Leonardo, Einstein i Kafka se obešli bez masa. Každý měl své důvody

Kdo ze slavných byl vegetariánem a odmítal konzumaci masa? Dnešní popularita rostlinné stravy není žádnou převratnou novinkou. Lidé, kteří odmítali konzumaci masa a případně i dalších živočišných produktů, žili už před stovkami, dokonce i tisícovkami let. 

Domluva medvědovi

Vše začalo už v antice, a to u slavného matematika Pythagora (570–510 př. n. l.). Tento řecký učenec odmítal jíst maso a zastával názor, že zabíjení zvířat vede k zabíjení lidí. Podle dochovaných záznamů o něm bylo napsáno, jak třeba zachraňuje ulovené ryby a hází je zpět do moře nebo přátelsky domlouvá medvědovi, který škodil lidem. Přál si totiž, aby zvířata a lidi žili v míru a vzájemné spolupráci a aby se nezabíjeli. Podle něj jsou si lidé a zvířata rovni a věřil též v reinkarnaci a v to, že se člověk může převtělit do zvířete. Podobný názor zastával i jeho kolega Empedokles (490–430 př. n. l.), známý filozof, který neschvaloval rituální obětování zvířat a rovněž věřil v reinkarnaci.

O Pythagorovi je známo, že mimo jiné dodržoval rituály týkající se stravy, například tvrdil, že se nemají jíst boby, protože se podobají varlatům, nesmí se jíst to, co už jednou spadlo na zem, zakazoval sahat na posvátné ryby, jíst bílého kohouta a nesměl se ani lámat chléb, protože to přinášelo zbabělost v boji. Na stole vždy měla být na misce sůl jako připomínka toho, co je správné a co pochází z nejčistších věcí jakými jsou moře a Slunce. Pythagoras také věřil tomu, že vegetariánství podporuje rozvoj duševních schopností člověka.

První vegan Leonardo da Vinci

Během renesance se znovu objevovaly myšlenky na vegetariánství, protože v té době se lidé hodně nechávali inspirovat antikou. Jedním ze slavných zastánců vegetariánství byl slavný Leonardo da Vinci (1452–1519). Italský sochař, malíř, vynálezce, geniální a pokroková renesanční osobnost, odmítal konzumaci masa a dokonce i dalších živočišných produktů, čímž bychom ho mohli snad i spolehlivě považovat za prvního vegana, protože odmítal též konzumaci mléka a kritizoval sbírání medu.

Masa se zřekl v mládí a prohlásil, že jednou se lidé budou dívat na zabíjení zvířat stejně jako na zabíjení lidí. Kdyby mohl nahlédnout do dnešní doby, jistě by byl rád kam až ochrana zvířat pokročila. Podle jeho názoru je totiž člověk považován za krále zvířat jen proto, že je předčí svou brutalitou a že lidé konzumující maso jsou v podstatě chodící hřbitovy a žijí ze smrti druhých.

Po mase lidé zdivočí

Také osvícenský autor Voltaire (1694–1778) o nějakou dobu později hájil práva zvířat a podporoval vegetariánství, i když není spolehlivě prokázáno, zda se sám masa zřekl. Na rozdíl od svého předchůdce René Descarta byl Voltaire přesvědčen o tom, že zvířata nejsou pouhé stroje, ale mají i duši, myslí a cítí. Staví se také velmi kriticky k pokusům na nich.

Zajímavou myšlenku pak vyslovil francouzský osvícenský lékař Julien Offray de La Mettrie (1709–1751), který však za stroje považoval nejen zvířata, ale i lidi. Uznával však, že zvířata mají duši a neviděl žádný rozdíl mezi lidmi a zvířaty. Ke konzumaci masa se ve svém spise Člověk stroj stavěl takto: Syrové maso činí zvířata divokými; i lidé by zdivočeli při stejné stravě. To je natolik pravda, že národ anglický, který nepožívá maso tak upravené jako my, nýbrž červené a krvavé, má v sobě, jak se zdá, též něco z větší nebo menší divokosti, jejíž příčiny leží zčásti i v takovéto stravě, vedle jiných ovšem, které jen výchova může odzbrojit. To rozdivočení pak vyvolává v duši pýchu, nenávist, pohrdání jinými národy, neústupnost a jiné city, jež kazí povahu; zrovna tak činí tučná strava ducha těžkým a člověka neohrabaným tvorem, jehož oblíbenými stavy jsou netečnost a lenost.

Ateista, socialista a vegetarián

Své kouzlo ale má především 19. století a přináší velký zájem o spiritualitu a návrat k přírodě. Mezi horlivé zastánce vegetariánství patří romantický anglický básník Percy Bysshe Shelley (1792–1822), jehož velice inspiroval starověký učenec Pythagoras. Život tohoto básníka, který by vydal na román, skončil předčasně v hlubokých vodách po havárii škuneru s názvem Don Juan za jedné bouře jen necelý měsíc před třicátými narozeninami. Vytrvale a neúnavně četl Pythagorovy spisy, maso nejedl od svých dvaceti let a setkával se s podobně založenými lidmi, s nimiž vytvořil jakousi veganskou komunitu.

