Hlavní navigace

Pozdě už bylo, situace je vážná. Odborníci o nedostatku pohybu u dětí

7. 4. 2021

Sdílet

 Autor: McDonald's Cup
Žijeme v době digitální a pohyb, i ten běžný, nejen vyloženě sportovního charakteru, je upozaděn. Bylo tomu tak již před covidem, nyní je situace kvůli pandemii koronaviru podle expertů ještě mnohem horší. Dětská obezita se stává čím dál větším problémem, děti ztrácejí fyzické schopnosti, mnohým dělá potíže obyčejný dřep. Důsledky si ponese celá generace, a to jak fyzické, tak psychické.

Současná pandemie s sebou přináší celou řadu omezení, která těžce nesou jak dospělí, tak i děti. Ty víc než rok od jejího propuknutí nechodí do škol, nenavštěvují kroužky, nemohou být se svými kamarády a různá omezení pohybu s sebou přinášejí také nedostatek sportovních aktivit. Kvůli tomu přibývají na váze a trpí nejen jejich pohybový systém, ale i jejich duše. 

Co se dozvíte v článku
  1. Experti mluví o tom, že děti „zcepení“, fyzicky i duševně
  2. Ať dítě jezdí, drandí, lítá… Rodiče by měli potomky do pohybu i tlačit
  3. Nedostatek pohybu ničí spánek, srdce, páteř…
  4. Děti ztrácejí zcela běžné dovednosti
  5. Inspirace a motivace pro děti i rodiče

Jaké konkrétní dopady má nedostatek pohybových aktivit na vývoj dětí a na jejich psychiku? A může mít současná situace zásadní dopad i na jejich fyzický vývoj? To vše bylo tématem online tiskové konference k letošnímu netradičnímu ročníku tradiční dětské fotbalové soutěže McDonald's Cup, která usiluje o zlepšení současného stavu.

Experti mluví o tom, že děti „zcepení“, fyzicky i duševně

Odborníci se shodují v tom, že stojíme před závažným problémem a měli bychom napřít energii k tomu, aby se naše děti hýbaly. Pomoci mohou rodiče (pokud ještě najdou síly), škola, trenéři… V neposlední řadě je důležité také institucionální řešení, nastavení pravidel, která umožní návrat dětí na sportoviště a hřiště co nejdříve. Neboť „pozdě již bylo“, jak říká jeden z expertů zapojených do projektu McDonald's Cupu, Michal Blažej z Fotbalové asociace ČR:

„Odborníci napříč sporty vědí, že ta čára, kdy se situace měla řešit, je již za námi. Proto se stupňují aktivity, návrhy, jak pomoci, vůči těm, kdo o tom rozhodují.“ Fotbalový manažer a trenér připomíná, že v okolních zemích sportování dětí běží i během pandemie, byť třeba někde omezeně, protože tamní orgány si uvědomují, jak důležité jsou pohyb a sociální kontakty pro zdravý vývoj. „Každý den a každý týden situaci v tomto směru jen zhoršují, děti by měly mít možnost sportovat co nejdříve. Nikdo nezlehčujeme situaci, ale trenéři mohou pomoci vše zvládnout bezpečně, za dodržování opatření, která jsou samozřejmě potřeba,“ říká Michal Blažej.

To, že děti nesportují a mnohdy jim chybí i úplně obyčejný pohyb, má podle trenéra obrovský dopad nejen na jejich fyzickou kondici, ale i na psychiku, což potvrzují i psychologové či lékaři. Víme o účincích endorfinů, které se nám vyplavují při jakékoliv pohybové aktivitě. Říká se jim také hormony štěstí. Máme úplně jinou náladu, jsme veselejší. Toto nyní dětem chybí, navíc nemají osobní kontakt, nemohou spolupracovat, společně se smát, plnit úkoly a jednoduše být spolu; to všechno je obrovský problém.

