Lidé s takzvaným kompulzivním sexuálním chováním například „nadměrně konzumují pornografii, mají nutkání provádět často masturbaci, využívají sex jako únik od stresu či nemocí, udržují sexuální kontakty s více partnery,“ uvádí Libor Zámečník, primář Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN.
Jedním takovým pacientem byl muž mezi dvacítkou a třicítkou, který vyhledal odbornou pomoc poté, co trávil sledováním pornografie a masturbací tři až pět hodin denně. Za porno také utrácel poměrně hodně peněz. „Když pracoval, musel i tak masturbovat jednu až dvě hodiny denně a musel masturbovat i v práci, což mu narušovalo myšlení. Zkoušel přestat, ale zvládl to jen pár dní,“ popsala Kateřina Klapilová, vedoucí Centra pro sexuální zdraví a intervence Národního ústavu duševního zdraví. Mladý muž myslel na sebevraždu, nesnášel sám sebe, cítil se osaměle, trápilo ho, že nemá nic než tu pornografii.
Terapie jednou za 14 dní
Právě pro takové lidi vzniklo ve VFN Centrum psychosexuální pomoci. Oficiálně se tak stalo 1. září, ovšem terapeutické skupiny pro pomoc se zvládáním problematického sexuálního chování už v Sexuologickém ústavu pracují už od loňska.
„Pro klienty s kompulzivní poruchou sexuálního chování (CSBD) jsme od října loňského roku zajistili strukturovaný terapeutický skupinový plán složený z deseti sezení ve frekvenci jedenkrát za 14 dnů a poté tří navazujících (follow-up) sezení ve frekvenci jedenkrát za 30 dnů,“ říká psycholog tohoto pracoviště Filip Šinkner.
Šlo o dobrovolníky, kteří prošli diagnostickým úvodním rozhovorem, zaměřeným na projevy kompulzivní poruchy sexuálního chování, a vyplnili sebehodnotící škály ohledně svého sexuálního chování a kontroly nad ním.
„Čtyři z pěti klientů dokončili celý skupinový program a u všech z nich došlo k pozitivnímu posunu v porozumění vlastní sexualitě, přijetí vlastní sexuality, zvládání sexuálních impulzů a spokojenosti se schopností sexuální impulzy zvládat,“ dokládá psycholog.
Aby porno nebylo středobodem života
Všichni klienti také uvedli, že po ukončení skupinového programu cítí, že jejich sexuální impulzy méně ovlivňují jejich každodenní život. Psycholog zdůrazňuje, že cílem terapie není to, aby pacienti porno nebo sex vůbec nevyhledávali, ale aby jim tolik nezasahovaly do života. „Mluvíme tedy například o jiných druzích odměn, protože klienti často sexualitu či orgasmus, což je velmi silný stimul, používají jako odměnu,“ popisuje Šinkner.
„Sexuální chování často nemá u našich pacientů sexuální funkci. Například u lidí, kteří pornografii sledují proto, aby se zbavili stresu nebo pro chvíli zapomnění. Není složité takovému člověku pomoci a změnit jeho chování. Složité je toho člověka naučit, aby získané schopnosti začlenil do svého života a aby se dokázal s tím vypořádávat i dál, v budoucnu,“ dodává.
Další běh skupiny je v plánu od nového roku a zájemci o účast se mohou hlásit na e-mail psychosexuologie@vfn.cz a do předmětu e-mailu napsat „Zvládání".
Nejde o klasickou „závislost“
Diagnóza kompulzivní poruchy sexuálního chování byla dříve klasifikována jako sexuální dysfunkce. To se ale změnilo. „Kompulzivní sexuální chování je v současnosti chápáno jako porucha regulace sexuálních impulzů, nikoli jako klasická ‚závislost‘,“ uvádí primář Zámečník.
Na rozvoji kompulzivního sexuálního chování se podílí biologické faktory (například neurochemie dopaminu a serotoninu), psychologické vlivy (trauma, úzkosti, poruchy nálady) i kulturně-společenský kontext (digitalizace intimity či snadná dostupnost pornografie a sexuální interakce v on-line prostoru).
Jste na tom se sexuálním apetitem podobně jako váš partner, partnerka?
„Nová definice kompulzivní poruchy sexuálního chování zdůrazňuje, že samotná vysoká sexuální touha či častá sexuální aktivita nejsou nemocí – problémem se stávají tehdy, když člověk ztrácí nad chováním kontrolu, pokračuje navzdory negativním následkům nebo se k němu uchyluje i bez skutečného uspokojení,“ vysvětluje Kateřina Klapilová. Ta je mimo jiné garantkou linky SexHelp a konzultantkou Centra pro psychosexuální zdraví Sexuologického ústavu.
Současné odborné pojetí také poukazuje na nevhodnost označovat tento stav jako „závislost na sexu“ nebo „závislost na pornografii“ a jeho zařazení mezi poruchy kontroly impulzů lépe vystihuje povahu obtíží a nastiňuje jiné možnosti intervence.
„Cílem je přesněji vymezit, kdy je potřebná odborná pomoc, a předejít nadměrnému patologizování lidské sexuality,“ říká odbornice.
Digitalizace intimity
Vnímání sexuality se v poslední době hodně mění, především vlivem umělé inteligence a dalších digitálních technologií. „Došlo k digitalizaci intimity prostřednictvím on-line seznamek, sextingu, virtuálního sexu nebo AI erotických aplikací,“ uvádí příklady Zámečník.
V řadě západních zemí včetně Česka klesá reálná sexuální aktivita u mladých lidí, což je opět spojováno s rozvojem sociálních sítí, ekonomické nejistoty, úzkostí spojených se sexualitou a odkládáním partnerského života.
„Na druhou stranu zažíváme větší otevřenost k tématům genderu a sexuality, posouváme se také v pojetí sexuálního zdraví, kdy je kladen větší důraz na souhlas, kvalitu prožívání a psychickou pohodu,“ dodává Libor Zámečník.
Stejně jako další specialisté na sexuologii však sleduje narůstající dopad projevů kompulzivního chování. „Například nutkání neustále sledovat porno vede k tomu, že dotyčný ztrácí čas věnovat se práci i svému osobnímu životu,“ říká sexuolog.
Z dat průzkumu CZECHSEX vyplynulo, že 3,1 procenta osob (4,3 procent mužů a 1,6 procent žen) popsalo, že pornografie je důležitou součástí jejich života, pro dosažení uspokojení museli postupně zvyšovat její spotřebu, pociťovali stres, pokud ji nemohli sledovat, měli potíže se sledování vzdát a kvůli konzumaci pornografie zanedbávali jiné aktivity. Tyto osoby lze považovat za přinejmenším ohrožené CSBD.
Mezi mladými také roste časné vystavení pornografii. Ve věkové kategorii 18–25 let 21,5 procenta respondentů uvedlo, že poprvé viděli pornografii ve věku 12 a méně.
ČLÁNKY DO MAILU