Shelley se totiž setkal s autorem knihy Návrat k přírodě, Johnem Frankem Newtonem, který byl pacientem dalšího významného muže a průkopníka vegetariánství, a to doktora Williama Lambea. Právě doktor Lambe doporučoval lehkou rostlinnou stravu a pití filtrované vody, zasazoval se nejen o práva zvířat, ale také otroků, když viděl, jak se k nim otrokáři chovají na plantážích. A tento muž vybudoval jakousi prvotní veganskou komunitu, k níž kromě přirozeného způsobu stravy a života patřila také nahota.

Shelley se svou druhou manželkou Mary Godwin, slavnou autorkou Frankensteina, často doktorův dům navštěvoval a stal se součástí této komunity, stejně tak i Mary byla zarytou vegetariánkou. A u doktora Lambea byla strava výhradně veganská, tedy nejen bez masa, ale též bez vajec a mléka. Shelleyho tento způsob života tak nadchl, že ještě před svou smrtí stihl publikovat na téma vegetariánství několik esejí, například Obhajobu přírodní stravy a O zeleninovém způsobu stravování. A maso nejedl ani spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu G. B. Shaw, který konzumaci masa považoval za kanibalismus. Jednou prohlásil: Jsem jako Shelley. Ateista, socialista a vegetarián.

Přečtěte si také:

Kokainové večírky a opiová doupata. Prvorepublikoví herci bílý prášek milovali

Jméno Albert Einstein (1879–1955) netřeba dlouze představovat. Tento švýcarský fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku byl rovněž vegetarián. Pravdou však je, že ho k tomu přivedly spíše jeho zdravotní problémy, a sice vážné problémy se žaludkem. Zkoušel tedy přísnou dietu, v níž ani pro maso nebylo místo. Nic nebude lidskému zdraví prospěšnější a nic nezvýší šance na zachování života na Zemi více než přechod na vegetariánskou stravu, tvrdil nicméně.

To jeho současník, nechvalně proslulý Adolf Hitler, byl údajně také vegetarián, ovšem spolehlivě to nejspíše prokázáno není. Je možné, že stejně jako Einstein, maso nejedl určitou část svého života z důvodu zdravotních potíží. Podle doložených informací se údajně vzdal konzumace masa z žalu po smrti své milované neteře Geli Raubal (1908–1931) s níž měl poměr.

Brambory a řepu pozná každý. S artyčokem, okrou nebo čekankou je to horší

Někdo se při vaření celý život drží jen těch pár druhů zeleniny, které ochutnal v dětství, jiný zkouší každou chvíli něco nového. Tak jako tak, můžete si vyzkoušet náš kvíz a ukázat, zda se vyznáte v méně běžných druzích zeleniny.

Spustit kvíz

Lovec mamutů bez masa

Také u nás se koncem 19. a na počátku 20. století rozmohlo vegetariánství a v podstatě se dá i říct, že jakýsi alternativní životní styl blíže se přiklánějící k lidské přirozenosti, spiritualitě a přírodě. Odpovídal tomu například životní styl zvaný eubiotika (eu = dobrý, bios = život), který velice zastával významný prvorepublikový lékař Ctibor Bezděk (1872–1956), ale třeba i známý pedagog a spisovatel Eduard Štorch, který psal o pravěku, anebo profesor Stanislav Růžička (1872–1946). Známým vegetariánem žijícím u nás v té době byl také spisovatel Franz Kafka. Ve své příručce Vegetarism pro a proti z roku 1928 Ctibor Bezděk píše: Před čtyřiceti padesáti lety nebylo u nás téměř ani slyšeti o vegetariánech (…) a vyskytl-li se skutečně někde, byl jistě považován za poloblázna nebo aspoň výstředního člověka, kterému lépe se vyhnout (…) Kdyby se člověk odhodlal požívati jen plodů, pak by se zjednodušila i naše kuchyně, která je velmi drahá a je z velké části příčinou otroctví ženina.

Byl také proti utrpení zvířat a hlavně poukazoval na to, že zvýšená konzumace masa vede k nestřídmosti, ke ztrátě kontroly v sexuálním životě nebo k alkoholismu, čímž v podstatě snižuje člověka na zvířecí úroveň.

V té době už také existovaly první vegetariánské restaurace u nás, například za první republiky provozoval síť vegetariánských restaurací v Praze Emanuel Voňka. V nich se rovněž nabízel takzvaný eubiotický chléb, který byl jakýmsi předchůdcem dnešního celozrnného kváskového chleba. Určitě nelze vynechat ani zmínku o významné vegetariánské kuchařské knize té doby, kterou napsala manželka dalšího známého prvorepublikového vegetariána MUDr. Jaroslava Bartha (1873–1938), který prosazoval vegetariánskou stravu i v rámci léčby mnohých nemocí. První česká vegetářská kuchařka vyšla v roce 1908 a obsahovala přes pět set vegetariánských receptů.