„Pro děti je to velice složité a následky budeme odstraňovat velmi dlouhou dobu. Pořád budu optimista a chci věřit, že tyto následky jsou odstranitelné, ale musíme děti dostat co nejdříve do běžného režimu, protože bez sportu, pohybu a kontaktů nemůžou žít plnohodnotný život,“ myslí si Michal Blažej.

Ať dítě jezdí, drandí, lítá… Rodiče by měli potomky do pohybu i tlačit

Skutečnost, že děti nemají v současné situaci podmínky potřebné pro zdravý rozvoj a situace jim škodí, potvrzuje dětský psycholog a vysokoškolský pedagog Václav Mertin. Upozorňuje, že je potřeba rozlišovat, ale obecná situace není dobrá. „Vidím třeba děti na vesnici, bruslí na rybníku, jezdí na kole… ale všeobecně podmínky dobré nejsou. Děti dnes vlastně tlačíme k počítači. Nejsou to podmínky optimální pro všestranný optimální rozvoj dítěte.“

Doba, kterou dnes děti tráví u počítačů, se zvýšila, a to nejenom kvůli online výuce. Podle psychologa je nyní zejména na rodičích, aby se pokusili stav zase narovnat, vrátit do mantinelů, které pokládají za rozumné. A to i za tu cenu, že budou muset s dětmi do jisté míry „bojovat“. Neboť asi všichni víme, že někdy je potřeba překonávat mírný – či větší – odpor. Václav Mertin říká, že i tak je ale vhodné dítě do pohybu trochu „tlačit“. Výchova totiž spočívá v tom, že vedeme. Asi málokteré dítě by si samo od sebe čistilo zuby, kdyby je k tomu rodiče nevedli, dává psycholog příklad:

„Někdy je potřeba, aby rodič řekl: ‚Takhle to bude.‘ Musíme děti vyhánět ven, když jim je to ku prospěchu. Rodič je laskavý, ale důsledný. Měl by to mít v hlavě srovnáno, ví – na rozdíl od dítěte – že když se nebude hýbat, nejenom že ztloustne, ale úplně zcepení, a to i psychicky.“

Naprosto zásadní jsou podle psychologa společné činnosti v rodině, zejména venkovní aktivity. Jít na procházku, vyjet na kole, hledat, co je možné v dané lokalitě podniknout. „Nedostatek pohybu má dopad na děti jednoznačně nepříznivý. Psychika a fyzická kondice jsou úzce propojeny, těmto vztahům se věnuje například psychosomatika. Ať malé dítě jezdí, drandí, lítá…“ doporučuje Václav Mertin. Je pravda, že děti se méně než kdysi hýbaly už před pandemií. Skvělá je přitom podle expertů jakákoliv pohybová aktivita, „úplně normální“ cesta pěšky – nikoli s rodičem autem – do školy, na nákup… Dobrou zprávou je, že ledaskde se děti vracejí k činnostem, které již téměř upadly v zapomnění. Stačí k nim betonový plácek nebo kousek trávníku a nevyžadují drahé speciální vybavení – skákat panáka, přes gumu, hrát „školku“ s míčem nebo zakopat si ve dvou může téměř každý.

Proč dobrý rodič – respektive učitel, trenér – dítě vede i k troše toho nepohodlí a aktivitě, přestože se mu tak hezky lenoší, vysvětluje také mentální kouč a někdejší trenér hokejové reprezentace Marian Jelínek, který se v současné době naplno věnuje koučování a zabývá se psychologií sportu. Přibližuje zjednodušeně teorii tří zón, v nichž probíhá náš život:

„Jde o zónu komfortu, v níž je nám dobře, ale příliš se v ní toho nenaučíme. K tomu, abychom se zlepšovali, vyvíjeli z hlediska psychického i fyzického, je nutné z této zóny vystoupit a vstoupit do tzv. zóny učení. Důležité je, že v této zóně dochází také k vytváření emoční vazby. Problém může nastat, pokud se to přežene, pak vstupujeme do zóny stresu,“ popisuje důvody, proč je užitečné držet dítě co nejvíce v zóně učení, nenechat ho neustále v zóně komfortu a nevystavovat ho příliš do zóny stresu (i když ten je nám v jisté míře také přínosný). Lze toho dosáhnout vhodným režimem, pravidelností, dobře podanou zpětnou vazbou.

