedy hlavně rodiče, kteří mohou odhalit rizikové chování u svých dětí. Jakým změnám chování by měli věnovat pozornost a na koho by se měli případně obrátit?
„Dítě se chová nestandardně. Některé děti spí málo, jiné naopak hodně, jsou plačtivější, nekomunikují, uzavírají se v pokoji, nechtějí podnikat akce. Některé jsou naopak agresivnější, vznětlivější. Jinak reagují na každodenní situace. Řezné rány na těle, modřiny, nebo také váha (rapidně hubne, přibývá na váze). Špatně se soustředí. V této situaci sledovat, v klidu komunikovat, netlačit na dítě, případně vyhledat odbornou pomoc psychologa, adiktologa nebo psychiatra,“ radí Helena Fialová.
Čeho si všímat?
- změna nálady: neodůvodněné a náhlé střídání nálad, smutku a naopak veselí, netypické reakce na určité situace,
- změna energie: neobvyklá nevyrovnanost, zvýšená podrážděnost a agresivita, častá a nadměrná vyčerpanost, únava a ospalost,
- změna koníčků: ztráta zájmů a koníčků, zhoršování prospěchu, změna přátel a hodnot,
- změna vzhledu: výrazná změna v oblékání a úbytek péče o zevnějšek, ztráta chuti k jídlu a výraznější hubnutí, na druhé straně přejídání se, výrazné přibývání na váze,
- změna chování: časté lži, předstírání a tajnůstkářství, izolace od rodiny, nadměrné skrývání a zamykání se,
- finance: nevysvětlitelné ztráty peněz, osobních věcí nebo věcí z bytu.
Čeho se vyvarovat?
- výčitek, jak to, že to mohlo vůbec udělat, vyhrožování neadekvátními tresty a zákazy, kterými jen posilujete pocit neodpovědnosti a nekompetence dítěte (lepší jsou jasná pravidla, včetně pravidel kontroly),
- strašení tím, že skončí špatně (nevyučené, v kriminále, bez kamarádů, bez rodiny), dítě často ví o rizicích, ale zdá se mu neuvěřitelné, že by mohlo takto skončit,
- obviňování dítěte, že je zlé a špatné, a nerozlišování mezi jím samotným a chováním, které odmítáte; kázání, proslovů a přednášek o správném chování.
Nedělejte však předčasné závěry! Nic z výše uvedených příznaků nemusí nutně dokazovat, že má vaše dítě problém s rizikovým chováním. Řada těchto projevů je společná s doprovodnými znaky bouřlivého období dospívání.
Vy nejlépe znáte své dítě a podle toho můžete určit, zda je vaše podezření odůvodněné, či nikoli.
Tipy pro rodiče
Co dělat, když zjistíte, že má vaše dítě problémy s rizikovým chováním (kyberšikana, nelátkové závislosti a další)?
- Nestyďte se, nepopírejte a neskrývejte problém svého dítěte. Zbytečně tím ztrácíte čas.
- Přestože to může být obtížné, pokuste se zachovat klid, překonejte první vlnu emocí.
- Pokuste se doma vytvořit klidnou atmosféru, která dítěti usnadní o svém problému hovořit.
- Mluvte s ním a udržujte kontakt.
- Raději se ho ptejte otázkami typu „jak to začalo, co se děje, co se ti na tom (ne)líbí, co ti to dává/bere, čím tě to přitahuje“, než „proč, jak to, že vůbec a jak často se to děje“. Lépe tak porozumíte důvodům pro rozvoj rizikového chování.
- Naslouchejte a neskákejte mu do řeči.
- Buďte pozorní k tomu, co vám říká, co je pro něj významné a důležité; možná se vám jeho důvody mohou zdát nepodstatné a malicherné, pro vašeho potomka však mohou mít velký význam.
- Ukažte dítěti, že vaše zjištění není důvodem k tomu, aby se narušil váš vzájemný vztah. Dejte mu pocítit, že jste i nadále připraveni trávit s ním společný čas a zajímáte se o něj.
- Zatím i bez dítěte navštivte co nejdříve odborníka a sdělte mu vše podstatné, co víte o rizikovém chování svého dítěte.
- Vaše dítě potřebuje vědět, že jej máte i nadále rádi. To, co se vám nelíbí a z čeho máte strach, je jeho rizikové chování.
Odborná spolupráce:
Mgr. Helena Fialová
Psycholožka a Evropský trenér prevence (EUPC Master trainer), na Klinice adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice působí v pozici expert preventista / vysokoškolský pedagog / odborný asistent.