Přesvědčil mě, že jsem hadr na podlahu

„Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo,“ slýchala zpočátku. „Tvoji přátelé jsou svině, blbci a dávají ti špatný příklad. Nevím, proč se zahazuji s tebou, když bych mohl mít lepší…“ přišlo později. A nakonec: „Došla mi s tebou trpělivost. Celou dobu jsem s tebou spal jen z lítosti.“

Čtenářku nedávného článku o tzv. popoháněčích (driverech, zvnitřnělých příkazech – buď silný, buď perfektní, pospěš si, každý tě musí mít rád, hlavně se snaž, snaha je víc než výkon), které mohou za to, že v našem životním scénáři opakujeme stále stejné chyby, zaujalo tvrzení:

„Mají na svědomí víc mrtvých než světová válka. Útočí psychosomaticky, nenápadně, leč účinně.“ Poznala to sama z vlastní zkušenosti.

Přijel princ na bílém koni

Zmíněná paní se rozvedla s manželem – a jak kázaly zákony jejího životního scénáře – našla si přítele. Začátky nového vztahu byly nádherné. Žádná „pole válečná“, jen závěje štěstí. Slýchávala: „Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo.“ K tomu další lichotky, květiny, dárečky.

Paní to nazvala „dívčím scénářem“, podle kterého i na ni čekal princ na bílém koni. Spíše než scénář to ovšem byla hra.


Autor: Depositphotos.com

„Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo,“ slýchala zpočátku

Postupem času „spadla klec“ a nastala „studená válka“. Namísto sladkých slov opakovaně slýchala následující charakteristiky své osoby a blízkých:

  • Jsi blbá, že jsi mohla mít s takovým idiotem dítě. (Partner její dítko z prvního manželství nesnášel.)
  • Nebudu se dívat na to, jak se stresuješ a jak se ničíš. Nesmíš se stresovat, pořád se stresuješ. (Na vysvětlenou – šlo o reakce na soudy o děti a o alimenty na ně. K tomu jeho rada: „Měla jsi mu děcko dát, ještě by jej nakonec rád vrátil.“)
  • Musíš lidem na potkání vykládat pravdu, jaký je tvůj ex lump a debil.
  • Všichni lidé jsou svině. (Snad jen s výjimkou prodavaček – ty nazýval krávami.)
  • Já dělám vše nejlépe. Stačí, aby sis to už konečně uvědomila.
  • Jen já jsem pro tebe tím ramenem, o které se můžeš opřít. (Ovšem myšleno: „Ne aby ses dívala někam jinam, a už vůbec ne po někom jiném.“)
  • Systém – hlavní je mít v životě systém. (Velmi pečlivě se o sebe staral a na sobě – na rozdíl od druhých – nešetřil. Její plat chodil na jeho účet. On pak peníze „systematicky“ přiděloval.)
  • V práci jsou všichni blbci.
  • Tvoji přátelé jsou svině, blbci a dávají ti špatný příklad.
  • Tvá rozvedená kamarádka je děvka.
  • Jsem sám mezi lidmi, nikdo není schopen docenit, co dělám. Místo aby ses mi snažila pomoci, myslíš jen na blbosti.
  • Nevěříš mi, a pak se divíš!
  • Nemůžu ti říkat pořád, že tě mám rád. Nejsem jako jiní, co „si dělají z huby reterát“. (Trefné, neotřelé přirovnání úst ostatních lidí k hovorovému označení WC zřejmě ukazuje výjimečnou ryzost jeho charakteru.)
  • Ty tvoje trapné, věčné ženské citečky…
  • Nevím, proč se zahazuji s tebou, když bych mohl mít lepší…
  • Došla mi s tebou trpělivost.
  • Dělala jsi chyby, a tím hůř, když nevíš jaké.
  • Celou dobu jsem s tebou spal jen z lítosti.

Konec naznačené „studené války“ spočíval v kombinaci cukru a biče. Odstěhoval se. Na rozloučenou jí řekl: „Hodně toho bylo a všechno špatně. Ale kdybys cokoliv potřebovala, tak se ozvi. Však si ještě vzpomeneš, protože druhého takového dobráka jako já už nenajdeš. Už dlouho jasně vidím, že tvůj bývalý měl v mnoha věcech pravdu.“

Jako hadr na podlahu

Rozešli se. Nakonec už ani nebrečela, poděkovala mu za chvíle, které kdysi byly pěkné, popřála mu hodně štěstí. I když té špíny bylo dost, nechce být mstivá. V reakci na jeho „kdykoliv se ozvi“ odstranila jeho kontakt, adresu, všechny e-maily, fotky zahodila. Nač se v tom všem dále babrat.

