Hlavní navigace

Trénovat ve studené vaně je nesmysl, říká otužilec

Daniel Mareš

Vladimír Komárek plave v ledové vodě už desítky let. I začátečník se podle něj může dostat do formy během léta a podzimu, a v zimě už je připraven vyrazit do řeky nebo rybníka. Jen nesmí dělat obvyklé chyby: „Po plavání v ledové vodě pod horkou sprchu nelezte,“ varuje předseda České otužilecké unie.

Doba čtení: 6 minut

Přemýšlíte o tom, že byste začali s otužováním? Nevíte ale, jak na to, a rádi byste se tuto dovednost naučili od lidí, kteří už mají nějaký ten rok praxe? Poradí vám předseda České otužilecké unie Vladimír Komárek, který v rozhovoru pro server Vitalia.cz vyvrací i některé mýty spojené s otužováním.

Co by měl udělat začátečník, který se chce pustit do otužování? 

Otužování dělíme na občanské (to je skoro pro každého) a sportovní (při něm se plave celoročně v otevřených vodách). Začátečník ve sportovním otužování by měl zamířit k lékaři na zátěžové testy, při nichž se zkoumá práce srdce při zátěži.

Jaké dělají začátečníci největší chyby?

Asi největší chybou by bylo po plavání ve studené vodě vlézt do vany s horkou vodou nebo pod horkou sprchu. V takovém případě by hrozil srdeční kolaps. Velmi nebezpečné je i přecenit svou trénovanost a otužilost a nenechat si rezervu sil. Nejhůř není člověku, když vylézá z vody, ale až po určité době. Měřením se zjistilo, že teplota tělesného jádra klesá ještě několik minut po vylezení ze studené vody.

Dá se nějak trénovat i doma? Nebo prostě mimo vodní toky, jezera či rybníky? 

Otužovat se můžeme vzduchem, vodou a sluncem. Otužování vzduchem je nejdostupnější a nejlepší je s ním začít v létě. Vzduch může na tělo působit při sportu nebo při práci v takovém oblečení, které umožní přístup vzduchu k tělu. Specifickou formou otužování vzduchem je vzdušná lázeň, což je působení vzduchu na celé tělo, nebo na jeho většinu. Při zvýšeném proudění a vlhkosti vzduchu je za chladného počasí třeba dát pozor na nebezpečí omrzlin.

Otužování vodou je nejúčinnější. Je při něm ale velmi důležitá postupnost. Začátečníci mohou začít omýváním mokrou žínkou nebo houbou či vlhkým ručníkem. Poté, co si tělo zvykne na omývání, lze přistoupit k vyšším fázím – k polévání nebo sprchování. Nejúčinnější je studená koupel v potoce, řece, moři apod. Co však rozhodně nelze doporučit, je naplnit si vanu studenou vodou a ležet v ní. Nedostatek místa ve vaně totiž neumožňuje intenzivnější pohyb (třeba napodobovat plavání) a tělo bez pohybu by snadno nežádoucím způsobem prochladlo. Omývání může probíhat tři až čtyři minuty, polévání nebo sprcha jednu až dvě minuty. Doba plavání v přírodě bude trvat podle toho, jaká je teplota vody, vzduchu a jaké úrovně otužilosti již plavec dosáhl.

Otužování sluncem umožňuje adaptaci na biologické účinky slunečního záření, kdežto otužování vzduchem a vodou ovlivňují přizpůsobení se chladu a teplu. I u otužování sluncem je velmi důležitá postupnost a přiměřenost.

Komu byste doporučoval se do otužování nepouštět? 

Někteří lidé trpí alergií na chlad, těm bych otužování nedoporučil. Dále by se otužování v náročnějších formách neměli věnovat lidé s nemocemi srdce. Plavání v zimní vodě totiž tento orgán hodně namáhá. A také těm, kteří trpí Raynaudovou chorobou, by mohlo otužování spíš uškodit.

Kdy je nejlepší s otužováním začít?

Nejlepší je začít v létě, kdy je schopen v řece plavat skoro každý, a pokračovat přes podzim až do zimy. Při dvou trénincích týdně se lze dostat do formy tak, že hned první zimu je člověk schopen plavat v otevřených vodách. Já jsem hned první sezónu v roce 1972 plaval v zimě dvacet minut.

Je řada lidí, kteří studenou vodu nesnesou, co by měli takoví jedinci dělat, jak se své fobie mohou zbavit? 