Nedostatek pohybu ničí spánek, srdce, páteř…

Trenéři, fyzioterapeuté, lékaři, psychologové, pedagogové, ti všichni hovoří o velmi vážném dopadu nedostatku pohybu u dětí nejen na fyzický vývoj. Je známo, že přibývá nadváha a obezita, vliv má i na psychické parametry a psychický vývoj. Je prokázáno, že dospělí i děti, kteří se více hýbou, mají kvalitnější spánek, dochází u nich ke snížení psychického napětí, zlepšuje se nálada, prokrvuje a trénuje se mozek… V době, kdy jsme postiženi nedostatkem pohybu, bychom jej proto měli cíleně a aktivně vyhledávat. Vedoucí fyzioterapeut Ústřední vojenské nemocnice David Vrbický potvrzuje, že není nutné provádět speciální tréninky či cvičení. Jakýkoli pohyb je pro dítě správný, i když se projde nebo proběhne kolem domu. Pohybový aparát je pak vhodně zatížený a vyvíjejí se pohybové vzorce:

„Jakýkoli pohyb je přínosný. Samozřejmě je výhodou, pokud je tam i cílená aktivita, ale není to nezbytně nutné,“ říká David Vrbický. Fyzioterapeut varuje, že současnou nečinností si děti zadělávají na velký problém do budoucna. Jde mimo jiné o vývoj tzv. svalových dysbalancí. Znamená to, že pohybový aparát dětí se nebude vyvíjet ideálně a v pozdějším věku se u nich začnou projevovat různé neduhy, například bolesti zad, krční páteře nebo tzv. vertebrogenní poruchy (různá onemocnění páteře) či jiná onemocnění pohybového aparátu.

„Děti dlouho sedí u počítačů a tabletů, což zapříčiňuje, že jim ochabují svaly. Svaly prsní, kolem břicha, ale nedostatkem pohybu trpí také jejich krční a bederní páteř. To může vyvolat například bolest hlavy a zad,“ říká David Vrbický.

Na další rizika upozorňuje Jaroslav Větvička, vedoucí lékař Centra zdravotnického zabezpečení sportovní reprezentace a internista Ústřední vojenské nemocnice: „Důsledky do budoucna mohou být velmi vážné. Obezita a snížená tělesná aktivita jsou jedním z hlavních rizikových faktorů pro rozvoj aterosklerózy, tedy zvyšují riziko srdečních onemocnění a infarktů,“ varuje.

Děti ztrácejí zcela běžné dovednosti

Lékař Jaroslav Větvička i na základě informací od kolegů lékařů, fyzioterapeutů či trenérů, kteří pracují s dětmi a mládeží, považuje současnou situaci za alarmující:

„Z hlediska nejenom sociálního, psychického, ale i z hlediska zdravotního a tělesného rozvoje. Nechci používat silné termíny, jako že jsme na prahu katastrofy, ale může nás to opravdu od malých dětí až po postpuberťáky na dlouhá léta dopředu docela vážně negativně ovlivnit. Všechny instituce, které pro to můžou něco udělat, by měly napřít síly, vytvořit metodická opatření a hledat způsoby, jak zabráníme těm nejhorším důsledkům na tělesný rozvoj a zdraví celé této generace dětí,“ apeluje lékař a uvádí příklady z praxe své i kolegů:

Odborníci se setkávají s tím, že děti u nás stále výrazněji tloustnou. Nejenom proto, že mají nedostatek pohybové aktivity, ale i kvůli stravování. Nemají možnost chodit do školních jídelen, někdy jsou odkázány na to, že se doma samy stravují, a to ne vždy dobře. Čísla nadváhy a obezity podle lékaře za posledních cca deset měsíců prudce stoupla.