Měsíc po rozchodu ho náhodou potkala, vedl se za ruku se svojí kolegyní. „Jsem nakonec ráda, že to tak dopadlo, přesto ale pořád nevím, s kým jsem vlastně měla tu čest. Přijde mi, že ve mně ten člověk rozvinul pocit, že bez něj jsem nula, pokud jsem zvládla krizi, tak jen díky němu a kdyby mi nepomohl, tak jsem už dávno natrvalo v psychiatrické léčebně. Připadala jsem si jako hadr…“ vzpomíná.

TIP: Jsem nula a mám depresi. Co s takovými pocity?

Všechna ta hrůza má ale optimistický závěr. Možná to dokonce lze nazvat šťastným koncem. Do tří měsíců po rozchodu se paní upravil tlak, krevní testy, cholesterol a cukr jsou v pořádku, podezření na lupus je minulostí. Po letech dobře spí.

„Tak co myslíte? S kým jsem měla tu čest? Bylo to k žití a ke spokojenému životu? Proč ten můj pocit, že jsem nula?“ ptá se čtenářka.

Není podstatné, zda se setkala s velkým manipulátorem, citovým upírem, absolutním egoistou nebo třeba s podivínem, pro něhož byl kdysi vymyšlen odborný název psychopat. Není ani tak důležité, zda se jednalo o „architekta studené, psychologické války, jenž si chce podmanit získaný prostor“ nebo zda šlo o jiný – podobně pro úspěšnou spolupráci kontraindikovaný – typ osobnosti. Podstatné je, že popsaný model rozhodně není výlučně manželský. Může se vyskytnout všude tam, kde se dostáváme do různých typů partnerství – od příbuzenství, sousedství, zaměstnání až po zvnitřnění velkého kritika kdysi v dětství. V souvislosti s životním scénářem – jakousi mapou a kompasem našeho životního usilování – vychází z osobnostního prazákladu.

Základní poselství

Termín vystihuje vývojově nejstarší rovinu přesvědčení, jež si sami o sobě vytvoříme. Myslíme si, že takoví buď být máme, nebo chtě nechtě takoví budeme. Přesvědčení mohou být vědomá i nevědomá. Prospěšná i omezující. Omezující, občas až drtivé jsou namátkou scénáře „bez lásky“, „bez hlavy“ (ve smyslu bez rozumu) a do třetice „ „bez radosti“. Snadno se kombinují a doplňují. Směřují „k velké patologické trojce“: depresi, pomatenosti, závislosti.

Cesta k jejich chmurnému cíli je doprovázena scénářovými zákazy. Např.: „Nebuď sám sebou! Nedosahuj spokojenosti! Nedělej to! Nebuď důležitý! Nebuď blízký! Nemysli…“ Obzvláště významné místo zde zaujímá příkaz: „Nebuď zdravý!“ Vskutku nároční spotřebitelé vlastní psychosomatické rovnováhy jej mohou rozšířit ještě přitvrzením o příkaz: „Nebuď normální!“ Pak již zbývá jen krok k příkazu: „Nebuď šťastný!“ A: „Nebuď spokojený!“

serial_prilohy

Co s tím?

Lidé mne občas zdraví otázkou: „Jak se máte?“ Odpovídám: „Výborně, jinak to ani není možné.“ Dosti často na to reagují, neb to není očekávaná odpověď. Je to spíše náznak cesty. Směřuje k pocitové základně osobnosti: „Já jsem v pořádku a vy jste také v pořádku.“

Pro ty, kterým ono přesvědčení připadá přece jen příliš optimistické, lze dodat: „Já jsem já a ty jsi ty. Já dělám svou věc a ty děláš tvou věc. Když se sejdeme, je to krásné, když se nesejdeme, nedá se nic dělat.“ Tento výrok slavného psychoterapeuta Fritze Perlse můžeme sami pro sebe doplnit citací z písně: „Vždyť dokud ještě žijem, je všechno O.K.“