Dětem škodí předčasné posazování i vodění za ruce, kvůli rodičům mají i placatou hlavu

Pro všechny dovednosti existují tabulky, kdy by je dítě mělo zhruba zvládnout. A to ať už jde o otáčení se na bříško, lezení, nebo chůzi. Jak ale upozorňují odborníci, není potřeba panikařit, pokud se dítě od „normálu“ nějak odchyluje.

„Psychomotorický vývoj není závod a jakékoli jeho urychlování – předčasné posazování, nucení na nočník, chůze za obě zdvižené ruce – může dítěti ublížit. Zní to jako klišé, ale každé miminko JE jiné. Pro fyzioterapeuta není tak důležité, kdy začalo dělat ten a ten pohyb, ale jakým způsobem. Klíčové je dopřát miminku čas na vlastní vývoj a netlačit ho do něčeho, na co ještě není připravené, protože sousedovic Pepík už v sedmi měsících chodí kolem nábytku. Kdo říká, že by pomoc fyzioterapeuta nepotřeboval právě on?“ zdůrazňuje Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky.

Jaké jsou podle fyzioterapeutů největší chyby dospělých na dětech, co se psychomotorického vývoje týče?

Čím déle na bříšku, tím lépe?

Dřív bylo běžné dávat miminka na bříško co nejvíc, i na spaní. Konkrétně od toho se nyní už často upouští kvůli riziku SIDS (syndrom náhlého úmrtí kojence, u kterého je jedním z rizikových faktorů právě ukládání dítěte ke spánku do polohy na břiše). Někteří fyzioterapeuti dokonce doporučují novorozence na bříško neukládat vůbec.

„Já zastávám názor novorozence nepokládat na bříško ani ‚hrát si‘ až do tří měsíců věku. Hlavička novorozence zaujímá cca polovinu jeho váhy a v poloze na bříšku, když je dítě motivované koukat na rodiče nebo hračku, se ji snaží zvedat proti gravitaci stůj co stůj. Koordinace svalů vpředu na krku, vzadu na zádech a na bříšku však ještě nefunguje tak bezchybně jako u tříměsíčního kojence a malé miminko se snaží zaklánět hlavu především taháním zádovými svaly. Tento špatný stereotyp pohybu se pak promítá až do dospělosti – v nejlepším případě ‚jen‘ jako bolest zad,“ myslí si Bílková.

Dětská fyzioterapeutka Iva Whitten to tak černě nevidí a miminko podle ní na bříško patří mnohem dřív. „U zdravého dítě nejpozději, jakmile se zahojí pupík. Pokud to dítě zvládá, klidně i dřív. Zpočátku je to třeba v řádu desítek sekund, raději častěji než dlouho. Není důvod dítě na bříško nedávat, je potřeba ho polohovat na zádech, bocích i bříšku,“ říká.

Do tří měsíců mají děti v lehu na zádech typickou asymetrickou polohu – obličej, bříško i pánev se jim stáčí k jedné straně. I proto je potřeba jejich polohu měnit a střídat.

Přečtěte si také:

Zapomeňte na posazování kojenců a chodítka, děti potřebují lézt

Nošení ano, ale s podporou hlavičky

Nošení dětí na těle je lidoopům přirozené hned od narození mláděte. Hustou srst však současnému člověku nahradily různé pomůcky – pro novorozence šátky nebo baby vaky, pro větší miminka ergo nosítka. Jejich užívání má své odpůrce, přesto bylo prokázáno, že nošení kojence rozvíjí jeho učení, orientaci, získávání zkušeností a posiluje jeho vlastní ego.

„Nejpoužívanější pozicí je tzv. kapsa, kdy má nosič dítě na hrudníku nebo na boku čelem k sobě. Pánev je podsazena, zatímco záda dítěte jsou úplně podepřena těsně uvázaným šátkem. Mnoho lidí se zhrozí při pohledu na kulatá zádíčka miminka v šátku. Ale tak jako není třeba rovnat křivé nožičky dítěte, aby správně rostly, není třeba narovnávat ani jeho záda dříve, než se budou sama napřimovat. Děti nošené čelem k nosiči mají navíc nožky v anatomicky optimální pozici pro zdravý vývoj kyčlí a je známo, že u přírodních národů se luxace kyčelních kloubů téměř nevyskytuje. Alespoň do tří měsíců by mělo mít miminko hlavu překrytou pruhem látky, jež vede na rameno nosiče, se střídavou rotací vpravo-vlevo, aby nedošlo k záklonu. Občasná podpora hlavičky je vhodná i u starších dětí,“ poukázala Iva Bílková.