Co se týče přímých zdravotních důsledků, patří mezi ně například již zmíněné bolesti zad, které se projevují i u mladších ročníků, u malých dětí i u puberťáků. Odborníci dále upozorňují na to, že tělesná zdatnost se obrovsky zhoršila i z pohledu fyzické výkonnosti, snížila se také obecná svalová síla. Popisují, že děti ztrácejí zcela běžné dovednosti. „Už jsme si zvykli, že mnohé dítě neumí kotrmelec, nedej bože kotrmelec dozadu, ale ony už začínají být ve stavu, kdy tělo tak zcepení, že už ani nedokážou udělat dřep,“ říká Jaroslav Větvička. Motivace k pohybové aktivitě by proto podle něj měla být součástí i distanční výuky.

A v období, kdy se děti nějakým způsobem vrátí ke školní docházce, by pohyb a obnova základních tělesných dovedností měly být pevnou součástí pobytu ve školách, apelují experti.

Inspirace a motivace pro děti i rodiče

Odborníci zatím doufají, že následky pandemických opatření půjdou napravit. Víme, že někteří rodiče jsou v současné situaci mimořádně zapřažení, bylo by ale dobře, kdyby i tak své ratolesti zvládli pobízet k jakékoliv pohybové aktivitě, a zejména u malých dětí trvat na jejich pravidelnosti. Podle expertů děti potřebují pohyb skutečně každý den a motivovat je k tomu mají jak rodiče, tak učitelé či trenéři. Všichni doufají, že se děti budou moci co nejdříve vrátit na sportoviště za stanovení hygienických opatření, na jejichž dodržování mohou trenéři dohlížet.

Než to bude možné, nabízí pomoc projekt McDonald's Cup. Turnaj, který se pravidelně koná již více než dvacet let, se letos vzhledem k okolnostem mění. Pokračuje formou distančního soutěžení dětí a do sportovní výzvy zapojuje odborníky, kteří radí rodičům, jak motivovat děti k pohybu.

KL24

Letošní ročník dostal název Odpískej nudu a přesouvá se do online prostředí. Sportovní aktivity a úkoly s řadou zajímavých odměn včetně setkání s nejlepšími českými fotbalovými hráči tentokrát nenabídne jen fotbalistům ze základních škol. Určený je pro všechny malé i větší děti, kterým v současnosti chybí pohyb a společné aktivity. Startuje od dubna a poběží po dobu tří měsíců. Do projektu se zapojila celá řada odborníků, kteří se věnují motivaci dětí po psychické i fyzické stránce. Dětem nabízejí možnost plnit sportovní úkoly a soutěžit mezi sebou, pro rodiče autoři připravili videa, která je mohou inspirovat pro sportovní aktivity s dětmi a situaci jim snad trochu usnadnit.

Každý má možnost zapojit se podle úrovně svých dovedností. A jak na závěr tiskové konference řekl fotbalista, trenér a táta Pavel Horváth: „Cítíme z našich dětí smutek z toho, že se nemohou stýkat s kamarády a sportovat, a měli bychom dělat všechno pro to, aby měly zase tu možnost.“ Plošný, dlouhodobý zákaz není podle expertů dobrým řešením, a již dávno tu měla být pravidla, která by umožnila dětem se za vhodných bezpečnostních opatření znovu „zapojit do hry“.

Odborná spolupráce:

Michal Blažej

Grassroots fotbal manažer Fotbalové asociace ČR, trenér


PhDr. Marian Jelínek

Mentální kouč, bývalý trenér hokejové reprezentace


PhDr. Václav Mertin

Dětský psycholog a vysokoškolský pedagog


MUDr. David Vrbický

Vedoucí fyzioterapeut Ústřední vojenské nemocnice


MUDr. Jaroslav Větvička

Vedoucí lékař Centra zdravotnického zabezpečení sportovní reprezentace a internista Ústřední vojenské nemocnice

Autor článku

Redaktorka, editorka, dlouholetá šéfredaktorka serveru Vitalia.cz (do června 2022)

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).