Riziko nákazy tuberkulózou ve vyspělých zemích je nízké. Očkují se jen rizikové skupiny

Ačkoliv je dnes tuberkulóza vnímána jako vymýcené onemocnění, v rozvojových zemích představuje i nadále závažný problém. Mnozí z pacientů v tomto prostředí jsou zároveň infikováni virem HIV, čímž se jejich šance na vyléčení značně snižuje. Celosvětově se pak tímto onemocněním nakazí kolem 10 milionů lidí ročně (až 1,4 milionu umírají).

Co je tuberkulóza?

Tuberkulóza (TBC), lidově označovaná jako souchotiny či úbytě, je závažné infekční onemocnění postihující především plíce. Původcem onemocnění je bakterie Mycobacterium tuberculosis, která je známá svou odolností a vzrůstající rezistencí vůči antituberkulotikům. Můžete ji znát také pod názvem Kochův bacil.

Kromě plic může tuberkulóza postihovat i jiné orgány, pokud se dostane do krevního oběhu. V takovém případě hovoříme o takzvané extrapulmonární tuberkulóze. Mykobakterie mohou napadat lymfatické uzliny, kosti, chrupavky, mozek, močové ústrojí, pohlavní orgány i kůži. [1, 2, 3, 4]

Tuberkulóza: přenos

Přestože se tuberkulóza přenáší kapénkami, které se dostávají do ovzduší mluvením, kýcháním, smrkáním či kašláním, krátkodobý kontakt s nemocnou osobou obvykle k přenosu nestačí. Podle odborníků musí člověk strávit s nemocným alespoň 4 hodiny, aby se tuberkulózou nakazil. Imunitní systém dospělých a mladých osob je většinou natolik odolný, že zabrání propuknutí nemoci.

Přečtěte si také:

Vědci objevili antibiotika, která zabírají na odolné bakterie. Zatím je testují na myších

Tuberkulóza: inkubační doba

Inkubační doba, což je čas, který uplyne od nakažení do propuknutí prvních klinických příznaků, se u tuberkulózy pohybuje v poměrně širokém rozmezí 3–8 týdnů. [5, 6, 7]

Formy tuberkulózy

Po nákaze tuberkulózou mohou nastat dva odlišné scénáře:

• latentní tuberkulóza – „němá“ infekce, nákaza může v těle přetrvávat klidně i po celý život, pacient nemá žádné příznaky a ani není infekční, tuberkulinový test je většinou pozitivní,
• otevřená tuberkulóza – aktivní forma onemocnění, pacient má typické příznaky tuberkulózy a je infekční.

Vše záleží především na stavu imunitního systému a celkové kondici nakaženého. U některých lidí s latentní formou TBC hrozí vyšší riziko aktivace onemocnění. Týká se to hlavně těch, kteří mají oslabený imunitní systém, jako jsou třeba pacienti s AIDS. Vyšší riziko propuknutí nemoci mají také:

• senioři,
• narkomani,
• lidé bez domova,
• pacienti trpící podvýživou,
• imunokompromitovaní jedinci. [8, 9, 10, 11]

Příznaky tuberkulózy

Nejtypičtějším projevem tuberkulózy plic je kašel, který trvá déle než 3 týdny. Spolu s hlenem může pacient vykašlávat i krev. Kašlání i normální dýchání bývá doprovázeno tlakem a bolestí na hrudi. Kromě toho trápí pacienty často:

• hubnutí bez jasné příčiny,
• únava a slabost,
• horečka,
• noční pocení,
• ztráta chuti k jídlu.

Pokud se infekce rozšíří i do jiných orgánů kromě plic, mohou se objevit i jiné příznaky. Například tuberkulóza kostí se projevuje bolestmi zad a ztuhlostí. Ve vážných případech se mohou obratle začít rozpadat. Pokud se dostane do uzlin, způsobí jejich otok. Kožní tuberkulóza se zase projevuje výsevem pupínků, puchýřků či vřídků. [12, 13, 14]

Tuberkulóza: očkování

Nejdůležitějším preventivním opatřením proti tuberkulóze je očkování. Ve vyspělých státech byl výskyt tuberkulózy snížen na minimum, proto se od povinného očkování postupně upouští. V České republice se proti této nemoci přestalo povinně očkovat od roku 2010. Očkování proti tuberkulóze se dnes provádí jen u rizikových dětí. Patří mezi ně:

• děti, jejichž rodiče, sourozenci a další členové společné domácnosti prodělali či prodělávají aktivní tuberkulózu,
• děti, které pobývaly déle než 3 měsíce ve státě s vyšším výskytem tuberkulózy (nebo v takové zemi pobývali rodiče),
• děti, které přišly do kontaktu s pacientem trpícím tuberkulózou. [15, 16, 17]

Přečtěte si také:

Musí být nemocní tuberkulózou izolováni v nemocnici? Lékaři chtějí změnu

Diagnostika tuberkulózy

Při podezření na tuberkulózu lékaři využívají hned několik diagnostických metod naráz:

• rentgen plic (případně CT),
• mikrobiologické vyšetření sputa,
• speciální kožní test na tuberkulózu (tzv. tuberkulinový test).

Z moderních metod se často využívá také PCR test, kdy se hledá DNA mykobakterií ve vzorku sputa.

Další možností je tzv. Quantiferon test, při kterém se testuje reakce bílých krvinek vyšetřovaného člověka s mykobakteriemi. Jedná se o velice přesnou moderní metodu, která se využívá třeba u pacientů čekajících na podání silných imunosupresiv. Tímto způsobem se zjistí, zda nemají v těle latentní ložiska tuberkulózy. [18, 19, 20]

Léčba tuberkulózy

Terapie tuberkulózy spočívá v podávání antituberkulotik, což jsou antibiotika působící specificky na M. tuberculosis. Aby byla léčba co nejefektivnější, kombinují se různá antituberkulotika. Mykobakterie jsou totiž dost odolné a mají sklony k rezistenci.

Většinou trvá několik měsíců, než se pacient zcela vyléčí. U latentních forem jde třeba o 3 měsíce, ale u otevřené tuberkulózy může léčba trvat i 9 měsíců. Ne vždy je ovšem nezbytně nutné, aby byl po celou dobu hospitalizován na infekčním oddělení. [21, 22, 23]

Tuberkulóza u dětí

Tuberkulózou mohou onemocnět i děti. V největším ohrožení jsou děti mladší 5 let, u kterých mohou mykobakterie napadnout mozek a způsobit tuberkulózní meningitidu. Pokud jde o klasickou plicní tuberkulózu, mají děti prakticky stejné příznaky jako dospělí.

Většina dětí se tuberkulózou nakazí od dospělých, proto je nejlepší prevencí včasná diagnostika osob, se kterými dítě přichází do styku. [24, 25]