Pokud jde jen o psychickou záležitost, jde to překonat zvyšováním tréninkových dávek po malých krůčcích. Pokud je odpor ke studené vodě zdůvodněn lékařskou diagnózou (srdeční choroba, Raynaudova choroba, alergie na chlad), otužování pro takového jedince prostě není.

Proč bychom se vlastně měli otužovat? K čemu je to dobré?

Otužování má řadu pozitivních účinků. Působí proti nemocím z nachlazení, hypertenzi, některým nervovým chorobám či psychickým poruchám, proti alergiím, vředové chorobě. Umožňuje lépe se přizpůsobit teplotním výkyvům okolí. Prospívá lidem bez ohledu na věk.

Má otužování i svá rizika?

Rizikem je přecenění vlastních sil a podcenění důležitosti lékařských prohlídek.

Jaké jsou největší mýty, se kterými jste se v oblasti otužování u laické veřejnosti setkal? Patří mezi ně třeba sprchování až vařící vodou? 

Sprchování téměř vařící vodou bych neoznačil za mýtus, spíš za nesmysl. Ničemu neprospívá a vede ke zchoulostivění. A o sprchování horkou vodou po otužileckém výkonu jsem už mluvil, to je velmi nebezpečné. Mezi mýty patří spíš představa, že když je vzduch chladnější než voda, jdou se do ní otužilci vlastně ohřát. Voda odvádí teplo pětadvacetkrát rychleji než vzduch, takže i v teplejší vodě otužilec ztratí víc tepla než na chladnějším vzduchu.

Jak jste se vlastně k otužování dostal?

Naše rodina má už od roku 1959 chatu na Ždáni na Slapské přehradě. Tam žila už dlouho předtím převoznice zvaná Vltavka nebo Vltavěnka. Od mládí trpěla kožní chorobou, kterou se podvědomě snažila ze sebe smýt celoročním každodenním plaváním. Chorobu nesmyla, ale důkladně se otužila. Občas se zúčastňovala otužileckých akcí. Mě k otužování přivedl právě její příklad a sledování televizního přenosu z otužilecké akce.

A zůstal jste u něj už téměř padesát let… Navíc již roky ve funkci předsedy České otužilecké unie. Co tato funkce zahrnuje? Děláte i osvětu mezi veřejností, spolupracujete například s lékaři? 

Mimo trenérské a organizační práce v našem otužileckém klubu se věnuji právě propagaci otužování v médiích a při akcích pro veřejnost. Česká otužilecká unie pořádá dvě soutěžní akce v rámci Českého poháru v zimním plavání – v Mladé Boleslavi a v Sázavě. Pořádáme propagační akce Osvícení otužilci a Křest otužilců, s Muzeem Karlova mostu pořádáme tříkrálovou Plavbu za převoznickým punčem u Karlova mostu. Podílíme se také například na Dni Vltavy a svatojánských slavnostech Navalis.

Pokud jde o spolupráci s lékaři, pomáhal jsem organizovat účast otužilců na lékařských výzkumech a sám jsem se těchto výzkumů jako figurant zúčastnil.

Kolik otužilců u nás vlastně je? Nebo těch aktivních, organizovaných?

Česká otužilecká unie má nyní 103 členů. Pak jsou tu další otužilecké kluby a oddíly. Letos se soutěží zúčastnilo přibližně pět set organizovaných otužilců.

Vzpomínal jste už Helenu Fediovovou neboli Vltavanku. Máte nyní ve svých řadách nějaké mimořádné členy?

Naším členem je například skvělý otužilec a dálkový plavec Jaroslav Chytil, který v srpnu 2018 jako 58. člověk a první český muž překonal Severní kanál, který leží mezi Irskem a Skotskem. Tato plavba je svou nízkou teplotou vody výrazně náročnější než přeplavba kanálu La Manche. Další náš člen Stanislav Havránek pracoval několik měsíců v Antarktidě a také si tam zaplaval.

Vladimír Komárek

Předseda České otužilecké unie a autor serveru www.otuzilci.cz se plavání ve studené vodě věnuje už desítky let. Otužování ho lákalo od útlého mládí. Hned svoji první sezónu, v roce 1972, v ledové vodě plaval celých dvacet minut. Je mnohonásobným držitelem mistrovského otužileckého stupně, mj. od sezóny 1999–2000 každoročně až dosud (jako jeden ze tří v republice).

TIP: Co dokáže „ledový muž“ Wim Hof