Dvaačtyřicetiletého pacienta lékaři olomoucké Fakultní nemocnice operovali v polovině loňského roku. Zákrok trval dvě hodiny. Při něm mu do mozku vložili dvě velmi tenké elektrody a do podkoží ke klíční kosti neurostimulátor, jenž je zdrojem pro slabé elektrické pulsy ovlivňující činnost některých drah v mozku.
Co se dozvíte v článku
Operace a následná terapie jsou výsledkem spolupráce mezi Neurochirurgickou klinikou nemocnice a nedalekou Psychiatrickou léčebnou Šternberk. O zákroku nemocnice informovala na tiskové konferenci a tiskovou zprávou.
Proč se lékaři rozhodli operovat
V léčebně je muž dlouhodobě hospitalizovaný, protože má diagnostikovanou těžkou formu obsedatně-kompulsivní poruchy neboli OCD. Při ní se dostavují opakované vtíravé myšlenky a donekonečna prováděné rituální činnosti. U pacientů mají různou intenzitu. V případě operovaného muže mu nedovolují žít běžným životem. Navíc se před stimulací mozku v čase prohlubovaly a zdravotní stav se horšil.
V těžších obdobích trávil například až osm hodin na toaletě, kde počítal kachličky, nebo nebylo možné pacienta uložit do lůžka, protože celou noc seděl v jídelně,
cituje iDNES.cz Tomáše Spáčila, klinického psychologa šternberské psychiatrické léčebny.
Pro operaci mozku se lékaři rozhodli i proto, že nezafungovala žádná léčba. Obsese se nedařilo zvládnout ani rozsáhlou kombinací léků, dlouhodobou psychoterapií nebo elektrokonvulzivní terapií, lidově řečenou elektrošoky. Lékaři vyčerpali, dle vlastních slov, všechny možnosti, kterými mohli pacientovi ulevit. Proto se rozhodli použít metodu, která sice v Česku existuje už řadu let, dosud se ale využívala především u neurologických onemocnění, zejména Parkinsonovy nemoci. Méně často pak třeba u závažných forem epilepsie nebo při takzvaném esenciálním třesu.
Jak ulevuje stimulace mozku
V případě nyní operovaného pacienta neurochirurg elektrody umístil hluboko do mozku do částí zvaných capsula interna a striatum. Znamená to, že stimulace zasahuje jak do bílé, tak i do šedé mozkové hmoty.
Podstatou terapie je, že elektrody ovlivňují činnost ventrálních částí obou oblastí, které souvisí mimo jiné i s OCD. Tato oblast tvoří klíčový uzel mozkových okruhů odpovědných za vznik obsesí, nutkavých rituálů a úzkosti. Stimulace těchto drah může snížit jejich nadměrnou aktivitu a tím i zmírnit projevy onemocnění,
popisuje David Krahulík, primář Neurochirurgické kliniky FN Olomouc.
Hluboká mozková stimulace neboli DBS spočívá v ovlivnění vybraných částí mozku slabými elektrickými pulsy. Obecně jejich frekvenci nastavuje lékař, někdy si délku a čas terapie určuje sám pacient, jenž třeba v případě Parkinsonovi nemoci může mít i vlastní ovladač neurostimulátoru.
Aby léčba mohla začít, musí nemocný nejprve podstoupit sérii vyšetření, po nich operaci mozku, při níž mu do hloubi hlavy vloží tenká vlákna elektrod, a následně také voperování tenkých kabelů do podkoží a zašití stimulátoru v horní části hrudníku. Pacientovi z Olomouce oba zákroky lékaři provedli při jedné celkové narkóze.
Na chirurgickou část léčby navazuje několikaměsíční ladění elektropulsů tak, aby byla co nejlépe narušena nežádoucí činnost mozku a příznaky nemoci byly co nejvíce potlačeny. Léčba počítá s tím, že stimulace mozku je dlouhodobá a zlepšení nastupuje postupně v řádu měsíců.
Onemocnění nevyléčí, ale život zlepší
Samotné onemocnění ovšem ani hluboká mozková stimulace vyléčit nedokáže, protože neřeší jeho podstatu, ale tlumí jeho projevy. V případě dvaačtyřicetiletého olomouckého pacienta bylo cílem lékařů zlepšit kvalitu jeho života s nadějí, že jednou by mohl být schopný domácí, nikoliv ústavní léčby.
První výsledky podle lékařů přitom naznačují pozitivní posun. Po aplikaci se sice stav pacienta dočasně zhoršil, ale aktuálně je již znatelně lepší. Jím prováděné rituály netrvají tak dlouho, muž v doprovodu chodí ven, a pokud to stav dovolí, navštěvuje i tělocvičnu, kde předtím nebyl řadu let,
říká David Krahulík.
Podle FN Olomouc jde o vůbec první použití terapie DBS u pacienta s OCD.
Operace mozku jako nejzazší řešení
DBS lékaři obecně využívají jen u úzkého spektra pacientů, kterým příznaky nemoci výrazně poznamenávají život a úleva běžnou léčbou nepřichází. Samotná operace má svá rizika v podobě krvácení či zavlečení infekce. Ta ovšem nenastávají nijak často. Důležitější je, že elektrody lékaři s pomocí medicínských inženýrů musí do mozku vložit velmi přesně, jinak riskují nežádoucí účinky léčby. Ty mohou ale pacienta výrazně omezovat, i když se zákrok podaří, proto se vždy zvažuje, zda přínosy převáží nad riziky.
DBS je sice dlouhodobá terapie, může se ale stát, že časem její účinky slábnou a po dvaceti a více letech budou velmi snížené. V takovém případě mozek lékaři už nemusí stimulovat, elektrody v něm ale ponechají.
Samotné stimulování mozku slabými pulsy znamená, že elektrický proud se šíří nejen do určených oblastí, ale i jejich okolí, což může vést opět k nežádoucím účinkům. Proto se dnes při DBS již ustupuje od trvalého stimulování tkáně a hledá se cesta, jak mozek ovlivnit nikoliv elektřinou, ale třeba světlem.
Podívejte se na video, které zachycuje souhrn operace ve FN Olomouc:
ČLÁNKY DO MAILU