Ve mlýně už jsem byla, vím, že mě tu nečeká žádný omoučený mlynář s bílou čapkou a napěchovanou fajfkou, ale že tu bude tak pusto a prázdno, to je tedy celkem překvapení. Jeden vedoucí tu obsluhuje čtyři mlýny zpoza několika počítačových obrazovek. Kolem jeho náčelnické budky pobíhají dva, tři pracanti s vysavači a luxují mouku, která poletuje vzduchem, všude samá trubka. Zde by se klidně mohlo točit pokračování snímku Na samotě u lesa.
Vítejte v továrně na mouku zvanou Pernerka. V nejmodernějším mlýně v Česku, který produkuje více než 150 000 tun mouky za rok, což odpovídá přibližně čtrnácti procentům průmyslové výroby mouky v České republice.
Co se dozvíte v článku
Když máte cestu do Liberce, nemůžete ho minout
Výroba mouky je rozdělena do dvou samostatných, na sobě nezávislých provozů. Ten první patří k těm nejvýraznějším, jde o pětipatrovou budovu, která je vidět už z dálnice D10, těsně před sjezdem na Turnov, ve Svijanech.
Právě zde začala naše cesta po mlýně s průvodcem panem Pohankou (mimochodem lepší jméno si jako šéf ve mlýně ani nemůžete přát). Právě on nám vysvětloval, jak funguje mlecí systém pětadvacet metrů vysokého mlýna.
„Vidíš, každej to chce znovu slyšet“
Hláška ze zmíněného filmu platí i v moderním mlýně. Upřímně řečeno, chytala jsem každé druhé, třetí slovo. Mlýn není knihovna, celé i rozemleté zrno tu lítá v mlecích stolicích (mlecí sytém propojený s trubkami vedoucími skrze všechna patra budovy) tak rychle a hlučně, že člověk neslyší vlastního slova.
Trubkami je doslova prošpikovaný celý mlýn, každé zrno proletí díky pneudopravě od shora dolů tolikrát, dokud není perfektně vytříděné, nejprve zbavené nečistot a kamínků a následně rozemleté a několikrát proseté síty, a není z něj namletý požadovaný druh mouky. Zbytky, které sítem v posledním patře mlýnu neprojdou, například klíčky nebo otruby, dokáže systém mnoha sít nad sebou dokonale vytřídit. Následně se využívají například jako krmná mouka.
Tuto technologii zde mají osm let a zpracují deset tun mouky za hodinu, z čehož vznikne osm tun mouky k prodeji pro koncového zákazníka. Ze zrnka se mouka stane za zhruba dvacet minut, ale protože výroba mouky je proces kontinuální, tak to tady takhle nepočítají.
Zjednodušeně řečeno, z jedné strany mlýna přijede auto plné zrna odkoupeného od českých pěstitelů a na konci z něj padá mouka, kterou parta sehraných zaměstnanců balí do malospotřebitelského balení nebo pětadvacetikilových pytlů. Jinak tu prakticky nepotkáte živáčka.
A tady už jsme byli? A kudy tudy zpátky?
V další budově, kde funguje druhý provoz Mlýnu Perner, se například loupe špalda a melou jiné druhy mouky; právě zde je nejnovější systém, který jako jediný v Česku mele jemnou celozrnnou mouku.
Chodíte tu po schodech nahoru dolů, brzy ztratíte přehled, kde už jste byli a kudy se máte vrátit. „To se nám tu noví zaměstnanci ztrácejí i po měsíci, co tu pracují,“ říká nám náš průvodce.
Mlýnské stolice jsou v obou provozech prakticky stejné, ať už patří k těm nejnovějším, nebo k těm letitým. Neliší se ani barvou, jsou zeleno-bílé. Rozdíl je ve velikosti, a především v objemech, které dokáží zpracovávat.
Mlýn Perner vyrábí mouky:
- klasické – pšeničné, špaldové, ječné, žitné, rýžové…
- jemně mleté – celozrnné špaldové, žitné, pohankové, ovesné, rýžové, ječné
- bio mouky – např. žitnou
Kde by byl mlýn bez vysavačů
Asi nejpůsobivější a také nejbližší starým mlýnům je část, kde je nejvíc rušno. Po prkenných podlahách kmitají pracovníci s vysavači v ruce a vysávají mouku, která se tu povaluje po zemi. A vědí proč, klouže to po ní víc než po slupce od banánu.
Na stejném patře s luxy je malá prosklená kukaň, tzv. řídicí středisko, odkud jediný mlynář kontroluje činnost všech systémů fungujících na zdejších mlýnech. Vše sleduje na řadě monitorů za moukou poprášeným stolem.
Vracíme se do přízemí, kde s údivem nacházíme starou, ještě původní turbínu, na níž mlýn napojený na sousedící řeku Jizeru fungoval. Turbína je i dnes stále funkční, ale spouští se jen výjimečně, když tají sněhy a je hodně vody. Ale s ohledem na fakt, že dnes je zdejší mlýn výrazně větší, potřebuje ke své činnosti mnohem více kilowattů, než by tato turbína zvládla vytvořit, je tu spíš jen jako historická památka.
Celozrnná mouka jemná tak, že ji nerozeznáte od hladké
Zdejší mlýn je unikátní hlavně tím, že ve své nejnovější části dokáže pomlít celé zrno v tak jemnou celozrnnou mouku, že byste po hmatu nepoznali rozdíl od mouky klasické pšeničné hladké.
„Když zvládnete namlít celozrnnou mouku do hladka tak, jako to umíme my, mizí nevýhoda klasické celozrnné mouky. Ta pečivu ubírá na trvanlivosti a pečivo z ní se více drobí. Pečivo z naší celozrnné mouky se chová jako to z klasické hladké mouky, ale s benefitem celozrnné. V Čechách tohle nikdo neumí, a ještě dlouho tyto technologie nikdo mít nebude,“ ví už nyní Daniel Perner, majitel Mlýnu Perner. Hlavním důvodem je cena, která se vyšplhala na sto milionů korun, a dále fakt, že jde o soubor několika různých technologií, které jsou sestavené tak, aby zrno dokázaly dokonale rozemlít. Tak, jako to zvládnou jen asi další dva mlýny v Německu.
Drtí kabely i zrno
Zajímavostí je, že firma, která dodala hlavní technologii, se primárně vůbec nezabývá mlýnskými technologiemi, ale drcením odpadů, plastů a kabelů. Když se spojí dva naprosto odlišné světy, může z toho být unikát, kterému není rovno.
Jen díky tomuto spojení a skvělému nápadu se totiž výroba v Mlýnu Perner rapidně zvedla. „V roce 2019 jsme prodali milion a půl kilovek mouky značka Pernerka a loni už to bylo osm milionů,“ říká Daniel Perner s tím, že se svými bio moukami po Slovensku začne dobývat i polský a maďarský trh.
ČLÁNKY DO MAILU