Zploštělá hlavička jako estetický problém

Polohování miminek je důležité i kvůli prevenci zploštělé hlavičky. Děťátko v prvních týdnech života samo hlavu neotočí, je plně odkázané na naše polohování a manipulaci. Měkké lebeční kosti pak kvůli tlaku o podložku snadno změní tvar a hlavička nemusí být symetrická a hezky kulatá.

Ačkoliv se může zdát, že jde jen o estetický problém, není tomu tak. „Rozhodně to není jen estetický problém. Podle toho, kde je hlava oploštělá, může vznikat asymetrie v čelistních kloubech (tedy pak asymetrický skus, čímž vznikají další problémy). Často je asymetrické postavení uší, tedy dítě nepřijímá rovnoměrně akustické signály, dále třeba pak i asymetrie očí apod. Toto všechno může do budoucna způsobit mnoho dalších problémů. Nicméně oploštění hlavičky může představovat i praktický problém, třeba při nákupu helmy apod.,“ vysvětluje Iva Whitten.

„Jde především o znamení, že je chybně nastavené řízení v centrálním nervovém systému, mozek si fixuje špatné pohybové vzorce a celý psychomotorický vývoj se stáčí nevhodným směrem. V důsledku toho se u dítěte může později projevit vadné držení těla, skolióza, chybné tvarování nosných kloubů dolních končetin, bolesti hlavy a další vývojové vady,“ dodává Iva Bílková.

Pokud rodič odchytne vadu v otáčení hlavičky mezi šestým a osmým týdnem věku miminka, pravděpodobně ji půjde dobře rozcvičit. I třítýdenního novorozence můžeme lépe polohovat při spinkání, nošení, kojení, cvičit s ním na míči nebo vaničkovat. Důležité je začít co nejdříve.
U starších dětí už může dojít i na nošení speciální helmičky, která zajistí, že se hlava postupně srovná.

Proč dítě neposazovat?

Plno dětí je nespokojených, protože dobře nevidí na svět. Jenže pokud se do sedu nedostane samo a musí být opřené například o polštáře nebo v lehátku či židličce, jeho tělo ještě na tuto pozici není zralé a předčasné posazení mu mnohem víc uškodí než prospěje.

„Přímý sed není sed, do kterého dítě posadíte. U dětí předčasně pasivně posazovaných dochází velmi rychle k anatomickým změnám na obratlích, z čehož vyplývá nebezpečí vzniku strukturální skoliózy, nehledě na to, že i orgány uvnitř hrudníku a bříška jsou neadekvátně stlačovány váhou hlavičky a horní polovinou trupu,“ poukazuje Iva Bílková s tím, že předčasně posazované děti nebo děti voděné za obě vzpažené ruce si tuto přehnanou snahu urychlit jejich vývoj nesou po zbytek života v poškozených vazech a stavbě kostí.

Chodítka děti chodit nenaučí

Přestože může vypadat lákavě usadit dítě do chodítka a nechat ho svému osudu, nijak mu to také neprospěje. Znovu jde jen o zbytečné urychlování jeho vývoje. K prvnímu sedu, stoji nebo i kroku do prostoru by mělo dítě dospět samo. Jakékoli pomůcky jsou jen pasivní oporou, která brání zapojení správných svalů a naopak fixuje špatné držení těla.

„Dítě posazené v chodítku má přirozenou radost a tendenci hopsat, odrážet se, aniž by dokázalo odhadnout sílu a směr. Nemá to nic společného s řízeným volným pohybem z CNS (mozek a mícha) a se svaly, které drží dítě ve stoji proti gravitační síle Země. Nestojí-li dítě zatím samostatně, visí v chodítku zavěšené za ‚kšandy‘ v podpaží nebo tříslech,“ míní Bílková.

„Stejně tak bych chtěla upozornit na oblíbená ‚tlačítka‘, do kterých se dítě zapře a veze hračku vpřed, v tu chvíli mění své těžiště a střed těla zůstává neaktivní. Navíc mohou tyto pomůcky dítě stimulovat k urychlení či rovnou přeskočení tolik důležité fáze lezení,“ dodává Iva Bílková.

Kromě chodítek a zmíněných „tlačítek“ řadí Iva Whitten mezi škodlivé pomůcky například i lehátka nebo autosedačky, pokud je v nich miminko příliš často a příliš dlouho. „Následně má dítě málo spontánního pohybu,“ říká.

„Pro začátek by stačilo zpomalit, na děti nepospíchat, naučit se s nimi zacházet a vytvořit jim prostředí bez ,škodítek‘. Ubrat na interaktivních hračkách, tabletech a mobilech a přidat na přirozeném pohybu. A pokud je pro někoho složité poznat a vědět, jak dělat věci co nejlépe, pak se poradit s odborníkem, jako to děláme i v jiných oblastech,“ uzavírá Whitten.