Co lze vylít do dřezu?

Ucpaný sifon v bytě vyřeší instalatér, další problém však představuje odpad, který po spláchnutí do dřezu, umyvadla nebo toalety putuje kanalizací.

Přes mnohaletá varování vodohospodářů splachuje stále téměř polovina spotřebitelů v ČR do kanalizace odpad, který představuje ekonomická, ale i zdravotní rizika. Aktuálně to prokázal průzkum společnosti Ipsos Instant Research, jehož výsledky byly zveřejněny před několika dny.

Nejhorší není tuk, ale dlouhá vlákna

Za největší nešvar se přitom bere vyhazování zbytků jídla a vylévání tuků ze smažení do dřezů či toalet. Především tuk může zanášet kanalizační síť, v níž při nižších teplotách proudící vody ztuhne a kanalizaci ucpe.

Galerie: Tuk v kanalizačním potrubí

Ve skutečnosti jsou ale ještě větším rizikem předměty lidské spotřeby vyrobené z dlouhých nerozpustných vláken, také proto, že v kanalizaci (v tomto případě přes toaletu) končí nejčastěji a ve větším objemu. Jde především o mediálně známé vlhčené ubrousky, které již v minulosti způsobily naprostý kolaps kanalizace například ve Španělsku, ale také o dámské vložky, dětské pleny a různé drobné látkové utěrky, hadříky a nebo vlasy, pokud se do kanalizace dostanou ve větším množství v podobě vyčesaných chomáčů.

Naopak obávaný kávový „lógr“ z ranního či večerního „turka“ problém prakticky nepředstavuje, protože jde o drobný odpad, s nímž si kanalizace poradí.

Rybičky i léky spláchnuté do záchodu škodí

Každý odpad přitom dříve či později skončí v kanalizaci, jejíž součástí jsou různá čerpadla regulující tok odpadních vod k čistírnám odpadních vod (ČOV), z nichž se ve finále voda vrací zpět do přírody. Platí tak, že se na stavu přírody i kvalitě vodních toků a vody vůbec částečně podílí každý z nás tím, čím do kanalizace „přispěje“.

I když přitom moderní technologie na ČOV dokáží vyčistit téměř vše, úplně stoprocentní nejsou, například v likvidaci farmaceutických přípravků nebo drog. Především hormonální přípravky nebo prošlá antibiotika končící po spláchnutí do toalety v povrchových vodách již „umí“ ovlivnit chování nižších živočichů včetně ryb, jak opakovaně prokazují šetření Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Odpadní vody, které nekončí v ČOV, mohou také představovat možnost, jak se do naší přírody mohou dostat nepůvodní organismy narušující biodiverzitu. K tomu dochází v případě, že jde o invazivní exotické organismy, které u nás nemají přirozené predátory. Platí to třeba u některých akvarijních rybiček, které do záchodu spláchnou jejich chovatelé.

Nekrmte svého potkana

Zpět ale k odpadu, který bohužel běžně končí spláchnutý ve dřezu či toaletě. Jedním z rizik této formy likvidace zbytků pokrmů je reálný impulz k přemnožení potkanů. Ti jsou nositeli různých nemocí a kromě toho se tím zvyšují náklady na hubení potkanů a tedy náklady na čištění vod, což v případě ČOV platí i pro výše zmiňovaná antibiotika a hormony.

Do stokové sítě nesmí vniknout:

  • látky radioaktivní, látky ropné
  • látky infekční a karcinogenní
  • látky omamné a hořlavé
  • jedy, žíraviny, výbušniny, pesticidy
  • biologicky nerozložitelné tenzidy
  • organická rozpouštědla
  • průmyslová a statková hnojiva, zeminy
  • silážní šťávy
  • látky způsobující změnu barvy vody
  • neutralizační kaly
  • hygienické potřeby
  • pevné odpady včetně kuchyňských

Zejména předměty s dlouhými nerozpustnými vlákny a chomáče vlasů pak způsobují havárie čerpadel a zvyšují náklady na odstraňování havárií v kanalizačním potrubí. K tomu je vhodné dodat, že všechny tyto náklady se pak v určité míře promítají do cen stočného. Ty se snaží vodohospodáři minimalizovat vývojem nových technologií, například prostřednictvím takzvaných „chytrých čerpadel“, které umí při ucpání zařadit zpětný chod nebo jsou osazeny břity, které jsou schopné dlouhá vlákna „nakrájet“. Tato čerpadla jsou schopná také o vzniklém problému informovat na dálku příslušná pracoviště, která pak na místo vyšlou pracovníky schopné havárii odstranit. I to však něco stojí.

Důležité je uvědomit si, že odstranění havárií vzniklých ucpáním kanalizace splachováním nevhodných předmětů a materiálu hradí v plné výši majitel příslušné přípojky. Proto je v zájmu všech takovým situacím předcházet. Pokud se přitom týká použitých tuků, ty by měli spotřebitelé odnášet do sběrných dvorů a v pevně uzavíratelných nádobách. Tukové odlučovače, takzvané lapoly, musí mít také ze zákona veškeré restaurace. Biologický odpad a hygienické potřeby patří pak do kontejneru na směsný odpad, prošlé léky a farmaceutické přípravky lze odnést zpět do lékárny. Někteří výrobci hygienických potřeb nicméně již v současné době nabízejí produkty z rozložitelných materiálů. Vodohospodáři proto doporučují, aby si každý přečetl na obalu těchto výrobků, jak s použitým odpadem naložit a zda jej lze, nebo nelze spláchnout do toalety.

Galerie: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 6. 6. 2017 10:08